NUMISMATICKÉ FÍGLE

Tato stránka je určena nejrůznějším fíglům a tipům, které mohou numismatikovi usnadnit život.
Jak snadno přečíst drobné písmo na zašlých zinkových mincích?
Počítání vroubků na hraně
Focení mincí
Jak zabránit vypadávání drobných mincí z numismatických alb?
 

1) Jak snadno přečíst drobné písmo mincoven na zašlých zinkových mincích?

Možná jste se už setkali s tím, že jste narazili na zašlou a špatně čitelnou zinkovou minci. Většina z nich nestojí ani za vyčištění a ideální je před čištěním vyselektovat pouze zajímavé ročníky a mincovny. Leckdy příliš nepomáhá ani kvalitní lupa (někdy pomůže navlhčení mince). Mě se velmi dobře osvědčilo obyčejné červené světélko (lze např. běžně sehnat jako reklamní předmět - přívěšek na klíče).
 
 
Pro porovnání je uvedena fotografie mince při denním světle a mince po osvícení červeným světlem. Detaily, které při normálním světle nejsou téměř viditelné po osvícení světlem červeným velmi dobře vyniknou (ještě lépe než na fotografii).
 
 
Fotografie zašlé mince. Letopočet není čitelný (kontrast na fotografii byl dokonce uměle zvýšen).
 
 
Fotografie zašlé mince pod červeným světlem. Letopočet "1943" je čitelný (ve skutečnosti ještě poněkud lépe, než na fotografii, kde není dobře patrná poslední číslice letopočtu).
 

2) Počítání vroubků na hraně

Pokud sbíráte novověké mince, mohli jste narazit na zdánlivě triviální problém - potřebovali jste spočítat počet vroubků na hraně. U nás se s tímto problémem setkáváme např. při rozlišování variant 10 a 25 haléře z roku 1953 (mincovna Leningrad a Kremnica). U některých jiných ražeb lze na základě počtu vroubků odhalit např. padělky. Počítat vroubky přímo na hraně mince je velice nepohodlné a při počítání se lze často splést a je třeba začít znovu. Nevím, zda neexistuje lepší postup, než uveřejňuji na tomto místě. Pokud ano, budu velmi rád, když nejenom mně poradíte.
Můj první pokus spočíval v jednoduchém triku. Začernil jsem hranu mince obyčejnou (nikoliv lihovou) fixou a pak jsem s mincí projel po papíře. K vyzkoušení tohoto postupu jsem použil již zmiňovaný 25 haléř z roku 1953. Mince z leningradské mincovny má mít 145 vroubků a mince z kremnické mincovny 133 - 134 vroubků. Postup má zásadní nedostatek v tom, že je velmi těžké při otáčení mince zkončit na místě, na němž se s otáčením začalo. Odlišit proto takto 133 a 134 vroubků bych si určitě netroufal, ale odlišit kremnickou ražbu od leningradské lze naprosto spolehlivě.
 
 
Druhý pokus byl motivován originálním nápadem jedné dámy. Nápad spočíval v tom, že se měl vzít novinový papír, z něho vystřihnout proužek, omotat kolem mince, kraje slepit a hranu obtáhnout tužkou. I když si myslím, že mám ruce poměrně šikovné, musím obdivovat zručnost této dámy, neboť mě se nedařilo a mince se neustále protáčela. Jediným řešením bylo zabalení mince do tenkého proužku jemného balicího papíru a obkreslení hrany tužkou, jak zachycuje fotografie níže.
 
 
Po několika nepříliš úspěšných postupech jsem se rozhodl místo papíru použít tenký alobal z právě zkonzumované čokolády a úspěch se dostavil. Následující fotografie demonstrují postup krok po kroku.
 
 
Alobal důkladně vyhladíme a ustřihneme z něho úzký, dostatečně dlouhý proužek.
 
 
Proužek omotáváme kolem mince a zároveň ho přehýbáme přes okraj tak, jak je zachyceno na fotografii. Tím zajistíme, že se alobal nebude vůči minci posunovat. Nakonec přebytečný konec alobalu odstřhneme (nebo je třeba si označit začátek).
 
 
Výsledek našeho snažení by měl vypadat nějak takto.
 
 
Alobal stále přidržujeme u mince a nehtem na něj vytlačíme obtisk vroubkování.
 
 
Nakonec alobal opatrně rozbalíme, v rámci možností narovnáme a můžeme počítat. Doporučuji udělat si vždy po napočítání 10 vroubků značku fixou.
 

3) Focení mincí

Jistě jste se už setkali s tím, že jste potřebovali vyfotit nějakou minci. A asi už jste si všimli, že řada aukčních webů je plná nekvalitních, rozmazaných a v podstatě nic neříkajících fotografií (což je ovšem leckdy i záměr). Návod, který zde zveřejňuji by vám mohl pomoci naučit se snadno získávat dostatečně kvalitní fotografie mincí (či i jiných drobných předmětů). Upozorňuji, že nejsem profesionální fotograf, ale pouze samouk. Mince jsem následujícím postupem úspěšně fotil pomocí poměrně kvalitních fotoaparátů Konica Minolta Z5 a Sony DSC-H1, i pomocí na tyto účely méně vhodných Olympus μ410 a Sony DSC-W35. Následující postup je popsán na fotoaparátu Sony DSC-H1, ale snažil jsem se jej zobecnit tak, aby byl použitelný i pro jednodušší fotoaparáty.
První otázkou je, kde fotit. Nemusíte mít obavy, zvládnete to hravě doma, přímo na svém stole. Focení za denního světla je spíše nežádoucí, jednou je zataženo, jednou naopak jasno, podle denní doby dopadá světlo v jiném úhlu a fotografie tak pokaždé vypadají trochu jinak. Je jasné, že při ostrém denním světle vznikají na minci nežádoucí ostré stíny a odlesky. Proto je výhodnější fotit s umělým rozptýleným světlem za stále stejných podmínek. Fotografie níže zachycuje můj velice primitivní fotoateliér:
 
 
Jak vidíte, nejkomplikovanější záležitostí celého ateliéru je stativ. Ten lze pořídit za několik málo stokorun a pokud počítáte s alespoň občasným focením, těžko se bez něj obejdete, jak si vysvětlíme níže. Dále potřebujete v podstatě jakoukoli stolní lampu, kterou natočíte směrem ke stropu (získáte tak odražené, rozptýlené a neostré světlo, které nevytváří ostré stíny ani silné odlesky). V lampě používám obyčejnou 60 W žárovku, ale lze použít i silnější, případně je možné použít výbojku. Na kvalitu fotografií to nebude mít při správném nastavení zásadní vliv. Vedle tohoto osvětlení používám ještě normální stropní světlo.
Stativ jsem upravil a do vhodné výšky jsem umístil držák na který mince pokládám. Než jsem začal využívat toto zlepšení, používal jsem obyčejnou obrácenou misku a na ní položený bílý papír. Zabíralo to sice víc místa, ale účel to splnilo.
 
 
Nyní můžeme přistoupit k nastavení samotného fotoaparátu před focením. Nejdříve zkontrolujeme, zda máme fotoaparát nastavený na focení co nejkvalitnějších fotografií (tj. zda skutečně využíváme plné rozlišení fotoaparátu). Řada lidí fotí s dobrým fotoaparátem naprosto nelogicky fotografie s malým rozlišením. Toto nastavení najdete pomocí manuálu, může být např. označeno např. jako SQ, HQ a SHQ nebo jako QUALITY. Jinde např. STANDARD a FINE. Vždy se snažte nastavit co nejvyšší hodnotu (pokud si nejsme jisti, poznáme ji podle velikosti získané fotografie).
Po uchycení fotoaparátu do stativu je třeba trošku experimentovat. Jde o to zvolit vhodnou vzdálenost foceného předmětu od objektivu. Ta se může u jednotlivých fotoaparátů lišit. Pokud bude objektiv k focenému předmětu příliš blízko, bude objekt na fotografii sfericky deformovaný. S ohledem rozlišení fotoaparátu (čím větší, tím lepší) volíme vhodnou vzdálenost, nefotíme "na doraz". Fotoaparát přepneme do režimu MAKRO (klasicky bývá tento režim označován symbolem květiny).
Dále nastavíme vhodné zvětšení pomocí ZOOMu. Pokud zde mluvím o ZOOMu, mám na mysli samozřejmě ZOOM optický, nikoliv ZOOM digitální, který je naprosto k ničemu a slouží jen k poblbnutí neznalých laiků. U některých méně kvalitních fotoaparátů již v MAKRO režimu ZOOMovat nelze a tak musíme optimální přiblížení mince řídít pouze vzdáleností fotoaparátu od mince, což není totéž (je lépe být od mince dále a zvolit větší optický zoom, než být s objektivem přilepený na minci - opět kvůli deformacím obrazu). Na displeji fotoaparátu je ZOOM většinou značen způsobem uvedeným výše. ZOOM volíme tak, aby byl fotoaparát v MAKRO režimu při daném ZOOMu na zvolenou vzdálenost schopen zaostřit. Přibližná ideální vzdálenost foceného předmětu od objektivu je asi 30 cm (záleží na typu objektivu).
Na displeji fotoaparátu by mince neměla zaujímat celou plochu a měla by být v jejím středu (čím blíže ke krajům, tím větší je sferická deformace). Výsledek by měl na displeji fotoaparátu vypadat zhruba nějak takto:
 
 
V této fázi ale ještě nic nefotíme! Díky tomu, že používáme umělé světlo, musíme na toto světlo fotoaparát nastavit. Před tímto nastavením ještě zakážeme použití blesku, pokud není MAKRO režimem vyřazen automaticky. Na displeji by se měla ukázat ikonka znázorňující škrtnutý blesk.
Aby fotografovaný objekt neměl nepřirozené barvy, je třeba provést korekci bílé (WB z anglického White Balance). Některé fotoaparáty umožňují přesné nastavení, některé mají pouze předdefinované nastavení. Většinou se značí ikonkami uvedenými vpravo. Máme-li možnost nastavit korekci zcela manuálně, odstraníme minci z bílé podložky a provedeme nastavení:
 
 
Při tomto nastavení musí bílá plocha zaujímat celý focený prostor. Neumožňuje-li fotoaparát toto nastavení, vybereme příslušnou volbu podle osvětlení, které používáme (žárovku nebo zářivku, resp. výbojku). Provedeme-li nastavení správně, uvidíme i na displeji fotoaparátu citelnou změnu a barvy foceného předmětu budou odpovídat více realitě:
 
 
Vše je v podstatě nachystané k focení. Nezmínili jsme volbu programů (často označované jako P, S, A a M). Osobně fotím na P. Ozkoušejte si sami, co váš fotoaparát nejlépe zvládá. Rovněž jsme se nezabývali volbou citlivosti (ISO). Máme-li stativ, volíme raději citlivost menší, aby jsme redukovali šum (tomu se úměrně prodlouží expozice). Bez stativu nemáme šanci za uvedených podmínek vůbec fotit, expozice jsou poměrně dlouhé a lidské tělo se neustále chvěje. Výsledkem je rozmazaná fotografie. Pozor, zmíněnou korekci bílé je třeba provést až po volbě programu! Posledním tipem než stiskneme spoušť a všechno zkazíme je využití tzv. samospouště. Jejím využitím se vyvarujeme rozmazání fotografie (jak zmáčkneme a následně pustíme spoušť, nepatrně pohneme fotoaparátem ve chvíli, kdy exponuje a výsledkem je často rozmazaný záběr). Samospoušť se běžně značí tak jak je uvedeno vlevo.
Pro ukázku je zde uvedena zmenšená získaná fotografie (původní měla rozměry 2592 x 1944 pixelů, což odpovídá 5038848 pixelům a tedy 5 Mpx fotoaparátu).
 
 
A zde je pro ilustraci nezmenšený výřez. Celá mince má šířku 572 pixelů. Potřebujeme-li větší rozměr, zmenšíme vzdálenost mince od objektivu nebo zvolíme větší ZOOM. Musíme ale mít na paměti, že se na minci více podepíše deformace (ta lze však v některých programech odstranit). Kdo má možnost, může použít MAKRO předsádku, ale to už je trošku profi záležitost.
 
 
Tím však práce nekončí. Fotografii po vyfocení musíme vždy upravit (např. jas a kontrast, histogram, změna barevného podkladu, ořez apod.). O tom ale třeba někdy jindy.
Ještě jedno malé upozornění na závěr. Pokud budete používat stále stejný fotoaparát, stále stejnou vzdálenost od objektivu a stále stejné zvětšení, budou obrázky mincí, které vyfotíte, mezi sebou navzájem ve stejném velikostním poměru jako ve skutečnosti. To se může někomu hodit, jinému je to zase jedno. Je ale dobré si to uvědomit.
 

4) Jak zabránit vypadávání drobných mincí z numismatických alb?

Možná jste někteří z vás narazili na velice nepříjemný problém, kterým je vypadávání drobných mincí z určitých typů numismatických alb. Ponechme stranou diskuse o tom, zda jsou níže diskutovaná alba vhodná pro ukládání cennějších mincí apod. Vezměme jako fakt, že z nějakého důvodu jsou sběratelé, kteří tato alba používají a jsou s nimi spokojení a přitom zde zdaleka nemusí být jediným faktorem jejich poměrně nízká pořizovací cena (s ohledem na ostatní alba na našem trhu). První fotografie nám ukazuje klasickou nepříjemnou situaci. Malá mince se velice snadno dostane nad uzávěr kapsy i z té nejmenší kapsičky a v cestě mimo album už ji nic nebrání. V lepším případě takovou minci lovíme někde z pod stolu, v horším případě se může zakutálet kdoví kam aniž si toho všimneme:
 
 
Řešení, které mě napadlo je poměrně jednoduché a spočívá ve velmi snadné úpravě. To co budete potřebovat jsou pouze ostré nůžky, průhledný materiál (ideálně nepotřebný list ze stejného alba) a papírek jako šablonu:
 
 
Řešení pak spočívá ve vložení obdélníčku z průhledného materiálu do kapsičky s malou mincí. Potřebujeme-li více těchto obdélníčků, vystřihneme je s pomocí šablony. Šablonu (zde červený papírek) si naměříme tak, aby do kapsičky výsledný obdélníček z průhledného materiálu dobře pasoval:
 
 
Nepotřebným listem je pro mne list s největšími rozměry kapsiček určenými zřejmě na běžnému smrtelníkovi nedostupné tolarové ražby. Takových zbytečných listů mám několik a jsou mi opravdu k ničemu, hlavně že je dávají do každého alba. Z nepotřebného listu pomocí šablony nastříháme obdélníčky potřebné velikosti:
 
 
Ustřižený průhledný obdélníček pak zasuneme do kapsičky, minci zastrčíme za něj (nikoliv před něj, tím bysme problém nevyřešili) a kapsičku zcela normálně uzavřeme. Z takto upravené kapsičky mince už určitě nevypadne:
 

 

hr

Máte nějaký nápad, co by bylo zajímavé zveřejnit? Pište na email: . Za zaslané příspěvky velmi děkuji!