PhDr. Vladimír M. Vaclík
prezident Světové betlemářské federace (UN-FOE-PRAE)
a předseda Českého sdružení přátel betlémů

Pískové slzy roní Braunův Betlém

V strmých stráních a v hlubokých roklích uprostřed kdysi tajuplného Nového lesa mezi Kuksem a Žírčí u Dvora Králové nad Labem vytvořil v letech 1723 až 1731 slavný český sochař Matyáš Bernard Braun kamenné divadlo představující Narození Páně. Stalo se tak na zakázku hraběte Františka Antonína Šporka, majitele zámeckého areálu v Kuksu, zahrnujícího tehdy kromě zámku na pravém břehu Labe i na tehdejší poměry honosnou budovu lázní na levém břehu.

Masiv pískovcových skal uprostřed hustého lesa už svou strukturou se přímo nabízel k sochařskému opracování. Po vytvoření mistrovského sochařského díla dvou řad alegorií ctností a neřestí tehdejší společnosti, dal Špork Braunovi volnou ruku, aby tu vytvořil monumentální dílo zcela podle svých představ o znázornění známého biblického příběhu.

Braun začal pracovat na plastice Zjevení sv. Huberta a až po třech letech zkušeností s přírodním materiálem se pustil do tvorby plastik Narození Páně a Příchod tří králů. Nad betlémskou jeskyní vytesal velkého anděla Gloria, dvanáct andělíčků – putů, řemeslníky nesoucí dary Jezulátku, stádo oveček – vše doplněno dalšími stylovými figurami.

Neuplynula ani tři století a z unikátního barokního sochařského díla dnes zbylo jen žalostné torzo. Voda z fontán a z kašen vyschla, zmizely poustevny se zahrádkami někdejších poustevníků a mnohé bezhlavé sochy žalují na lidské kazisvěty. Z fragmentů dramatických křivek těl se jako slzy roní uvolňující zrnka písku…

Zkáza Braunova Betlému byla nastartována už na konci 18. století císařem Josefem II., který v nedalekém Josefově (dnešní součásti Jaroměře) stavěl vojenskou pevnost a k její stavbě nařídil lámat v okolí Betlému pískovcové kvádry. Jak při lámání kamene, tak při transportu došlo k závažnému poškození terénu a ke změnám podlaží u Betléma. V dalších desítiletích pak i lidská hamižnost, neznalost umělecké hodnoty díla a leckdy i bezdůvodné vandalství vykonaly dílo zkázy. A v neposlední řadě i chamtivost po zlatě, neboť – a to se málo ví – plastiky byly nejen polychromovány, ale částečně pokrývány plátkovým zlatem, které se vzhledem k tehdejší technice pozlacování dalo odlupovat. A tak seškrabáváním se dále drobnokresba na plastice vytrácela – a co nejhoršího – odkrýval se povrch pískovce povětrnostním vlivům.

Až začátkem 20. století docházelo k organizované ochraně vzhledu Betléma se snahou zachránit, co se ještě zachránit dá. Areál byl oplocen a ochrany před zloději a vandaly se ujal jako kustod z povolání Josef Urban. Dnes už zesnulý pečovatel přečkal za tři desítky let několikery změny státního zřízení (za Jaroměří byla po roce 1939 stanovena záborová hranice tzv. protektorátu) a po roce 1945 i několik návrhů nejen na petrifikaci současného stavu Betléma, ale i na jeho možnou záchranu.

Zcela komplexní památkové péče se Betlém dočkal prakticky až nedávno, a to až poté, kdy byl zapsán po areálu v Kuksu i on do seznamu Národních kulturních památek. V hodině dvanácté byl Betlém prosazen k zápisu do registru památek Světového kulturního dědictví UNESCO a po návštěvě americké delegace programu World Monument Fund z iniciativy Čechoameričanky Moniky Abbottové byl zařazen mezi sto nejohroženějších kulturních památek ve světě.

Samy zápisy ovšem památku nezachrání. Toho si jsou vědomi i “místní nadšenci a fundovaní obdivovatelé Braunova díla v jeho nejbližším okolí.

Už jako malého chlapce zaujal Braunův Betlém Leoše Pryšingera ze Dvora Králové nad Labem. Časté návštěvy plastik a později seznámení s někdejším kustodem areálu Josefem Urbanem L. Pryšingera podnítily, aby svého řezbářského nadání využil při záchraně Betléma. Po důkladném studiu všech dostupných materiálů písemných i dobových vyobrazení Betléma, později za pomoci počítačové techniky vykonstruoval z dnešního torza plastik jejich původní podobu. Pak uplatnil své velké řezbářské nadání a dovednost a rozhodl se ze získaných informací o původní podobě Braunova díla převést je naprosto přesně v měřítku 1:7 do řezby v lipovém dřevě.

Toto mimořádné dílo nedávno dokončil. Celý betlémský monument je převeden do dřevořezby a jeho původní podoba je v plné kráse zachována – dá se říci – na věky. Na Pryšingerovo rozhodnutí vykonat toto dílo měl silný vliv i fakt, že ve Dvoře Králové vznikla před deseti roky regionální pobočka Českého sdružení přátel betlémů, která si ukládá jako jednu za základních činností záchranu vzácných starých betlémů.

Zdálo by se tedy, že pro záchranu vzácné památky bylo učiněno jen to nejlepší. Bohužel tomu tak nebylo. Před několika roky Památkový ústav v Pardubicích, do jehož kompetence péče o toto dílo spadá, se rozhodl k ochraně pískovcových skulptur tím, že nad nimi dal postavit monstrum ne nepodobné vesnické kůlně. Projekt, který v této podobě stál téměř milion korun, nejenže nesplnil očekávanou ochranu před povětrnostními vlivy, ale vzbudil i estetickou nelibost veřejnosti.

V březnu roku 2000 se z iniciativy Spolku výtvarných umělců Mánes v Praze v čele s doc. PhDr. Jiřím T. Kotalíkem, CSc. sešli představitelé spolku se zástupci dalších institucí a organizací na místě před Betlémem, aby připravili projekt směřující k postupným opatřením k ochraně Braunova díla.

Metodou postupných kroků lze minimalizovat negativní vlivy, které působí na památku – tedy především na vlhkost – za stálého monitorování a dokumentace stavu materiálu. Důvodem je snaha vyvarovat se dalších devastačních zásahů, ke kterým podle názoru účastníků setkání, členů spolku Mánes, jednoznačně došlo realizací existujícího necitlivého a technologicky zcela nevhodného přístřešku nad reliéfem Klanění tří králů a scény se sv. Hubertem. Především způsob, jakým bylo toto provizorium zakotveno do kamenného bloku, použití betonu a oceli v přímém kontaktu s plastickou výzdobou, i celková hmotnost a nepříliš funkční tvar přístřešku jsou varovným mementem destrukčního zásahu do památky, jakkoliv je veden v dobré víře věci pomoci.

Akci na záchranu nejen Braunova Betlému, ale celého kukského areálu podnítilo ustavení občanského sdružení, které sestává ze zástupců měst a obcí v okolí Kuksu a opírá se i o významnou pomoc členů regionální pobočky Královédvorských betlémářů a Klubu českých turistů ve Dvoře Králové nad Labem. A jaký je jejich současný pohled na Braunův Betlém?

Od doby, kdy byl Betlém takto zastřešen, objevuje se na jaře a při dešťových srážkách v zadní části jeskyně voda v místech, kde před zastřešením nikdy nebyla. Lze se domnívat, zda při zastřešení nedošlo k prasknutí zadní části skály a poměrně velká síla páky, na které váha zastřešení působí, tuto trhlinu stále více nerozevírá. Z dochovaných dokumentů stál před jeskyní sloup, na kterém byl umístěn anděl Gloria, který klenbu nesl. Nyní je tento prostor částečně vybagrován, a slouží k odvodnění. Bylo by dobře uskutečnit archeologický průzkum před jeskyní na místě, kde byl sloup postaven. Samozřejmým požadavkem je Betlém ochránit před současnými kazisvěty a postavit přiměřené sociální zařízení pro návštěvníky.

Palčivou otázkou i nadále zůstává finanční zajištění všech záchranných akcí, i když i tady jsou plány občanského sdružení velmi optimistické. Klub českých turistů vydává barevné pohlednice z fotografií M. Podhrázkého a z každé takto prodané pohlednice je určitá částka věnována na zhotovení kopií soch anděla Gloria. Sdružení betlemářů vydalo pamětní medaile k obnově kukských pousteven, organizuje zajímavé letní rekonstrukce ze života hraběte Šporka v dobových krajích. Pobočka Českého sdružení přátel betlémů má v úmyslu umístit v zámku v Kuksu galerii betlemářského umění, v níž by v budoucnu mohly být vystaveny originály soch, ke kterým se dokončují kopie. V neposlední řadě i celková replika Braunova Betlému v Pryšingerově zmenšenině.

Vedle finanční podpory státu je i iniciativa všech složek občanského sdružení velmi důležitá, neboť právě touto aktivitou je podmíněna i mezinárodní finanční pomoc. Zdá se, že se konečně nad památkou, která nemá ve střední Evropě obdoby, objeví brzy ona příslovečná ”duha naděje”.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 21/2002.