|
Následující přehled je pouze orientační a jistě plně nepokrývá všechny naše numismatické osobnosti. Nejednou dosti protichůdné informace jsem čerpal jak z internetu, tak z dostupné literatury. Rád přivítám vaše podněty a připomínky, s radostí zařadím i další osobnosti nebo jejich kvalitnější fotografie či podobizny. Podložené připomínky či nalezené chyby rád opravím. 
Jan Rudolf Špork Pražský světicí biskup Jan Rudolf Špork je jedním ze sběratelů 18. století. Jeho umělecké sbírky tvoříly přírodniny, umělecké předměty, medaile, mince a další. Bohužel se uvedené předměty nedochovaly, avšak dochovaly se alespoň kresby těchto předmětů včetně mobiliáře, které si Špork sám kreslil. 
Emanuel Arnošt hrabě Valdštejn Pražský rodák, člen valdštejnského rodu, který se věnoval církevní kariéře a který vystudoval teologii a kanonické právo v Římě. Na kněze byl vysvěcen osobně Benediktem XIV., po návratu do Prahy působil od roku 1746 jako svatovítský kanovník a český kazatel. V roce 1756 byl jmenován titulárním biskupem amyclejským s určením pro pražskou arcidiecézi a přijal biskupské svěcení. V roce 1759 jej Marie Terezie jmenovala biskupem litoměřickým, v pořadí šestým. Do této rezidence biskup Valdštejn přestěhoval svou velkolepou knihovnu, kterou nadále rozšiřoval o moderní literaturu z celé Evropy. Nejraději měl české unikáty, zejména historických děl. Právě díky jeho přičinění lze v této knihovně nalézt dva nejstarší rukopisné svazky české bible. Vedle záliby v knihách shromáždil v Litoměřicích cennou numismatickou sbírku. Komunikoval s vědeckými badateli v mnoha jazycích (německy, česky, italsky, francouzsky a latinsky). Aktivně podporoval české vědce a historiky. Právě na jeho popud sepsal Adaukt Voigt známé numismatické dílo o českých mincích. Emanuel Arnošt hrabě Valdštejn zemřel ve své litoměřické rezidenci v roce 1789 a v Litoměřicích je i pochován. 
hrabě František Josef Pachta z Rájova Hrabě František Josef Pachta z Rájova byl nejvyšším mincmistrem českého království. Věnoval se sběratelství (obrazy, numismatika, knihy). V Praze přestavěl bývalou mincovnu z roku 1420 (Staré město, nárožní budova na Ovocném trhu a Celetné ulici 36). 
Mikuláš Adaukt Voigt Litvínovský rodák, učitel, český buditel, osvícenec, historik a zakladatel numismatiky v Česku. Od roku 1771 působil jako vicerektor piaristické koleje v Praze, od roku 1777 pak působil jako profesor všeobecných dějin na vídeňské universitě, jako ředitel univerzitní knihovny a kustod císařského kabinetu mincí ve Vídni. Protože veřejně kritizoval proticírkevní reformy Josefa II., musel v roce 1783 Vídeň opustit. Zbytek života prožil v Mikulově. Mikuláš Adaukt Voigt patřil k ústředním postavám, které na počátku 70. let 18. století ovlivňovaly formující se novodobou českou vědu. Jeho hlavním historickým dílem byl čtyřsvazkový popis dosud známých českých mincí - Beschreibung der bisher bekannten böhmischen Münzen nach chronologischer Ordnung nebst einen kurzen Begriff des Lebens der Münzfürsten und anderer, auf welche sie geprägt worden; mit eingestreuten historischen Nachrichten von dem Bergbau in Böhmen ausgefertigt von Adauctus Voigt a St. Germano, Priester des Ordens der Frommen Schulen - tj. Popsání dosud známých českých mincí podle chronologického pořádku spolu s krátkým přehledem života mincovních pánů a jiných, na které bylo raženo; s přimísenými historickými zprávami o hornictví v Čechách dílem Adaukta Voigta ze St. Germano, kněze řádu zbožných škol. Toto dílo vyšlo v Praze nákladem knihkupce Gerleho, první svazek roku 1771, druhý 1772, třetí 1774, čtvrtý 1787. Pátý připravovaný svazek již vydán nebyl. 
Max Donebauer Max Donebauer pocházel z Čankovic na Chrudimsku. V Pardubicích provozoval nádražní restauraci, v roce 1873 odchází do Prahy, kde provozuje až do své smrti restauraci na Masarykově nádraží. Svoji soukromou sbírku, kterou reprezentovalo více jak sedm tisíc ražeb z mincoven v Praze, Kutné Hory, Jáchymova a Českých Budějovic, shromažďoval více jak dvacet let již od svého působení v Pardubicích. Tato sbírka byla svého času největší soukromou numismatickou sbírkou v českých zemích. V té době se v Pardubicích začal probouzet zájem o numismatiku (prof. Josef Smolík, okresní komisař Filip Šedivý a později i Bedřich Skrbek). Mimo mince a medaile, které byly hlavní sférou jeho zájmu, Max Donebauer vlastní ve své sbírce i více než deseti tisíc originálů rukopisů čili autografů. Max Donebauer byl přítelem dr. Eduarda Fialy, který mu byl nápomocen při shromažďování jeho numismatické sbírky. Donebauerova sbírka obsahovala např. raritní dukáty králů Vladislava a Ludvíka, z medailí pak např. portréty Ferdinanda I., Maxmiliána II, Rudolfa II. aj. Donebauerova sbírka byla o to cennější, že její majitel hned od počátku tvoření sbírky vytvářel i soupis a popis jednotlivých exemplářů své sbírky. Vzniklo tak dílo s více než 700 stran textu a mnoha přehlednými tabulkami a vyobrazeními. Dříve, než mohlo toto dílo vyjít tiskem, sběratel zemřel. Těsně po smrti tak E. Fiala dokončil a připravil dílo pro tisk. Vyšlo v němčině ve dvou velkých svazcích (E. Fiala, Beschreibung der Sammlung Max Donebauer, Praha 1888/9), popisující 6122 kusů. Toto dílo zůstalo nakonec tím jediným, co z rozsáhlé sbírky v naších zemích zbylo. Vzácné ražby ve zlatě, tolary, jedinečné medaile, vše bylo prodáno do celého světa prostřednictvím aukcí A. Hesse ve Frankfurtu nad Mohanem. V dvoudílném katalogu z roku 1889 bylo popsáno 6378 kusů. S ohledem na nedostatek odborné literatury popisující ražby v našich zemích je Donebauerův katalog sepsaný E. Fialou dodnes citován (pod zkratkou D. nebo Don.). 
Vojtěch svobodný pán Lanna Vojtěch Lanna, pražský rodák, byl velkoprůmyslník, stavebník, mecenáš a sběratel. Po studiích se věnoval velkým průmyslovým podnikům, stavbám, drahám a splavnění řek (zejména Vltavy). V roce1877 získal řád Františka Josefa a v roce 1891 zvolen za doživotního člena panské sněmovny. Je naším největším sběratelem 19. století a dodnes je považován za jednoho z největších sběratelů světa. Předměty jeho sbírky se dnes nacházejí v řadě předních světových muzeí, kam se dostaly po rozprodání jeho sbírky v Berlíně v letech 1909 - 1911. Vojtěch Lanna byl mecenášem Josefa Mánesa, v roce 1906 věnoval pražskému Uměleckoprůmyslovému muzeu skvělou sbírku českého i cizího skla. Pozoruhodná byla jeho sbírka mincí a medailí (především italských renesančních). Po jeho smrti se dědicové nepohodli a tak bohužel veškerá jeho sbírka byla prodána ve čtyřech aukcích v Berlíně, které se staly doslova událostí století. Ve třetí aukci byla rozprodána numismatická sbírka obsahující 1813 kusů z níž se dochoval aukční katalog firmy Lepke (Berlín 1911). Vojtěch Lanna zemřel 31. 12. 1909 v Meranu. 
Dr. Eduard Fiala Český numismatik a zahradní architekt. V roce 1898 se stal konservátorem Královského hannoverského kabinetu mincovního ve Vídni a vydával od roku 1905 velký 9 svazkový soupis Münzen und Medaillen der Welfischen Lande. Pobyt ve Vídni jej vedl k tomu, aby v letech 1901 - 1906 sestavil Katalog der Münzen und Medaillen-Stempelsammlung des k. k. Hauptmünzamtes in Wien, obsahující dějiny této sbírky a popis 8700 razidel a punců, mezi nimiž je i řada českých. V roce 1909 vyšla pomocí Čes. Akad. jeho monografie o velikém vlašském umělci, působivším též na pražském dvoře Maxmiliana II. a Rudolfa II. - Antonio Abondio, keroplastik a medailér. V roce 1919 se stal předsedou a pak čest. členem nově založené Numismatické společnosti československé a řídil její Věstník, v němž uveřejnil řadu drobných článků. Jeho poslední prací je Stručný přehled českého mincovnictví z r. 1923. Na sklonku života byl jmenován čestným doktorem filosofie Karlovy university. Jeho významným počinem je dvoudílný soupis Donebauerova díla - Beschreibung der Sammlung Böhmishen Münzen & Medaillen des Max Donebauer, Praha 1888/9 a díla zabývajícího se českými denáry (České denáry, Praha 1895). 
Karel Chaura Karel Chaura společně se svým otcem Františkem Rudolfem Chaurou (1842-1910) shromáždili největší sbírku českých ražeb, jaká kdy vůbec byla vytvořena. František R. Chaura byl původně klempíř, později známý pražský starožitník a horlivý sběratel českých mincí a medailí. Ve sbírce pokračoval syn Karel Chaura, který se stal znamenitým znalcem českého numismatického materiálu a uznávaným odborníkem. Sbírka vzniklá jejich společnou činností obsahovala přes 13000 kusů a je téměř kompletní. Narozdíl od ostatních sbírek se alespoň tato sbírka nestala obětí chamtivosti dědiců, ale dočkala se zaslouženého osudu. Po smrti majitele putovala do Národní banky a odtud do Národního muzea. 
Václav Hanka Václav Hanka se narodil v Hoříněvsi mezi Dvorem Králové nad Labem a Hradcem Králové jako nadaný rolnický syn. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové vystudoval filosofii a práva v Praze a ve Vídni. V březnu 1819 bylo Hankovi svěřeno popisování fondů Vlasteneckého (dnes Národního) muzea. Práci v muzeu jako knihovník a kustod historických sbírek prováděl až do konce života. Hanka byl literárně velmi činný, psal verše i překládal lidovou poezii slovanských národů. Zápal pro vše slovanské však u něho přerostl v nekritické rusofilství. Patřil k předním osobnostem Jungmannovy obrozenecké generace. Jeho jméno je však v širokém povědomí spojeno s podvrženým rukopisem královédvorským a zelenohorským. Mimo snahy podpořit tehdejší romantické vlastenectví bylo padělání starých rukopisů spojeno s charakterovými vadami Václava Hanky (touha po slávě a uznání, samolibé velikášství a malicherná ctižádost). S těmito vadami souvisí i jeho nešetrné zásahy do starých textů, které tak mnohdy znehodnocují jinak cennou práci. Díky těmto faktům je na Hanku obecně pohlíženo negativně a vede to i k přehlížení kladných stránek jeho činnosti (např. filologické práce a účast na pravopisné reformě). Opomíjena je i velmi významná Hankova numismatická činnost, byť rovněž lehce poznamenána nekalou činností (aféra se zlatými mincemi velkomoravského knížete Rastislava). Avšak Hankova numismatická činnost je obecně na vysoké úrovni a přínosná. Věnoval se jí soustavně od roku 1836. Na počátku bylo malé pojednání "O nápisech (českých) mincí desátého století" (Zprávy Musea z r. 1836, strana 51-58). Při korunovaci Ferdinanda V. přednesl přednášku "O Českých korunovačních mincích". Vyplnil mezeru v díle Adaukta Voighta, který ve svém čtyřsvazkovém díle opominul méně početné rodinné mince, několika cennými monografiemi: Rodinné mince a medaile domu Rožmberků v Čechách (Pojednání společnosti českého musea 1837, str. 70-79, 4 strany vyobrazení); Mince a medaile domu hrabat Šliků (tamtéž 1838, s. 48-65; 1839, s. 68-77, 9 stran vyobrazení); Mince a medaile Albrechta vévody z Frýdlantu (tamtéž 1840, s. 47-64; 1841, s. 80-94, 9 stran vyobrazení). Tuto mezeru pociťovali numismatikové Joseph von Mader (+ 1815) a František hrabě ze Šternberka (+ 1830). Kromě toho se Václav Hanka s několikaletou pílí věnoval sestavení katalogu muzejních českých mincí, který je využíván v Museu jako numismatická pomůcka. 
Josef Smolík Josef Smolík se narodil v Novém Bydžově, studoval gymnázium v Broumově. V Praze studoval na filosofické fakultě matematiku a fyziku. V roce 1856 složil státní zkoušku. V roce 1857 byl jmenován suplujícím profesorem na novoměstském gymnásiu v Praze, v roce 1864 pak profesorem na vyšší reálce v Pardubicích. V roce 1871 byl zvolen za profesora na městském vyšším reálném gymnáziu malostranském v Praze, v roce 1872 byl povolán na československou akademii obchodní, kde působil až do roku 1893. Napsal několik matematických učebnic, mimo to publikoval i řadu genealogických, prehistorických a numismatických článků. K obšírnějším pojednáním patří Pražské groše a jejich díly (1894); Denáry údělných knížat na Moravě (1896); Nález denárů v Chrášťanech u Č. Brodu (1897) a Denáry Boleslava I., II., III. a Vladivoje (1899). V díle "Die Oesterreich.-Ungarische Monarchie in Wort und Bild" je obsaženo jeho pojednání "Das Münzwesen in Böhmen (1891)". V Muzeu království Českého byl od roku 1883 kustodem numismatické sbírky. Josef Smolík je pokládán za jednoho ze zakladetelů české numismatiky. Významná je především již zmíněná příručka o pražských groších, v níž katalogizoval ražby grošového období 1300 - 1547 (Pražské groše a jejich díly, Praha 1894), která je dodnes běžně citována (pod zkratkou Sm. nebo Smolík). 
František Josef hrabě Sternberg-Manderscheid František Josef Sternberg-Manderscheid patřil k nejvýznačnějším osobnostem české vlastenecké šlechty. Svoji numismatickou sbírku věnoval Vlasteneckému (dnes Národnímu) muzeu, jehož byl společně se svým příbuzným Kašparem Mariou ze Šternberka zakladatelem. Na jeho popud byla založena "Společnost vlasteneckých přátel umění". František Josef Sternberg-Manderscheid jmenoval Františka Palackého svým archivářem a prosadil jeho jmenování zemským historiografem. 
Bedřich Skrbek Nymburský rodák, vyrůstal v Pardubicích na Wernerově nábřeží. Bedřich vystudoval pardubickou reálku, ale díky rodinné finanční situaci nemohl na další vzdělání pomýšlet a musel si najít zaměstnání. Měl zdravotní handikep, patrně po dětské obrně, avšak měl výborné stenografické dovednosti, úhledný rukopis a kreslířskou zručnost. Byl přijat do nové tiskárny Františka Hoblíka, která získala dobré renomé po celých Čechách. Bedřich Skrbek se brzy vypracoval a stal se v tiskárně účetním. Majitel tiskárny František Hoblík zastával po dlouhá léta funkci městského radního a v letech 1888 - 1889 a 1893 - 1899 byl starostou města a byl i podporovatelem Musejního spolku. V roce 1886 právě František Hoblík navrhl, aby se jeho mladý zaměstnanec Bedřich Skrbk stal kustodem sbírky pečetí, když byl dosavadní kustod, profesor reálky J. Hampl, přeložen do Jičína. Skrbek sbíral historické sklo, mince, lidový textil, národopisné předměty a další. Významným rokem se stal rok 1890, kdy do Hoblíkovi tiskárny přišel uznávaný muzejník Kliment Čermák s nabídkou vydat přehled mincí panujících Habsburků. Bedřich Skrbek brzy shledal, že přehled není úplný a stal se tak spoluautorem chystaného přehledu, pro který obstaral mince a především obrazovou přílohu. Výsledkem bylo uznávané a dodnes respektované dílo české numismatiky "Mince Království českého za panování rodu habsburského od r. 1526, díl I - III." (Pardubice 1891 - 1913). Při sestavování tohoto díla vytvořil Bedřich Skrbek kvalitní a rozsáhlou sbírku čítající přes dva tisíce především českých mincí a medailí. Tato sbírka byla v roce 1903 vystavena v muzeu při příležitosti Východočeské hospodářské výstavy a vzbudila velký ohlas. Skrbek tuto sbírku muzeu v roce 1906 po nepříjemných dohadech odstoupil. 
Josef Květoň Josef Květon se narodil Uhřinově podblíž Velkého Meziříčí. Studoval v Telči a Jihlavě a od roku 1856 pracoval jako pedagog v Ústavu pro hluchoněmé v Praze. V druhé polovině 19. století patřil k nejvýznamějším sběratelům numismatického materiálu na našem území. Jeho sbírka obsahovala více než 1100 kusů mincí platných na našem území a to od historického počátku až po konec 19. století. Současně se v průběhu svého života snažil vytvořit seznam všech platných mincí českého státu. V současné době je možné Květoňovu sbírku shlédnout v Jihomoravském muzeu ve Znojmě. Josef Květoň patřil k zakládajícím členům prvního numismatického spolku na území českého státu Klepař a patřil k prvním členům numismatické společnosti. Část sbírky Josefa Květoně je popsána v knize Mince zemí koruny české od Jana Šmerdy. Josef von Mader Josef Mader se narodil ve Vídni jako syn sochaře Johanna Christophera Madera († 1761). V roce 1779 se stal profesorem práv na Karlově univerzitě. Mimo své zaměstnání se zajímal o středověké mince. Jeho hlavním dílem je šestisvazkové "Kritische Beyträge zur Münzkunde des Mittelalters" vydané nakladetelstvím Haase v Praze v letech 1803 - 1811. Po jeho smrti byl vydán prodejní katalog obsahující okolo 10380 mincí všech epoch a z nejrůznějších zemí. 
prof. Emanuela Nohejlová - Prátová Rodačka z Opatovic nad Labem, univerzitní profesorka, jedna ze zakladatelů moderní vědecké numismatiky u nás, vědecká pracovnice v oboru historie, pedagog a znalec regionální historie. Po ukončení vysokoškolského studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovi se krátce věnovala pedagogické činnosti a od roku 1927 trvale působila v numismatickém oddělení Národního muzea. Zabývala se zejména starším obdobím čekého mincovnictví. Dr. Emanuela Nohejlová - Prátová je známá široké numismatické i laické veřejnosti díky dílům Z příběhů pražské mincovny (1929), Poznámky o ražbách pražské mincovny (1930, 1932), Dukáty pražské mincovny v době zlatníkové měny - 1561-1573 (1950) nebo monografickým katalogem Košický poklad (1948). Dlouho se jako jediná zabývala ve své vědecké činnosti i dobou pobělohorskou, zpracovala problematiku mincovnictví Albrechta z Valdštejna, poukázala na složitost a význam problému inflace v počátku třicetileté války (problematika nejen českého, ale i moravského a slezského mincovnictví). Její doménou se stalo zpracování nálezů z tolarového období. Téměř čtvrtstoletí byla v čele Numismatické komise ČSAV, byla redaktorkou Numismatického sborníku ČSAV. Přednášela na Karlově univerzitě v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně. Díky svým schopnostem se stala známou i v zahraničí a byla jmenována čestnou členkou Mezinárodní numismatické komise. Josef Michera Josef Michera je jednou z nejvýznamnějších osobností mezi československými numismatiky. Byl dlouhá desetiletí opomíjen, přestože se jeho zájmy vyznačovaly neobvyklou šíří a část jeho sbírek zůstala součástí českého národního kulturního dědictví. Josef Michera pocházel ze zemědělské rodiny, jako typograf byl kolem roku 1900 vyslán do Moskvy, kde se podílel na založení nových tiskařských závodů. Z toho důvodu pocházela značná část jeho kolekce z Ruska. Na začátku dvacátých let se přestěhoval na Slovensko (pro transport sbírky musel použít železniční vagón). Působil v Bratislavě a dále pokračoval ve svých sběratelských aktivitách. Po válce odešel do penze a přestěhoval se do Solnice ve východních Čechách. Ve své poslední vůli odkázal část své sbírky městu Solnici a po smrti jeho ženy přešlo celé dědictví včetně numismatické sbírky čítající 5551 položek jako odúmrť státu a v současné době je většina spravována Národním muzeem v Praze, menší část předmětů Micherovy sbírky se pak nachází v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, v Ústavu dějin umění AV ČR, v bývalém Městském muzeu v Solnici a v Městském muzeu v Bratislavě. Ostatní části sbírky, zejména ty, které byly prodány Micherou ještě za jeho života, jsou uchovány v soukromém vlastnictví a nebo jsou pokládány za ztracené. Doc. Phdr. Gustav Skalský, DrSc.
Gustav Skalský, rodák z Velké Lhoty na Moravě je vedle Em. Nohejlové - Prátové právem považován za jednoho ze zakladatelů moderního peněžně historického pojetí české vědecké numismatiky. Význam Gustava Skalského v naší numizmatice tkví mimo jiné i v důsledném prosazování peněžně historického pojetí numismatiky, které se souběžně promítalo i do cílevědomé snahy získat numismatice důstojné místo ve společenství ostatních historických věd. Byl prvním českým numismatikem, který absolvoval vysokoškolské historické studium. Historii studoval na univerzitě Karlově v Praze a na univerzitě ve Vídni. Jako posluchač vídeňského institutu pro rakouský dějepis byl promován v roce 1914 doktorem filosofie. Na podzim téhož roku již nastoupil do služeb Národního muzea v Praze (tehdy Musea královstí českého). V roce 1917 převzal po chorém prof. Smolíkovi vedení numismatického oddělení Národního muzea. V této funkci setrval až do roku 1945, kdy se stal ředitelem celého národního muzea. Na zasloužený odpočinek odešel 31. března 1956 a ještě téhož roku 20. září v Praze umírá
Prof. PhDr. Jiří Sejbal, DrSc.
Rodák z Třebíče, syn kamenosochaře. V roce 1952 ukončil studium historie na Filozofické fakultě Brněnské univerzity a následujícího roku byl přijat na místo vedoucího numismatické oddělení Moravského muzea v Brně. V roce 1963 získal titul kandidáta věd, v roce 1985 byl jmenován docentem a v roce 1987 získal titul doktor věd. V roce 1977 se stává ředitelem Moravského muzea v Brně. Je autorem monografických prací Moravské mince doby husitské (Brno, 1965) a Dějiny peněz na Moravě (Brno 1979). Jeho aktivity byly široké, byl členem redakční rady Numismatických listů, členem komise pro numismatiku Vědeckého kolégia historie Slovenské akademie Věd, předsedou České numismatické společnosti, předsedou Numismatické komise Archeologického ústavu ČSAV (od roku 1978), vědeckým redaktorem numismatického sborníku (Numizmatika Moravica) a členem Národní komise ICOM při UNESCO. Inicioval každoroční Československo-Polské numismatické konference. V roce 1982 organizuje v Brně symposium k 250. výročí narození zakladatele české vědecké numismatiky M. A. Voighta. Jiří Sejbal byl držitel řady mezinárodních ocenění, např: medaile Kurtha Reglinga od numismatického kabinetu v Berlíně, medaile Gottfrieda Sempera od Umělecko-historického muzea v Drážďanech nebo vyznamenání od polského minista kultury. Rovněž byl čestným členem numismatických společností z Rakouska, Francie a Rumunska. doc. Ing. František Cach, Dr. Významný a uznávaný český numismatik, profesí technik a dlouholetý učitel na stavební fakultě ČVUT v Praze, expert na budování údolních přehrad. V letech 1958-1966 předseda Numismatické společnosti československé, dlouhodobý člen redakce Numismatických listů a Numismatického sborníku ČSAV. Přední odborník na období denárové a brakteátové. Věnoval pozornost především mincovní technice (bójské duhovky, denáry), dále nálezům denárů, chronologii a typologii nejstarších českých mincí, problematice novodobých padělků i řadě dalších otázek. Kartotéka jeho rozsáhlé sbírky byla věnována Národnímu muzeu v Praze. F. Cach byl publikačně významně činný, publikoval řadu odborných článků, stěžejním dílem je třísvazková typologie Nejstarší české mince (1970-1974, dodatky 1982). JUDr. Viktor Katz Český numismatik a sběratel, jeden ze zakládajících členů Numismatické společnosti československé, přední všestranná osobnost české meziválečné numismatiky. Od počátku se zaměřil na mince středověké a novověké, zvláště na jáchymovské resp. krušnohorské renesanční medaile, které sepsal v díle Die Erzgebirgische Prägemedaille des Jhts (1932). Další důležitou prací jsou Kontramarky na pražských groších (1927). Řadu menších článků věnoval široké oblasti české numismatiky, zejména tolarovému období a medailím. Roku 1932 vstoupil článkem Denár knížete Václava svatého a denáry Soběslava Slavníkovce do problematiky tzv. svatováclavského denáru. Hlubší studium této problematiky vyústilo později v sepsání rozhodujících děl zaměřených na nejstarší české ražby: O chronologii denárů Boleslava I. a Boleslava II. (1935). Na tuto práci navázala v Numismatickém časopise československém písemná polemika s G. Skalským (1936). Dále publikoval Úvahy o chronologii českých denárů na počátku XI. století (1937) a k posledním dílům patřil článek Medaile na přátelství (1938) a Nález mincí a sekaného stříbra ze zač. 11. století u Kelče na Moravě (1939). Část numizmatické sbírky V. Katze získalo Národní muzeum v Praze. J. E. Vocel Přispěl v průběhu 19. století k rozvoji zájmu především o české mincovnictví. Josef Neumann Český numismatik, povoláním soudní rada. V průběhu 19. století přispěl k rozvoji zájmu především o české mincovnictví. Jako člen numismatického združení Verein für Numismatik vypracoval obsáhlý soupis měděných ražeb, Beschreibung der bekanntesten Kupfemůnzen(1858-1872) a spolu s J. O. Miltnerem soupis soukromých ražeb Beschreibung der bisher bekannten böhmischen Privatmünzen und Medaillen (1852-1870). PhDr Karel Castelin Významný český numismatik a badatel, absolvent filosofické fakulty University Karlovy. Člen Numismatické společnosti československé od roku 1920, člen jejího ustředního výboru v letech 1934-1940 a 1947-1981 a předseda v roce 1967. Řadu let řídil redakci Numismatických listů. Karel Castelin publikoval velký počet prací v oboru keltského a českého středověkého mincovnictví (více jak 200). Českou numismatiku reprezentoval v zahraničních muzeí jako konzultant v oboru keltských mincí, dlouhodobě se podílel na spolupráci s Národním muzeem v Praze. V české numismatice se především zasloužil o podrobnou typologii a chronologii mincí grošového období a na toto téma publikoval odborné práce u nás i v zahraničí. Mimo jiné napsal Česká drobná mince doby předhusitské a husitské (1953), vydal i reedici díla J. Smolíka Pražské groše a jejich díly spolu s I. Pánkem (1971). PhDr. J. Hásková, CSc. Česká historička, žačka profesorů V. Husy a F. Kavky. Dlouholetá věděcká pracovnice a od roku 1976 vedoucí numismatického oddělení Národního muzea v Praze. Od téhož roku vedoucí redaktorka Numismatických listů. Specialistka na hospodářské dějiny a numismatiku středověku. Ve svých pracích věnovala hlavní pozornost ikonografii českých denárů (Česká mince v době románské, 1975), české mincovní technice (Die böhmische Münztechnik in der Zeit des Feudalismus, 1976), problematice vyšehradské mincovny (Vyšehradská mincovna na přelomu 10. a 11.století, 1975) a obrazové náplni ražeb Vratislava II. (Osobnost krále Vratislava II. na mincích, 1984 spolu s M. Vitanovským). V rámci dlouholetého vědeckého zájmu o problematiku hospodářských dějin 15. a 16. století vznikly studie Sociální struktura Litomyšle a peněžní hotovosti jejich obyvatel na přelomu 15. a 16. století (1982), publikace Pražské groše z let 1471-1526 (1969). J. Hásková přednesla řadu přednášek u nás i v zahraničí (Lucembursko, Švýcarsko, Rakousko, Anglie, Švédsko a další). Je členkou Historického institutu velkovévodství Lucemburského a Rakouské numismatické společnosti. Jan Horský Velký český sběratel, shromáždil jednu z nejlepších sbírek. Po smrti jeho sbírka končí v německé aukci (A. Hess, Frankfurt nad Mohanem, 1910 - 1917, třídílný katalog, celkem 12 933 kusů). JUDr. Štěpán Berger Významný český sběratel s vysoce kulturními zájmy. Jako úspěšný právník zastupoval stranu velkostatkářů v zemském sněmu. Podnikl řadu velkých studijných cest v rámci prehistoricko-antropologických studií. Byl členem Musejní společnosti a konservátorem prehistorické sekce Ústřední komise pro umělecko-historické památky. Mimo bohatou sbírku prehistorického materialu vlastnil i rozsáhlou sbírku obrazů, prstenů, ale také mincí a medailí. Sbírka však obsahovala také řadu padělků, vyrobených vesničany drancujícími stradonické keltské hradiště (oppidum). I přesto byla tehdy celá kolekce odhadována na 50 000 zlatých. Sbírka byla předurčena pro české muzejní ústavy, avšak byla po Bergerově smrti jeho dědici prodána za pouhých 19 000 zlatých a po té vydražena 7.10.1901 firmou O. Helbing v Mnichově. Tato krásná sbírka čítala 3444 kusů jedinečných medailí a vzácných barokních ražeb, obsahovala mimo jiné 2 200 antických mincí, 592 českých denárů, 110 brakteátů, 57 kontramarkovaných pražských grošů, řadu dukátů a jejich násobků, tlusté groše, 51 mincí Friedricha Falckého. Z rodových ražeb obsahovala 40 mincí Eggenbergů, 133 Šliků, 46 Valdštejnů, 48 jáchymovských medailí. Aukční katalog Bergerovy sbírky má 140 stran a 9 tabulek a je dnes jediným dokladem jedinečné sbírky tohoto významného českého sběratele minulého století. Karl Hollscheck Českobudějovický rodák žijící ve Vídni sestavil největší soukromou sbírku, jaká kdy byla, alespoň na počet kusů (220 tisíc). Z příkazu dědiců byla sbírka vydražena ve Vídni ve státní dražební síni Dorotheum. Bylo vydáno pět katalogů, které jsou cennou pomůckou pro sběratele rakouských a českých mincí, z nichž se Hollschekova sbírka především skládala.
Kliment Čermák Čáslavský rodák, učitel, amatérský historik, archeolog, numismatik, muzejník, spisovatel a popularizátor poznatků v oblasti historických věd. Jeho otec byl aktivním členem místního obrozeneckého spolku, což Klimenta Čermáka značně ovlivnilo. Za svého života provedl řadu archeologických výzkumů, které publikoval. Byl dopisujícím členem Archeologického sboru Národního muzea. Vedle archeologie se dlouhodobě zabýval i numismatikou, v roce 1913 vyšlo jeho základní dílo o českých mincích: Mince království českého za panování rodu habsburského od roku 1526 I-III. Pardubice 1891 – 1913. Je rovněž autorem popularizačního díla: O českých penězích do r. 1526. Čáslav 1888. 
Antonín Prokop
Významná osobnost mezi českými numismatiky a starožitníky první poloviny 20. století, tvůrce mimořádné kolekce ruských mincí a medailí. Vytvořil ji za svého pobytu v předrevolučním Rusku, kde od roku 1901 působil a kde se díky svým podnikatelským aktivitám stal dodavatelem perleťového zboží na carský dvůr. Uvedená sbírka čítající na 20 000 kusů převážně zlatých ražeb mu byla sovětskou vládou v březnu 1919 v Petrohradě zkonfiskována a posléze prodána německým a italským aukčním domům. Po návratu do Čech v roce 1921 si v Praze otvírá numismatickou živnost a začíná znovu sbírat. Mnohé ze svých původních unikátních kusů koupil zpět v zahraničních aukcích, mnohé další ražby získal díky svému prosperujícímu obchodu se starožitnostmi a díky neúnavné trpělivosti a píli. Do padesátých let tak shromáždil zcela mimořádnou kolekci ruských ražeb, která mohla v mnohém soutěžit se sbírkami petrohradské Ermitáže. I tuto jedinečnou sbírku však čekal neblabý osud, když byla krátce po Prokopově smrti předána po konfiskaci k roztavení do Zkušebny pro drahé kovy v Praze. Sbírku naštěstí zachránila počátkem šedesátých let intervence vedoucího numismatického oddělení Národního muzea, PhDr. Lubomíra Nemeškala. Z ideových důvodů tehdy nemohlo být realizováno její vystavení a zpřístupnění, dokonce hrozilo předání sbírky do Sovětského svazu. Nakonec se podařilo prostřednictvím Státní banky československé deponovat sbírku v numismatickém oddělení Národního muzea. Po roce 1990 byla pak v naprostém pořádku vrácena, jako řada jiných zabavených majetků, dědicům pana Antonína Prokopa. Na základě dohody mezi Národním muzeem v Praze a novými majiteli, kterými se staly rodiny čtyř Prokopových synů, byla v roce 1998 zakoupena část mimořádných ražeb z restituované sbírky pro numismatické oddělení. Byl to jeden z největších nákupů českého státu prostřednictvím ministerstva kultury v oblasti numismatiky po "sametové" revoluci. První část Prokopovy sbírky, novověké ražby Ruska 17. až 19. století, se tak stala součástí "národního bohatství". Druhá, neméně hodnotná část, byla vydražena prostřednictvím aukce firmy Aurea Numismatika. 
Ing. Ivo Halačka
Brněnský rodák, vystudoval stavební fakultu VUT Brno. Od roku 1956 členem brněnské pobočky NSČ, od roku 1975 členem výboru. V roce 1981 byl zvolen do ÚV ČNS, od roku 1985 byl jejím místopředsedou a vedoucím vědecko-odborné komise. Oblastí jeho zájmu je tolarové období v našich zemích. Publikoval u nás i v zahraničí několik desítek článků, přednesl řadu přednášek a v letech 1980 - 1982 vydal v pobočce ČNS Brno dvoudílný sběratelský katalog "Vládní mincovnictví na našem území 1526 - 1740". V letech 1987 - 1988 následuje vydání trojdílné publikace "Mince zemí koruny české 1526 - 1856". 
K doplnění obsahu této stránky přispěli:
Dále čerpáno z:
Přispět k vylepšení tohoto článku můžete i vy. Opravte nepřesnosti, dodejte chybějící nebo kvalitnější fotografie. Své příspěvky můžete posílat na email: . Za zaslané příspěvky velmi děkuji!
|
