D

daalder
Tak se v severním Nizozemí nazýval tolar. Tento nizozemský tolar měl hodnotu 30 stuiver. Viz též rijksdaalder. Porovnej také daldre.
 

dabal
Název měnové jednotky v Nepálu (zejména z 19. a 20. století), která obíhala vedle indické rupie. K roku 1930 se uvádí poměr 100 indických rupií = 128 dabal, roku 1945 100 indických rupií = 65 dabal.
 

Dahler
Název zlatého guldenu (dvou třetin tolaru), raženého v 18. století v Kolíně nad Rýnem. Viz též dvoutřetinový tolar.
 

dak
Nepálská měděná mince z 19. a 20. století v hodnotě 2 pajsa.
 

dala
Označení havajských mincí z konce 19. století, které měly hodnotu 1 dolaru.
 

dalasi
V současné době základní měnová jednotka, která je od roku 1971 oběživem v Gambii, kde nahradila gambijskou libru. Dělí se na 100 bututs. Emisním ústavem je Ústřední gambijská banka (Central Bank of Gambia). Papírové peníze mají nominály 1, 5, 10 a 25, mince je v hodnotě 1 dalasi.
 

daldre
Název tolaru v jižním Nizozemí. Viz též nizozemský tolar.
 

daler
Skandinávský tvar slova tolar. Viz dánský tolar, švédský tolar a tolar Dánské Západní Indie.
 

danaro
Viz denaro.
 

dánská koruna
Viz koruna. Nynější dánská měnová jednotka, jejíž historie sahá do 17. století. S její ražbou začal dánský král Kristián IV. (1588-1648) v roce 1618 podle vzoru britské mince crown (viz), po které převzala pojmenování. Původní peníz měl na reversu latinské označení CORONA DANICA = dánská koruna. Dánsky se nazývá krone, plurál kroner. Zprvu měla hodnotu 128, později 64 dánských šilinků. Od zavedení desítkové soustavy v roce 1873 se dělí na 100 öre. Emisním ústavem je Dánská národní banka (Danmarks Nationalbank). Papírové peníze mají v současné době nominály 10, 20, 50, 100, 500 a 1000, mince jsou v hodnotách 1, 2, 5 a 10 dánských korun.
 

dánská marka
Viz marka. Měnová jednotka ze 16.-19. století. Původně stříbrná mince, jíž šly zprvu 3 kusy, později 4 a 6 kusů na 1 dánský tolar, od 17. století byla 1/4 dánské koruny. Měla text MARCK DANSKE. Viz marck.
 

dánský šilink
Viz šilink, dánsky označovaný jako skilling, na mincích psaný někdy SKILLING DANSKE. Razil se od 15. století v různých podobách. V 17. století měl hodnotu 1/64 dánské koruny. V 18. století obíhal jako bilonová a měděná mince, rovnající se 1/96 rigsdaler a ražená i v násobcích. Od roku 1813 viz rigsbankskilling.
 

dánský tolar
Viz tolar. Dánské pojmenování je daler. Měnová jednotka zavedená v Dánsku v 16. století, která do 19. století prodělala řadu proměn (viz například rigsdaler, rigsbankdaler, rigsdaler dansk kurant). Měl nejen podobu mincí (násobky byly raženy ze zlata), ale také papírových platidel.
 

dardenne [darden]
Francouzský měděný peníz v hodnotě 6 deniers, který byl v letech 1710-1712 ražen ze starých děl. Také bilonová monacká mince vydávaná od roku 1720.
 

dáreikos, dareikos
Zlatá mince Achajmenovců, králů perských pojmenovaná podle Dáreia I. (522-486 před n.l.). Ovládala peněžní oběh starověkého světa až do poloviny 4. století před n.l. Na líci měla reliéf vladaře s kopím či lukem. Při hmotnosti 8,4 g zlata a vynikající ryzosti 980/1000 představovala 60. díl perské miny (= 504 g).
 

décime
Plurál décimes. Francouzské označení mince v hodnotě 1/10 základní měnové jednotky (z latinského decima "desetina, desátý díl"). V roce 1793 byl ve Francii zaveden décime jako desetina livre; když roku 1795 vznikl francouzský frank, stal se décime jeho dílčí jednotkou, v polovině 19. století však zanikl. Byl též ražen nominál 2 décimes. V 1. polovině 19. století představoval décime také dílčí jednotku monackého franku.
 

decimo
Plurál decimos. Španělský název dílčí měnové jednotky v hodnotě 1/10, užívaný zejména v 19. století v Latinské Americe a ve Španělsku.
 

dehlívál
Indická stříbrná mince králů z Ohindu i jiných vladařů severní Indie z 10.-13. století; měla reliéf buvola nandi na straně jedné a jezdce na koni na straně druhé. Hmotnost 3,6 g.
 

dekadrachma
Řecká stříbrná mince v hodnotě 10 drachem (hmotnost 43 g). Nejznámější je dekadrachma syrakuská (demareteion) s reliéfem vodní nymfy Arethúsy na lici a čtyřspřežím na rubu. V původním provedení je známa jen asi ve 12 exemplářích, a proto se počítá k nejvzácnějším (a zároveň i nejkrásnějším) mincím světa.
 

demareteion
Řecký název pro zlaté mince syrakuské královny Demarety, která je - podle Diodora - dala údajně razit ze 100 talentů zlata, jež obdržela darem od Kartaginců za sjednání míru. Ve skutečnosti je ve zlatě vůbec neznáme, avšak existuje jejich ekvivalent ve stříbře (viz dekadrachma).
 

denár
Stříbrný peníz, který vznikl v počátcích římského mincovnictví. Po měděném asu dal římský senát razit kolem roku 211 před n.l. nový, vyšší nominál ze stříbra. Denár - latinsky denarius = "obsahující po deseti" - měl hmotnost 4,55 g a odpovídal původně 10 asům; proto se také označoval římskou číslovkou X. Denár se dělil na victoriatus = 3/4 denáru, guinarius = 1/2 denáru, sestercius = 1/4 denáru a zmiňovaných 10 asů. Původně nesl na líci hlavu Romy, na rubu pak dioskura na koni. Později se stala charakteristickým reliéfem biga, dvojspřeží = bigatus, nebo quadriga (čtyřspřeží) = guadrigatus. Od konce 2. století před n.l. častější změna ražebních motivů. Do 3. století n.l. denár poklesl na méněhodnotnou minci. Při zavedení zlaté měny měl denár hodnotu 1/25 zlatého aureu, a proto by označován též jako denarius aureus (= zlatý denár), ač zůstal penízem stříbrným. Jeho rozkvět, postupně po celé tehdejší Evropě, nastal zejména od doby karolínské, kdy denárem byly pojmenovány prakticky všechny nejrozšířenější mince; polovině denáru se říkalo obol. Jinak neměl denár v tomto období ani díly, ani násobky. Tento středověký denár představoval původně 1/240 karolínské libry (kolem 408 g), takže vykazoval hmotnost cca 1,7 g, později méně. Z našeho území viz český denár a moravský denár, jejichž existence skončila s 13. stoletím, zatímco uherský denár se udržel mnohem déle. Dlouhou historii měl i polský denár (10.-17. století). Z četných dalších denárů uvádíme francouzský pod heslem denier, italský - denaro, španělský - dinero, portugalský - dinheiro, anglický - penny, německý - fenik. Jméno přešlo i na další jednotky; viz dále dinar, dinár, z indické oblasti dínára a v neposlední řadě arabský dínár.
 

denarius
Plurál denarii. Latinské označení denáru. Užívalo se v evropském mincovnictví až do závěru středověku, a to jak v písemném projevu (v listinách), tak někdy i přímo na mincích. Na našich mincích (viz český denár) jde jmenovitě o ražbu sv. Vojtěcha, která má označení HIC DENARIUS EST EPIS(copi) = tento denár je biskupův. Na našem území výraz denarius přesahoval i rok 1300, kdy začíná grošové období. Tato nová, těžší stříbrná mince se zprvu označovala ještě jako denarius grossus Pragensis, tj. "těžký (tlustý) pražský denár", a jeho díly se nazývaly denarius parvus Pragensis "malý pražský denár"; teprve časem se pro ně ustálil pojem pražský groš a parvus. Latinské označení denarius nesou i některé polské ražby. Pozdní označení DENARIUS najdeme například na mincích města Rigy z roku 1574 nebo na mincích Františka II. Rákocziho (1703-1711 ) z doby jeho protihabsburského povstání. V mincovnictví na britských ostrovech se slovem denarius označovalo penny, jemuž pak až do nové doby zůstala jako pozůstatek tohoto původního latinského názvu zkratka d (1 d = 1 penny). Z území Francie pochází denarius parisis a denarius turonensis - viz denier. I v jiných jazykových oblastech se dlouho užívalo latinského názvu denarius, dokud nevykrystalizovalo označení v národních jazycích. Denarius Hallensis - viz haléř.
 

denaro (danaro)
Italské označení denáru, počínaje karolínskými ražbami 9. století a mincemi, které razili němečtí císařové na italském území od 10. století, zejména ve Veroně, Lucce, Miláně, Pavii, Benátkách a Římě. Význam tohoto denáru poklesl ve 13. století s nástupem těžší grošové mince. Výraz se však značně rozšířil zejména ve století osmnáctém, kdy denaro bylo jako 1/12 soldo součástí měnových systémů v mnoha italských státech. V 1. polovině 19. století obíhala tato měnová jednotka i ve švýcarském kantonu Ticino a Bellinzona. Do 20. století přetrvával na italském území pojem denaro jako obecné označení peněz. Plurál denari.
 

děněžka
Ruská zdrobnělina od děnga, tedy "penízek". Byla to konkrétně ruská měděná půlkopejka z let 1849 až 1867.
 

děnga
Ruská stříbrná mince z druhé poloviny 14. století, o hmotnosti 0,93 g; během své dlouhé existence až do 19. století prodělala velmi četné změny, at' už ve střížku, nebo ve výtvarném projevu (zejména v letech 1425-1462 se vyznačuje bohatou středověkou symbolikou). Zavedení této mince se dává do souvislosti s celkovým ruským národním uvědomováním a osamostatňováním v boji proti mongolské nadvládě. Od roku 1700 byla děnga ražena v mědi a roku 1828 byla její ražba zastavena. Děnga měla hodnotu 1/2 kopejky. K její ražbě se přikročilo opět v letech 1849-1867, ale dostala zdrobnělé pojmenování děněžka.
 

denier [denie]
Plurál deniers. Francouzský výraz pro denár, který se na francouzském území objevuje v plném rozmachu s karolínským měnovým systémem na začátku 9. století jako 1/240 libry (= livre). Od 10. století měla tato stříbrná mince hmotnost 1,2-1,3 g. Ve 13. století ji Filip II. Silný (1180-1223) razil jmenovitě v Paříži - denarius parisis (= denier parisis = pařížský denár), jehož základem byla pařížská libra (livre parisis) o hmotnosti 489 g. Viz též parisis. Když tento panovník dobyl Tours, dal tam razit novou minci, denarius turonensis (denier tournois = tourský denár), vycházející z tourské libry (livre tournois) - viz též tournois o hmotnosti 455 g. Tím byly vytvořeny dvě odchylné měnové soustavy, které pak vedle sebe obíhaly prakticky do 15. století, kdy končí denier parisis. Denier, které se v závěru své existence stalo nejmenší francouzskou peněžní jednotkou (1/3 liard nebo 1/12 sou), se pak razí (i v násobcích 3, 6, 12) až do Velké francouzské revoluce. Denier bylo dílčí měnovou jednotkou také ve švýcarských kantonech, jakož i na Haiti do začátku 19. století (jako 1/12 sol). Ve vévodství brunšvicko-lüneburském se za sedmileté války razily roku 1758 mince sloužící k vyplácení žoldu francouzským vojákům, které měly dvojí měnové označení, denier a matier (viz Matoušův groš); tyto měnové jednotky byly v poměru 13 : 1.
 

denier à ľecu [denie a leky]
Viz denier a dále écu. Francouzská zlatá ražba, původně o hmotnosti 4,19 g, kterou zavedl francouzský král Ludvík IX. Svatý (1226-1270) roku 1266. Víz écu ďor.
 

denier à la chaise [denie a la šéz]
Viz chaise.
 

denning
Název peněz, které byly v 17. století raženy dánským králem Kristiánem IV. (1588-1648) a dalšími, zvláště šlesvicko-holštýnskými mincovními pány. Předpokládá se, že tyto mince byly určeny pro obchod s Ruskem, protože jejich jméno je odvozeno od slova děnga.
 

děpozitka
Z ruského děpozitnyj bilet = pokladní poukázka. Ruské papírové peníze v hodnotách 3, 5, 10, 25, 50 a 100 rublů z let 1839 až 1841; v roce 1843 byly vyměňovány za nové. Viz též kreditka.
 

desátník, desetikrejcarník
Staré pojmenování mince v hodnotě 10 krejcarů, která u nás obíhala v 18. a 19. století.
 

desetník
Od 18. století se tak u nás říkalo desetikrejcaru - viz krejcar. Teprve když byla zavedena koruna, přešel název i na hodnotu 10 haléřů.
 

Deut
Viz duit.
 

Dicken
Německý stříbrný peníz zrozený z italského testone, ražený od konce 15. století ve Švýcarsku a jižním Německu. Měl hodnotu 1/3 rýnského zlatého. Byl oblíben, protože představoval mince hmotnější než dosavadní fenik a krejcar. Dicken proslul - podobně jako ostatní testony - náročným výtvarným provedením. Avšak zatímco původní testone zdůrazňovalo ve svém italském názvu podobu mincovního reliéfu (testa = hlava), německý termín si všímá parametru mince (dick = tlustá, Dicken = tlusťoch).
 

didrachma, didrachmon
Starořecká mince v hodnotě dvou drachem.
 

dikeraton
Římská mince, která měla hodnotu 2 siliquae.
 

dime [dajm]
Plurál dimes. Anglický název označující 1/10 základní měnové jednotky, konkrétně peníz v hodnotě 10 centů; z latinského decima = desátý díl, desetina. Původně střibrná mince Spojených států, zavedená roku 1792, kdy má rovněž počátek americký dolar, rovnající se 10 dimes a 100 centům. Tato mince se razí dosud. Anglický výraz "dime novel" znamená levný román vydávaný ve vysokých nákladech, zpravidla "krvák", který se prodával za 1 dime. Název dime se analogicky užívá i v Panamě pro 10 centesimos.
 

dinar
Označení měnové jednotky na území Jugoslávie (viz dinár), které je na jugoslávských platidlech uváděno ve čtyřech oficiálních jazycích (dvakrát v latince, dvakrát v azbuce); plurál dinara, dinarja (dinarjev) a dinari. Dále též rumunské označení pro denár, ražený v Moldavsku a Sedmihradsku v 16. a 17. století. Plurál dinari. V současné době se název dinar, psaný latinkou, objevuje také na platidlech z arabské oblasti - viz dínár.
 

dinár
Viz denár. Měnová jednotka z jihoslovanského území, která se od roku 1873 objevuje jako srbský dinár a po první světové válce jako jugoslávský dinár. Viz též dinar.
 

dínár
Arabský výraz pro zlatou minci, odvozený z latinského denarius. Viz též dinar. Dínár byl ražen od poloviny 7. století; původně napodoboval byzantský solidus. Mincovní reformou na konci 7. století byl zaveden měnový systém sestávající ze zlatého dínáru (o hmotnosti 4,25 g) a stříbrného dirhamu 2,97 g); tento měnový systém posléze ovlivnil mincovnictví celého islámského světa. Současně - ve shodě s učením islámu - se upustilo od zpodobování osob na mincovních reliéfech, takže napříště byla mincovní plocha zaplněna jen arabskými legendami, a to jak věroučného obsahu, tak i daty dokumentujícími místo a dobu ražby; od 8. století pak také jmény panovníků a místodržících. Dínár (i když už není ražen ze zlata) se udržel jako název základní měnové jednotky v řadě arabských států až do současnosti. Viz alžírský dínár, bahrajnský dínár, dínár Demokratického Jemenu, irácký dínár, jordánský dínár, kuvajtský dínár, libijský dínár a tuniský dínár. Naproti tomu v Íránu se stal drobným penízem, když íránský rijál se dělí na 100 dínárů.
 

dínár Demokratického Jemenu
Viz dínár. Současná měnová jednotka, která je oběživem v Demokratickém Jemenu; tam vystřídala jihoarabský dínár. Jemenská banka (Bank of Yemen) dala v roce 1980 do oběhu papírová platidla v nominálech 1, 5 a 10 dínarů Demokratického Jemenu. Dělí se na 1000 fils.
 

dínára
Viz denár. Název odvozen od latinského denarius. Označení zlatých mincí z oblastí severní Indie; jejich ražba vycházela z římského mincovního základu a reliéfy navazují na řeckou, indickou a íránskou mytologii. Tyto peníze o hmotnosti zhruba 8 g se razily od 3. do 5. století; později, od 8. století, představoval pojem dínára už jen dílčí jednotku. Ve středověkém kašmírském měnovém systému se 1000 dínára rovnalo 80 báhagání.
 

dinero
Plurál dineros. Denár, který se razil na území Španělska od počátku 11. do konce 14. století. Mince malé hmotnosti (0,4 až 0,5 g) a špatné kvality stříbra. V Peru se pod tímto názvem razila do roku 1916 mince v hodnotě 10 centavos. Viz peruánské dinero. Od roku 1983 převzat tento tradiční název pro ražby, které vydává Andorra (viz andorrské dinero).
 

dinheiro [dyňejru]
Plurál dinheiros. Portugalský denár, který byl ražen poměrně pozdě, teprve ve 12. století (počínaje králem Alfonsem I., vládnoucím 1139 až 1185). Jeho ražba skončila ve 14. století za Ferdinanda I. (1367 až 1383).
 

diobol
Antický dvojitý obol, který měl hodnotu 1/3 drachmy. Mince má na líci hlavu Athény, na rubu sovu.
 

dirham (dirhem)
Jméno převzato z řeckého slova drachma. Stříbrný dirham byl zaveden měnovou reformou Umajjovce Abdalmalika na konci 7. století jako součást měnového systému, zahrnujícího též zlatý dínár. Stal se jednou z nejrozšířenějších mincí v raném středověku v oblasti islámského světa; v 8.-11. století pronikl dirham až do severovýchodní Evropy a je zaznamenán v nálezech z 10. století i na našem území. Postupné zhoršování stříbrného obsahu vedlo k tomu, že Seldžukovci a jiné turecké dynastie Předního východu razily posléze měděné dirhamy, které na čas přebíraly ve svých reliéfech řecké, římské, byzantské i sásánovské motivy. V současné době je základní měnovou jednotkou v Maroku (marocký dirham) a dále viz dirham Spojených arabských emirátů. Naproti tomu v dalších případech představuje pouze dílčí měnovou jednotku, když je jednou setinou katarského rijálu a jednou tisícinou libyjského dínáru.
 

dirham Spojených arabských emirátů
Viz dirham. Název měnové jednotky, která je dnes oběživem ve Spojených arabských emirátech. Dělí se na 100 fils. Papírové peníze - které vydával United Arab Emirates Currency Board - měly nominály 1, 5, 10, 50, 100 a 1000; od roku 1982 pokračuje v emisní činnosti Ústřední banka Spojených arabských emirátů (United Arab Emirates Central Bank).
 

diuský reis
Měnová jednotka používaná do 19. století v portugalské kolonii Diu, která byla součástí Portugalské Indie. 60 diuských reis = 1 tanga. Viz též reis.
 

díwání
Málá stříbrná mince ze Saná v Jemenu; razili ji tamější imámové v 17.-19. století. 40 díwání = 1 kirš.
 

díwarra, diwara
Primitivní přírodní platidlo z oblasti Papuy-Nové Guineje; šlo o ulity mlže Nassa camelus.
 

doání
Stříbrná mince ražená v Nepálu od 17. století. 4 doání = 1 muhr.
 

dobla
Španělská zlatá mince ze 14. století, kterou začal razit Alfons XI. (1312-1350). 1 dobla = 40 maravedis. Peníz měl hmotnost 4,6 g. Za španělského panovníka Petra I. (1350-1369) byly raženy i násobky, které patří k největším a nejtěžším španělským zlatým mincím. Porovnej též doblon.
 

doblado
Španělská mince, jejíž pojmenování je odvozeno od dvojnásobku základního nominálu (2 escudos). V 19. století se tak nazývaly zlaté ražby v některých zemích Latinské Ameriky. Porovnej double.
 

dobler
Měděná mince v hodnotě 2 (odtud odvozen její název) dineros; ražena do roku 1750 na ostrově Mallorca. Viz též double.
 

doblon, dublon
Španělsky doblón [doblon]. Zlatá mince, původně zvaná dobla. Název vychází z latinského duplus = dvojitý, španělsky doble. Když španělský král Karel V. (1516-1556) zavedl zlaté escudo, jeho dvojnásobný nominál, dvojité escudo (doble escudo) o hmotnosti 6,76 g obdrželo název doblon. Viz též pistole. V 18. a 19. století se razila řada zlatých doblonů; v roce 1848 byl zaveden doblon de Isabel v hodnotě 100 reales. Nazývají se tak také četné latinskoamerické zlaté mince, ražené zejména v 19. století. Porovnej též double.
 

dobra (dobrao, dobraon)
Plurál dobras. Portugalská forma španělského dobla. Porovnej též double. Jednak název portugalské zlaté mince ze 14.-19. století (portugalská dobra), jednak nynější základní měnová jednotka (dobra Svatého Tomáše a Princova ostrova).
 

dobra Svatého Tomáše a Princova ostrova
Po vyhlášení nezávislosti v roce 1975 si někdejší portugalská kolonie v Africe, nyní Demokratická republika Svatého Tomáše a Princova ostrova, zvolila za název své základní měnové jednotky historické označení dobra. Dělí se na 100 centimos. Papírové peníze mají nominály 50, 100, 500 a 1000, oběžné mince 1, 2, 5, 10 a 20 a pamětní 250 a 2500.
 

dobrák
Lidový název drobného rakouského měděného peníze v nominální hodnotě 1/2 a 1/4 krejcaru z 1. poloviny 19. století.
 

dobrý fenik
Viz Guterpfennig.
 

dobrý groš
Německy Gutergroschen. Rozšířené označení měnové jednotky z německého území, užívané od konce 16. do 19. století pro tzv. knížecí groš ( = Fürstengroschen); knížecí groš platil 1/24 říšského tolaru; na rozdíl od mariánského groše, jehož hodnota byla pouze 1/36 říšského tolaru.
 

dodekadrachma
Viz drachma. Největší z antických mincí v hodnotě 12 drachem. Je známa z Kartága, kde byla ražena od roku 237 před n.l., když za válečných výbojů bylo ukořistěno velké množství stříbra.
 

dolar
Název velice časté měnové jednotky. Anglický termín dollar se čte [dalr], u nás vyslovujeme, jak se píše. Jde o odvozeninu od tolar (srovnej například daler, daldre, daalder). Tento tolar byl vzorem pro španělskou minci zvanou peso, raženou předevšfm z velkých přebytků stříbra pIynoucího z amerického kontinentu; zde se jí říkalo později dolera nebo spanish dollar (= španělský dolar). V průběhu 18. století byly tímto termínem označeny již četné papírové peníze ze severoamerického území. Viz americký dolar. Časem přešel název jako označení zhruba půl stovky dalších měn, z nichž jmenovitě uvádíme napřiklad australský dolar, bahamský dolar, barbadoský dolar, belizský dolar, bermudský dolar, dolar Konfederovaných států amerických, dolar Britského Hondurasu, dolar Britské Západní Indie, dolar Britských Panenských ostrovů, dolar Cookových ostrovů, dolar Kajmanských ostrovú, dolar Šalomounových ostrovů, fidžijský dolar, guayanský dolar, hongkongský dolar, jamajský dolar, kanadský dolar, kiribatský dolar, liberijský dolar, novozélandský dolar, singapurský dolar, východokaribský dolar a zimbabwský dolar. Viz též mexický dolar, rix-dolar a trade dollar. Porovnej také dala.
 

dolar Britského Hondurasu
Viz dolar. Zaveden v roce 1884 původně v paritě s americkým dolarem. Dělil se na 100 centů. Papírové peníze měly od roku 1894 stupnici nominálů 1, 2, 5, 10, 50 a 100, od roku 1952 pak 1, 2, 5, 10 a 20 dolarů Britského Hondurasu. Od roku 1973 přejmenován na belizský dolar.
 

dolar Britské Západní Indie
Viz dolar. Zaveden v roce 1935 v paritě 1 britská lihra = 4,80 dolaru Britské Západní Indie. Dělil se na 100 centů. Obíhal především na území Trinidadu a Tobaga, Barbadosu, Návětrných a Závětrných ostrovů, jakož i Britské Guayany a v dalších částech Britské Západní Indie. Od roku 1965 zanikal, když se z něho vydělil trinidadsko-tobagský dolar, východokaribský dolar a guayanský dolar.
 

dolar Britských Panenských ostrovů
Viz dolar. Vedle amerického dolaru, který je na Britských Panenských ostrovech oficiálním oběživem, vydala zdejší vláda od roku 1973 řadu vlastních platidel, určených především pro sběratelský trh. Jsou to zejména mince o nominálu 1 (stříbro) až 100 (zlato) dolarů Britských Panenských ostrovů.
 

dolar Cookových ostrovů
Viz dolar. Soudobá měnová jednotka, která platí na Cookových ostrovech. Dělí se na 100 centů. Byla vydána řada mincí pro sběratelské účely.
 

dolar Kajmanských ostrovů
Viz dolar. Základní měnová jednotka zavedená na Kajmanských ostrovech v roce 1972, aby nahradila jamajský dolar. Dělí se na 100 centů. Emisní instituce se nazývá Cayman Islands Currency Board a vydává v současné době papírové peníze v nominálech 1, 5, 10, 25, 40 a 100 dolarů Kajmanských ostrovů.
 

dolar Konfederovaných států amerických
Viz dolar. V roce 1861, za války Severu proti Jihu (1861-1865), začaly jižní Konfederované státy americké vydávat vlastní papírové peníze, jejichž účelem bylo nahradit dosavadní americký dolar. Přes nejpřísnější tresty (trest smrti) se hojně padělaly. S koncem občanské války v roce 1865 se staly bezcennými.
 

dolar Průlivových osad
Viz dolar. Zaveden v roce 1903 pro Singapur, státy na Malajském poloostrově, jakož i pro Saravak a Britské Borneo. Stříbrná mince měla hmotnost 27,06 g v paritě k oblíbené stříbrné minci, kterou tehdy na Dálném východě představovalo rnexické peso. Dolarem Průlivových osad se nazývaly v uvedené oblasti za druhé světové války i japonské okupační peníze gumpyo. Od roku 1946 viz rnalajský dolar.
 

dolar Spojených států
Viz americký dolar.
 

dolar Šalomounových ostrovů
Základní měnová jednotka na Šalomounových ostrovech. Papírová platidla (v hodnotách 2, 5, 10 a 20) a mince (v nominálech 1, 5, 10 a 100) jsou vydávány od roku 1977. Protože mince jsou převážně ze stříbra a zlata, jde zřejmě o ražby především pro sběratelské účely. Dílčí jednotkou je cent. Viz též dolar. Porovnej také Iibra Britských Šalomounových ostrovů.
 

dolera
Označení španělské stříbrné tolarové mince (= peso), které se v 18. století proměnilo na americkém kontinentě dále v dolar.
 

dollar [dalr]
Anglický název měnové jednotky, kterou u nás označujeme podobou dolar. Viz též trade dollar a holey dollar.
 

dominikánské franco
Viz franco. Název měnové jednotky, která byla ražena v Dominikánské republice v 19. století. Dělila se na 100 centesimos. Střibrné mince měly nominály 1 franco a 5 francos.
 

dominikánské peso
V 19. století obíhalo na území Dominikánské republiky původně peso, dělící se na tradičních 8 reales; později, s přechodem na desítkovou soustavu, se rovnalo 100 centavos. Kromě něho byly oběživem i různé jiné měny. V roce 1947 došlo k zavedení peso oro ("zlaté peso") v paritě s americkým dolarem. Emisním ústavem je v současné době Ústřední dominikánská banka (Banco Central de la República Dominicana). Papírové peníze, znějící na peso oro, mají nominály 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500 a 1000. Oběžné mince (v hodnotách 1/2 a 1) mají označení měnové jednotky jako peso. Je zajímavé, že mince nesou text, který udává jejich hmotnost ve stříbře (26,7 g), přestože od šedesátých let jsou raženy v obecných kovech.
 

dominikský dolar
Dominika má jako oficiální oběživo východokaribský dolar. Vedle něho vydává pod označením Commonwealth of Dominica pamětní mince, určené pro sběratelské účely. Nejvyšší nominály - 150 a 300 dominikských dolarů - jsou raženy ve zlatě.
 

dong
Tradiční mince na území Vietnamu; obíhala zde už od 10. století především v oblasti Annamu. Šlo původně o mince bronzové, pak i z jiných kovů, v 19. století ze zinku. Tyto peníze jsou charakteristické svým čtyřhranným otvorem uprostřed, aby se mohly navěšovat na provázky. Kolem roku 1870 se svazek 600 dongů nazýval kuan a představoval hmotnost 1,5 kg. Od roku 1946 viz jednak jihovietnamský dong, jednak dong Vietnamské socialistické republiky.
 

dong Vietnamské socialistické republiky
Tradiční měnová jednotka dong, která na vietnamském území obíhala už od 10. století, se znovu objevila v této oblasti v roce 1946 s národně osvobozeneckými jednotkami. Postupně vystřídala indočínský piastr. Dělí se na 10 hao a 100 xu. Při měnové reformě v roce 1959 mělo 1000 dongů hodnotu 1 nového dongu. Od roku 1976 vydává Státní banka Vietnamské sociafistické republiky papírové peníze v nominálech 1, 2, 5, i0, 20, 30, 50 a 100.
 

doppia
Italské označení zlaté mince určité měnové jednotky v dvojitém nominálu (italsky doppio = dvojitý). Ražba rozšířená v různých italských státech zejména v 18. a 19. století. Porovnej též doubde.
 

doppietta
Zdrobnělina od doppia. Malá zlatá savojská mince ražená v Ietech 1768-1773 pro Sardinii. Hmotnost 3,2 g.
 

doppel
Německy "dvojitý". Řada ražeb v dvojité hodnotě, jako Doppelschilling, Doppeltaler aj. Viz též tupldudek. Porovnej double.
 

double
Francouzské a anglické označení mince dvojnásobného nominálu (z latinského duplus = dvojitý); zpravidla ze zlata, ale také ze stříbra. Porovnej též dobla, doblado, dobler, doblon, dobra, doppel, doppia a dubbeltje. Francouzsky double [dubl]. Označení užívané od 14. století například pro denier, jmenovitě double parisis nebo double tournois: zejména však pro francouzské zlaté mince ze 14.-15. století. Anglicky double [dabl]. V 15. století byl označen tímto pojmem v anglickém mincovnictví sovereign, který měl hodnotu 2 ryals (double ryals), v 17. století v anglickém a skotském mincovnictví double crown, v 15. století v Irsku double groat aj. V 19. a 20. století se používaly na Guernsey mince zvané double - viz guernseyský double.
 

doublon
Viz doblon.
 

doudou
Viz dudu.
 

douzain [duzen]
Francouzsky "tucet". Oblíbená francouzská stříbrná mince ze 16. století v hodnotě 12 deniers, která se v tehdejším maloobchodě stala hlavní početní jednotkou.
 

dozzeno [dodzeno]
Italsky "tucet". Též italský název pro grosso (protože se dělilo na 12 dílčích jednotek, denari). Rovněž italský název pro douzain, který razili papežové v Avignonu.
 

drachma
Starořecká početní a nakonec i mincovní jednotka. Ve vlastním slova smyslu znamená "uchopit". Toto označení se odvozuje z doby, kdy se platilo neraženým kovem, který měl na řeckém území tvar malých hůlek (viz obol), jichž bylo možno uchopit 6 do ruky. Vznikla tedy drachma, sestávající ze 6 obolů. Drachmy byly raženy ze stříbra (jen zřídka ze zlata), přičemž jejich hmotnost kolísala podle místa původu. Nejrozšířenější drachma antické měny měla hmotnost 4,36 g. Ta se pak - po rozšíření římské moci na východ - měla za rovnou řimskému denáru. Od doby výbojů Alexandra Velikého (356-323 př. n.l.) byla drachma základní měnovou jednotkou i v oblasti od Blízkého východu až po Indii. Násobky drachmy didrachma, tridrachma, tetradrachma, pentadrachma, hexadrachma, oktadrachma, dekadrachma a dodekadrachma. Její části se pak vyjadřovaly v obolech. Z mincovních reliéfů jsou na drachmách zastoupeny znaky a symboly jednotlivých obcí, které je razily. Athéňané dávali na líc hlavu Athény s přílbou a na rubu sovu s nápisem Athé (= Athénaión nomisma = athénský peníz). Z drachmy se vytvořilo slovo dirham. V polovině 13. století razili křižáci stříbrné drachmy (hmotnost 2,6 g), opatřené textem v arabském písmu. V 19. století se drachma stala základní měnovou jednotkou novodobého Řecka. Tato drachma, uváděná řecky drachmé (v plurálu drachmai), se dělí na 100 lepta (viz lepton). Byla zavedena roku 1833 po krátké existenci fénixu; původně v paritě s fénixem, roku 1836 v paritě s francouzským frankem. V roce 1944 se po skončení německé okupace vyměňovalo při měnové reformě 50 miliard starých drachem za 1 novou, ale ani ta se neubránila inflačnímu znehodnocení, které řešila v roce 1954 nová měnová reforma (1000 dosavadních drachem za 1 novou). Emisním ústavem je Řecká banka. Současné papírové peníze mají nominály 50, 100, 500, 1000 a 5000, mince jsou v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20 a 50, pamětní ražby 30, 50, 100, 500 a 10 000 drachem.
 

dramma
Indická stříbrná mince ražená od 8. do 13. století podle řeckého (attického) měnového základu.
 

Dreier
Německy "trojka". Porovnej troják a dále trojník. Řada německých platidel, zejména v hodnotě 3 feniků.
 

Dreigröscher
Viz třígroš.
 

Dreikreuzer
Viz tříkrejcar.
 

Dreiling
Latinsky označovaný jako ternarius, v překladu trojník. Pod německým pojmem Dreiling se myslí například hamburské, lübecké a další mince v hodnotě 3 feniků, obíhající od začátku 15. století v různých obměnách zejména v severním Německu až do 19. století. Dánské označení je trepenning. Jiné mince Dreiling - měděné - se razily roku 1787 v Altoně a v roce 1850 za povstání v Kielu. Viz též Sechsling.
 

Dreipölker
Nekvalitní grošová německá mince, která obíhala v Polsku a byla zde od roku 1614 napodobována. Polsky označována za poltorak (víz poltura) což znamenalo jeden a půl groše. Mince však nesla číslovku 3, znamenající 3 poloviny groše. Odtud německý název Dreipölker, jehož jednou částí je číslovka 3 (= drei) a druhou pak polské półka = půlka (groše). Podle místa původu se těmto penízům přezdívalo téř brumer.
 

duarius
Latinské označení půlkrejcaru. Název uherské mince ražené na Slovensku za Leopolda I. (1657-1705) a Karla VI. (1711-1740). Viz krejcar.
 

dub
Původně jihoindická hmotnostní jednotka. Také měděné mince Východoindické společnosti z počátku 19. století, ražené v Madrásu.
 

dubbeltje
Nizozemské označení mince v hodnotě 2 stuiver, obíhající v Nizozemí a jeho koloniích. Porovnej též double.
 

dublon
Viz doblon.
 

dubrovnický tolar
Mince Dubrovnické republiky ražená do roku 1800. Viz tolar.
 

ducado, ducat, ducato
Viz dukát.
 

ducatone (d'argento)
Též ducato d'argento [dardžento]. Italský výraz pro dukaton. Stříbrná tolarová mince hojně ražená zejména v 16. století na italském území; měla hodnotu zlatých mincí (dukát). Benátská ražba z roku 1562 má text DUCATUS VENETUS (= benátský dukát). Tato stříbrná mince o hmotnosti 32,9 g měla hodnotu 124 soldi. Ducatone d'argento se razilo od roku 1566 po dvě století v Savojsku. Milánský peníz, poprvé ražený v roce 1551, měl hmotnost 33,5 g, naproti tomu neapolský 29,11 g.
 

dudek
Český lidový název pro původně polské třígroše ze 16. století, které ve značném množství pronikaly i na naše území. Přezdívka se vztahovala pravděpodobně na polskou orlici v mincovním poli. Označení dudek pak přešlo i do němčiny ve formě Duttchen, Duttgen, Düttke (bez ohledu na to, že německy dudek se řekne Wiedehopf) a vztahovalo se i na jiné třígroše (německé) ze 17. a dalších století. Na německém území se pak poněmčeným tvarem Duttchen označovaly v lidovém podání i pozdější desetifenikové mince. Dudek byl hojně rozšířen i na Slovensku, kde se objevoval též pod označením dutka, dutek nebo dutich. Za Ferdinanda II. (1619-1637) se tato mince, která měla hodnotu 9 uherských denárů, razila v Kremnici. Dále viz též tupldudek.
 

dudu
Též doudou, duddu, tuttu. Do roku 1871 dílčí měnová jednotka rupie Francouzské lndie.
 

dugání
Bilonová mince sultánů z Dillí (13.-14. století).
 

duhovka
Vydutá tlustá zlatá mince z keltského období, nacházená v oblasti keltského osídlení, tedy i na našem území. Termín duhovka je překladem novodobého německého slova Regenbogenschüsselchen; toto označení vyvěralo z pověry, že peníz vzniká tam, kde se duha dotkla země. Reálný podklad byl zřejmě ve skutečnosni, že tyto peníze se objevovaly na zoraných polích právě po dešti, který je vyplavil ze země, kde byly ukryty. Vyskytují se ve třech velikostech. O hmotnosti 7,2 g = zlatý statér, 2,4 g = 1/3 statéru a 0,9 = l/8 statéru. Mívají reliéf hada, ptačí hlavy, zrna, případně i dalších, nám ne vždy jasných symbolů. Na našem území se razily v 2.-1. století před n.l. zejména takzvané mušlové statéry.
 

duit, Deut
Nizozemská mince ražená od 17. století, která měla hodnotu 1/4 nizozemského stuiver. Hojně pronikala i na německé území, kde se nazývala Deut a měla hodnotu 2 feniků nebo 1/8 Stüber. Tato mince plynula v masových množstvích také do nizozemských kolonií, kde sloužila například k nákupu otroků. Kolem roku 1850 mělo v koloniích obíhat zhruba 4 miliardy kusů těchto mincí; roku 1854 byly z oběhu odstraněny.
 

dukat, dukaat, Dukaten
Viz dukát.
 

dukát
Španělsky ducado, italsky ducato, německy Dukaten a v mnoha dalších jazycích ducat nebo dukat, nizozemsky dukaat, atd. Slavná zlatá mince, která se hojně razila v italských státech, dále na německém, rakouském, uherském, nizozemském, švýcarském, švédském i polském území - a také u nás. Prakticky se ujala po celé Evropě. Soupisy dukátových ražeb obsahují na tisíce různých exemplářů. Všeobecný název původně benátských cechynů z 13. století byl prý vytvořen z neznalosti znění mincovního opisu, jenž ve skutečnosti neobsahoval ani název měny, ani její hodnotu: SIT.T. XPE DAT. Q. TV. REGIS. ISTE DVCAT. = Sit tibi Christe datus quem tu regis iste ducatus (Tobě, Kriste, bud' dáno toto vévodství, kterému vládneš). Jiný výklad naproti tomu uvádí, že označení ducatus se užívalo na italském území již ve 12. století a že jmenovitě zlatá mince krále Viléma II. Sicilského (1166-1186) měla již označení DUCAT. Dukát se stal uznávaným pojmem mezi zlatými mincemi pro svou neměnnou hmotnost, která se od 16. století ustálila na 3,49 g, jakož i pro neměnnou ryzost (23 2/3 karátu), označovanou tradičně jako dukátové zlato. Tyto hodnoty si zachovával v průběhu staletí, ať šlo o původní dukát, ražený v Benátkách až do 18. století, český dukát nebo uherský dukát; byla tak označovana také zlatá mince ražená ve Skandinávii od 16. do 19. století, na území Německa od 16. stoleti, i v Rakousku, kde se razí až do současnosti. Pozoruhodná je řada dukátů ražených v Sedmihradsku, která zvláště za knížete Michala Apafiho (1661-1690) se rozrostla i o méné obvyklé násobky (3, 4 1/4, 4 1/2, 6); dokonce byly raženy i 100 dukáty o průměru přes 10 cm a hmotnosti 350 g! Z tohoto období a území upoutaji i rozmanité tvary dukátů (na čtyř i vícehranném střížku, ve tvaru hvězdy, půlměsíce apod). Z našeho území viz kremnický dukát, československý dukát, svatováclavský dukát a karlovský dukát. Porovnej také ducatone a dukaton.
 

dukaton (ducatone)
Vztah k dukátu byl dán tím, že šlo o ražby, které svým obsahem stříbra měly odpovídat zlatým dukátům. Dukaton byl ražen ve Španělském Nizozemí od roku 1618; původně měl hodnotu tří zlatých = guldenů a hmotnost 32,78. Vynikal svým výtvarným provedením a razil se na nizozemském území až do konce 18. století. Ražby na italském území viz ducatone (d'argento).
 

dump [damp]
Ze středu velké stříbrné mince vyseknutý kotouček (tím se snížila její vysoká hodnota), který pak sám se stal také oběžnou mincí. Vyobrazení viz u hesla bit. Viz též holey dollar.
 

duplone
Zlaté ražby švýcarských kantonů (Basilej, Bern, Solothurn) z konce 18. století o hmotnosti 7,64 g. Byly raženy v dílech i násobku (1/4, 1/2, 1, 2).
 

dupondius
Starořímská mince v hodnotě 2 asů. Název je složen ze slov duo a pondus = dva (asy) těžký. Proto byl peníz také označován římskou číslicí II. Za císaře Augusta (27 před n.l. až 14 n.l.) byl ražen z mosazi, o hmotnosti 13,64 g.
 

duro
Španělsky "tvrdý, těžký". Z latinského durus. Synonymum pro peso, označované též jako peso duro. Viz onza.
 

dutá mince
Vyskytuje se jako dvoustranně ražená v řeckém mincovnictví a jednostranně ražená ve středověku i na našem území - viz brakteát. Porovnej též dutý fenik.
 

dutek, dutich
Viz dutka.
 

dutka
Též dutek nebo dutich. Slovenské lidové pojmenování polského třígroše ze 16.-17. století. Tato mince ve velkém množství obíhala na Slovensku.
 

Duttchen, Duttgen, Düttke
Viz dudek.
 

dutý fenik
Německy označovaný jako Hohlpfennig. Viz též brukteát. Mince ražená z tenkého stříbrného plíšku, který se úderem razidla vydul. Peníze tohoto druhu se na území Německa zhotovovaly od 12. do 18. století. Podobně se razily v Dánsku, Norsku, Švédsku, Švýcarsku, Polsku, Uhrách i na českém území. Viz též p!echáč.
 

dvacetník
Původně označení pro dvacetikrejcar - viz krejcar který v podobě rakouských a uherských mincí obíhal od 18. století i na našem území. Později se zavedením rakousko-uherské koruny se název přenesl i na dvacetihaléř.
 

dvaciáš, dvacka
Lidový výraz pro dvacetikorunu.
 

dvanáctník
Dvanáctikrejcar, zavedený u nás podle mincovního řádu českých stavů roku 1619. Viz krejcar.
 

dvoutřetinový tolar
Německy Zweidritteltaler. Stříbrná mince ražená v Německu v 18. a 19. století; měla hodnotu zlatého. Na některých mincích (například Hannoverska nebo Meklenburska-Zvěřínska) je velký reliéf číslovky 2/3. Viz též tolar.
 

dyak
Nepálská měděná mince v hodnotě 2 pajsa; je zmiňována od 18. století.
 

džibutský frank
Viz frank. Původně označení pro měnovou jednotku, která v roce 1949 nahradila frank CFA, obíhající na území Francouzského Somálska (s hlavním městem Džibuti) - viz též frank Francouzského Somálska - které bylo v roce 1967 přejmenováno na Francouzské území Afárů a Ísů - viz frank Francouzského území Afárů a Ísů - které se v roce 1977 osamostatnilo pod názvem Džibutsko. Papírová platidla vydává v současné době Národní banka Džibutské republiky. Mají hodnoty 500, 1000, 5000 a 10 000 džibutských franků, jejichž dílčí jednotkou je teoreticky centim.
 

džinía
Arabský název měnové jednotky, která se užívá v Súdánu a Saúdské Arábii. Porovnej též ginía. Pochází od guinea. Viz súdánská libra/džinía a saúdská džinía.