ZINKOVÉ MINCE

Zinek je jako mincovní kov krajně nevhodný. Byl proto používán především v dobách krize (protektorát a německé mince z II. světové války). Snadno koroduje a silně napadené mince se mohou i rozpadnout. Běžnou, tmavě šedou a lesklou kompaktní oxidační vrstvu nemá smysl odstraňovat. K zinovým mincím patří stejně jako patina na mince měděné a minci dobře chrání. Problematická je porézní popelavě šedá patina, která často velmi znesnadňuje, ne-li přímo znemožňuje, čitelnost mince. Nejzávažnějším poškozením zinkových mincí je tzv. mor (též bílá nemoc), který se projevuje bílými skvrnkami nebo plochami. Mor lze údajně odstranit roztokem hydrogenuhličitanu sodného (jedlé sody) nebo 2% roztokem kyseliny fosforečné H₃PO₄ s následnou pasivací mince pomocí dichromanu K₂Cr₂O₇.
 
Starší literatura doporučuje namočení mince do oleje na zbraně a tření mince mezi prsty.
 
V literatuře doporučované čištění mosazným kartáčkem bych určitě nedoporučoval.
 

Čištění H₃PO₄ a pasivace (nedestruktivní)

 
Klasický vzhled protektorátní mince v zachovalosti běžně se vyskytující u velké většiny mincí nalezených po různu na půdách, v roky nepřebíraných zásuvkách apod. Mince je často diky zoxidované vrstvičce velmi špatně čitelná (především velice drobný letopočet). Pro vyluštění letopočtu na zoxidovaných zinkových mincích před čištěním mince doporučuji jeden fígl (vyhnete se tak zbytečnému čištění mince, jejíž letopočet nemůžete přečíst). Uvedená mince s několika bílými skvrnami a popelavě šedou porézní oxidační vrstvou byla ponořena do roztoku kyseliny fosforečné (zředěno v přibližném poměru koncentrovaná kyselina - voda 1:50). V literatuře uváděná 2% koncentrace nekoresponduje přesně s uváděnou koncentrací získanou nalitím 20 ml kyseliny do 1 litru vody, ale dodržení přesné koncentrace v tomto případě není podstatné. Následující fotografie zachycuje minci po 2 a půl hodinách v lázni a jejím očištění pomocí jemného hadříku.
 
 
Fotografie níže ukazuje minci vytaženou po 40 minutách z pasivační lázně dichromanu draselného (malá kávová lžička v 0,1 litru vody; v literatuře se doporučuje 30 g dichromanu na 1 litr vody). Jak je patrné, pasivace dichromanem nezpůsobuje žádné vizuální změny. Pozor, s dichromanem není oprávněna manipulovat nezpůsobilá osoba.
 

 

Čištění H₃PO₄ bez pasivace (nedestruktivní)

 
Uvedený říšský pětifenik nese již poměrně značné stopy zinkového moru a to především na rubu vlevo a dole od vyznačení nominální hodnoty mince. Mince byla ponořena do stejné lázně jako v předchozím případě (do roztoku vody a kyseliny fosforečné v přibližném poměru 1:50). Vzhled mince po 30 minutách v lázni ukazuje fotografie níže.
 
 
Z fotografie mince umístěné 30 minut ve zředěné kyselině fosforečné lze vidět, že oxidace v tomto případě minci nenávratně poškodila značně do hloubky, což se potvrdilo po další hodině a půl v lázni. Po kompletním odstranění zoxidované vrstvy je na fotografii níže patrné, jak hluboko postoupila oxidace v místě zasažení zinkovým morem. V těchto místech jsou na jinak hladkém povrchnu patrné poměrně hluboké a nepřehlédnutelné prohlubně. Mince nebyla podrobena působení pasivační lázně, ale byla na několik minut ponořena do olivového oleje, očištěna papírovým kapesníkem a uložena.
 

Čištění jedlou sodou (neúčinné)

 
Použití v literatuře doporučované jedlé sody (hydrogenuhličitan sodný NaHCO₃) se ukázalo jako neúčinné. Mince byla uložena v lázni připravené rozpuštěním poloviny obsahu jednoho sáčku jedlé sody (tj. asi 7-8 g hydrogenuhličitanu) v 0,1 litru vody. Mince byla v lázni ponořena celkem 9 hodin a během této doby byla i třikát přeleštěna. Porovnáním stavu mince před a po působení lázně lze dospět k závěru, že čistění takto zoxidované mince nebylo úspěšné.
 

 

Čištění NaOH (neúčinné, nevhodné)

 
Uvedený pokus demonstruje, jak může také dopadnout čištění, zvolíme-li špatný postup. Hydroxid sodný totiž reaguje se zinkem podobně jako s hliníkem za tvorby hydroxozinečnatanů. Zajímalo mne, zda zředěný roztok hydroxidu nebude přednostně reagovat s produkty oxidace. Ukázalo se, že je tomu spíše naopak, v místech, kde nebyla oxidace tak silná, došlo k vyleptání kovu a to poměrně do hloubky. Navíc, jak je dokonce i trochu patrné z fotografie níže, místa, která byla zasažená oxidací jsou relativně nedotčena. Buď jak buď, hydroxid sodný pro čištění zinkových mincí rozhodně nelze doporučit. Mince byla čištěna zředěným roztokem hydroxidu vzniklého rozpuštěním cca 1/4 malé kávové lžičky v 0,1 litru vody. Celkem byla mince v roztoku 18 hodin, z počátku byla asi po hodinách čištěna hadříkem, ale oxidace na zasažených místech ustupovala jen velmi pomalu a ještě po 12 hodinách byla dobře viditelná, přičemž naleptání nebylo až tak patrné.
 

 

Čištění roztokem amoniaku (agresivní)

 
Čištění zředěným roztokem amoniku je rychlé a při delším setrvání mince v lázni nelze vyloučit její poškození. Uvedená mince byla ponořena do lázně připravené z pěti dílů vody a jednoho dílu koncentrovaného amoniaku. Po deseti minutách byla mince vyjmuta, opláchnuta vodou a přeleštěna. Mince byla na 15 minut vložena do pasivační lázně dichromanu draselného (malá kávová lžička v 0,1 litru vody; v literatuře se doporučuje 30 g dichromanu na 1 litr vody). Na vzhled mince (jak již bylo ostatně zmíněno výše) neměla pasivace žádný vliv. Pozor, s dichromanem není oprávněna manipulovat nezpůsobilá osoba. Na minci jsou patrné malé prohlubně, vzniklé zřejmě na místech, kde původně došlo k oxidaci zinku do hloubky. Tato metoda je poměrně agresivní a nelze ji doporučit pro čištění vzácnějších nebo cennějších mincí. Pro opatrnější čištění lze doporučit snížení koncentrace amoniaku v roztoku. Povrch vyčištěné mince je hladký a lesklý.