CO SBÍRÁM?

Co vlastně sbírám? Především mě zajímají veškeré mince platné na našem území od nejdávnější historie až po současnost. Tedy nejen období od vzniku samostatného Československého státu v roce 1918, ale i mince Rakousko-Uherska a i ražby českého království. Samozřejmě sbírám Slovenské mince. Dalším objektem mého zájmu jsou mince celého světa (současné i historické). Nově sbírám i euromince.
 
Čemu se zatím trochu s úctou a hlavně díky obavám z padělků vyhýbám, jsou mince starověkého Říma, keltské ražby a další podobně staré mince. Pokud na nějakou narazím, určitě jí nepohrdnu. K jejich nakupování se však necítím dostatečně zkušený (a navíc to zatím není sféra mého zájmu). Je ale pravda, že řada z těchto starověkých mincí je překvapivě i přes stáří dvou tisíc let poměrně levná a nelze tedy předpokládat, že by se někomu v současnosti vyplatilo jejich padělání. Nezanedbatelná část těchto mincí je ale mimo mědi, bronzu, stříbra, příp. dalších kovů i ze zlata, což je činí pro běžného sběratele finančně nedostupnými (a kompletnost sbírky tím pak dle mého názoru trošku utrpí).
 
Co cíleně nesbírám jsou pamětní mince (ale opět se jim nebráním - několik starších dokonce ve sbírce mám). Jenom v současné době jich ČNB emituje ročně taková kvanta a za takové ceny, že se jedná o obyčejnou zlodějinu. Není ve finančních silách obyčejného smrtelníka vytvořit jejich kompletní sbírku (např. jen za rok 2004 převyšuje pouze nominální hodnota vydaných zlatých a stříbrných pamětních mincí ČR částku 7000 Kč, o značně nadsazené hodnotě prodejní ani nemluvě). Navíc vlastnit sbírku takové hodnoty by znamenalo buď bydlet v trezoru a nebo mít neustále strach před zloději. Nesbírám ani zlaté české dukáty a jejich násobky. Rovněž nesbírám bankovky (to není mimochodem ani náplní numismatiky ale notafilie), ale nepohrdnu jimi a několik jich rovněž mám. Jako široká řada jiných numismatiků se z výše uvedených důvodů nevěnuji ani sbírání historických oběžných zlatých mincí.
 
Existuje jedna věc, která sběrateli současných mincí může velice usnadnit život. Jsou to tzv. sady oběžných mincí. Podle mého názoru je ale jejich kupování v rozporu s hlavními prinicipy sbírání mincí. Tyto mince nikdy v oběhu nebyly, neprošly stovkami či tísíci bezejmenných rukou a jsou jen takovými vyšperkovanými atrapami skutečných mincí. Cennější je pro mě jakákoliv mince získaná z oběhu, byť s úhozy a známkami opotřebení, kterou najdu sám nebo mi ji pomohou najít přátelé či známí, než tatáž mince v proof kvalitě ze sady. Něco jiného je, když koupíte minci, kterou není možné mezi běžným běživem najít. Bohužel mám pocit, že jak dřívější SBČS tak i současná ČNB v některých letech razí mince určené pouze do mincovních sad, aby skalní numismatiky donutila tyto sady kupovat (je jasné, že roli hraje právě potřebné množství oběživa a jeho opotřebení, ale když v jednom roce vyrazíte 30000 mincí a hned v následujícím roce několik miliónů kusů, bude problém jinde). Zatím jsem žádnou z těchto sad nekoupil, ale vlastním jednu z roku 1989, kterou jsem získal darem. Zda je začít nakupovat či nikoliv stále zvažuji.