JAK JSEM ZAČAL

S numismatikou jsem přišel do styku již v útlém věku, protože mince sbírá i můj otec. Myslím, že z počátku se přede mnou musela mít jeho sbírka na pozoru, protože jako malý klučina jsem usoudil, že mince jsou krajně nudné předměty právě neoplývající barevností a tak jsem vzal voskovky a začal je dobarvovat. Je vidět, že podobným způsobem jsem neuvažoval jen já. V současné době existuje bezpočet barevných pamětních ražeb a barevné mince zřejmě již, i když velice nesměle, pronikají i do oběživa (viz. kanadský 25 cent z roku 2004). V tomto směru jsem ale po letech dospěl k dosti konzervativnímu názoru a myslím si, že krásná mince nepotřebuje být nějak barvena. Na druhé straně se jedná o zajímavé zpestření a pokud se barvení mincí nějak zásadně nerozšíří, určitě nebude na škodu. Kam až má pamět sahá, měl jsem pár nejrůznějších mincí - nejspíše nějaké hliníkové z šedesátých let. Jak jsem s věkem moudřel, začal jsem se o sbírání mincí zajímat, i když musím přiznat, že se spíš jen jednalo o hromádku mincí bez jakéhokoliv roztřídění (takže jsem měl ve sbírce východoněmecké a polské drobné a také tzv. Jánošíkův dukát u něhož jsem nechtěl dlouho pochopit, proč by neměl patřit do mé sbírky). Přesně to nevím, ale tak někdy kolem osmého roku jsem začal mince rovnat po vzoru svého otce do školních desek od písmenek pro prvňáčky. To byla taková velmi levná a praktická alternativa alb na mince za dob totality. Oproti hromádce to byl velký pokrok. Od té doby jsem také začal získávat přebytečné mince od otce za jedničky ve škole a za výhry ve stolních hrách. Po mincích jsem pátral i sám a započal jsem sbírat i tehdejší měnu. Spoustu mincí jsem získal od spolužáků a tak se sbírka utěšeně rozrůstala. To nutně vedlo k potřebě ji znovu reorganizovat. Dnes už vím, že pro některé mince nebylo zrovna nejlépe roztřídit je do krabiček od sirek a ty dát do větších krabiček (později pak do krásné skříňky po šicích potřebách po mém pradědečkovi). Vzácnější mince jsem měl již tehdy v albu. Ke konci studia na střední škole a po celou dobu studia na vysoké škole jsem mince pouze příležitostně hromadil, ale nezařazoval. Proto bohužel z tohoto období u řady mincí neznám jejich původ. Vše se změnilo posledním rokem mého postgraduálního studia, kdy jsem si po letech znovu vyšetřil čas (a i trochu peněz) na svého starého koníčka. Všechny mince, které jsem měl ve sbírce a nebo které jsem mezitím nahromadil jsem zařadil do průhledných umělohmotných alb a pečlivě elektronicky zaevidoval. Umělohmotná alba používám přesto, že vím, že se v nich některé mince časem stávají na povrchu lepkavými. Mají však nespornou výhodu. Sbírka se snadno ukazuje, transportuje, mince je dokonale chráněna a přitom je vidět z obou stran. Snad za pár let vymyslí někdo lepší a trvanlivější materiál na alba v rozumných cenových relacích. Zatím je to ale to nejlepší, co mám k dispozici.