Hospital na Kuksu skrývá ještě spoustu zajímavostí. Mimo jiné je jistě zajímavá i malba na zdi jedné chodby - Tanec smrti, ovšem ta byla v minulosti zabílena a odkryta byla pozatím pouze její část.

Tanec smrti - kadrinál - Hospital Kuks.

Tanec smrti (též danse macabre) je pojem, který se zdaleka neomezuje na jediný konkrétní tanec nebo přesnou taneční formu. Je to spíše kulturní fenomén, který úzce souvisí s životní mentalitou středověkých lidí a neztratil svou působivost ani v dobách pozdějších.

Morové rány, které prošly Evropou a výrazně zredukovaly počet obyvatelstva, si vynutily nový způsob vypořádání s "krutou" a neúprosnou smrtí, která nebere ohledy na zásluhy, věk, bohatství ani urozenosti a bere každého, koho si zamane. Velmi často se toto téma objevuje ve výtvarném umění - zachovaly se celé cykly obrazů, rytin (např. Albrecht Dürer) či reliéfů znázorňujících kostlivce, který odvádí vojáka z bitevního pole, dítě z náruče matky, duchovního od vykonávání posvátného obřadu, manželku z objetí manželova ... prakticky kohokoliv odkudkoliv. V jiném výtvarném zpracování můžeme vidět uskupení živých a mrtvých (kostlivců) jako při řetězovém tanci; živí jsou seřazeni podle hodností a společenského postavení. První je papež, pak kostlivec, druhý je císař (a kostlivec), pak císařovna (a kostlivec), řada "tanečníků" pokračuje až k žebrákovi.

Čeněk Zíbrt ve své knize vydané roku 1898 pod titulem Jak se kdy v Čechách tancovalo uvádí teorii, že tance smrti tvořily součást tehdejších náboženských divadelních her uváděných v kostelích. Vyobrazení výtvarnou formou bylo pak reakcí na tyto kostelní výjevy.

Pojetí ztvárnění bude asi trošku jiné, ale přenesme se do Slovinska do kostela v Hrastovlje zde se setkáváme s bohatou malířskou výzdobou z konce 15. století (1490) a nebyl zde opomonet ani onen výjev - "Tanec smrti".

Tanec smrti - kostel Hrastovlje (Slovinsko).

I zde se nachází odpověď na tzv. poslední otázku. Kdo jsme? Kam jdeme? Tanec smrti, největší unikum Chrastovljí, dílo evropského významu! Smrt, jež vede císaře i papeže… krále i biskupa… měšťana i žebráka… a také děti, které musí za ní ze své malé postýlky. Kde se vzal ten starodávný příběh o jediném pravém smyslu věcí, jenž se bohužel ukáže až v hrobě? Kde se vzala tato "demokratická" vize v této istrijské samotě, toto memento hlouposti a lidské pýchy? Je to vliv humanismu nebo hlas staré Istrie, která vystřídala už nepočítaně hospodářů, vzkaz jejich kamenité, krasové země? Pravdu se nedozvíme. Pravda zůstává skrytá a hrozící na jižní straně hlavní lodi chrastoveljského kostela.

Více o Hrastovlje naleznete pod tímto odkazem.