PODMOKELSKÝ POKLAD

Podmokly, málá obec na Křivoklátsku nedaleko Skryjských jezírek se zapsaly do numismatické historie velkým primátem. Je jím nález asi 7000 zlatých keltských mincí o předpokládané váze až 50 kg. K tomuto objevu došlo v 12. června 1771, kdy nádeník Jan Koch, řečený Janota z č. 7 našel v podemletém sesunutém břehu potoka několik duhovek (dle některých zdrojů "uviděl z vymletího břehu do potůčku jakýsi kotlík"). V domění, že nalezl mosazné knoflíky, je nasbíral a donesl dětem na hraní. Jiná verze však za nálezce označuje jednoho ze sekáčů, kteří sekali louku pod Podmokly. Rovněž oni považovali nalezené zlaté mince za mosazné knoflíky a donesli je dětem na hraní. Ať je již pravdivá první nebo druhá historka, obě se shodují na jistém židovském obchodníkovi, kterému neušlo s čím si děti hrají a tak od nich dle první historky několik těchto knoflíků po krejcaru za kus koupil (dle druhé jen jeden a ostatní jim pak byly představiteli obce zabaveny). Když se pak začalo pátrat po jejich původu, došlo i obyvatelům Podmokel, že se jedná o zlato. Kdo mohl, hned se vydal k potoku a protože se zlaťáky objevovaly stále, nikdo nepřišel zkrátka. Novinka se brzy rozkřikla a donesla se i k tehdejšímu majiteli křivoklátského panství do něhož Podmokly náležely, ke knížeti Karlu Egonu Fürstenberkovi. Kníže Fürstenberk nejenže vlastnil vlastnil v Čechách obrovské pozemky, ale zastával i úřad královského místodržícího v Praze. Fürnstenberk se rozhodl domáhat se svých práv a do Podmokel poslal ctižádostivého pověřence Kašpara Růžičku i s dráby. Růžička si nejdříve vesničany svolal a domluvil jim, což ale nikam nevedlo. Následovaly bezohledné prohlídky stavení, ale kýžené účinky se dostavily až když drábové začali vyplácet karabáči podmokelské muže přivázané na lavice. Co někteří nevyzradili na lavici, udali jiní ze závisti a tak velká část nalezeného zlata rychle změnila majitele. Největší zatvrdilci pak byly odvezeni do křivoklátské hladomorny. Kašpar Růžička byl evidentně člověk na svém místě, dobře si uvědomil, že nalezené mince mohou tvořit jen část pokladu. Jeho předpoklad se naplnil a podařilo se mu objevit zbytek pokladu i se zbytky bronzového kotle. Do té doby získané mince byly na Křivoklátě přepočítány a knížeti byly odeslány ve dvou balících, přičem první obsahoval 1680 duhovek o hmotnosti 20 liber a 23 lotů a druhý 1200 kusů duhovek o hmotnosti 18 liber a 10 lotů. Z dochovaných dokladů je patrné, že zlaté mince bylo možno rozdělit do tři typů, tj. na velké mušlovité statéry (váha asi 7 g), dále na jejich třetinky a osminky. Do 30. července 1771 bylo nalezeno 4211 kusů o váze 28 kg. Po tomto datu bylo zjištěno, že se mezi obyvateli Podmokel pohybuje ještě značný počet duhovek a tak jich bylo zabaveno ještě na 18,5 kg. Předpokládá se, že mezi nálezci mohlo několik stovek mincí zůstat, celkově se tedy počet mincí v pokladu odhaduje na 7000 kusů. Jiný zdroj uvádí počet pouze 5000 kusů o ryzosti až 986/1000 a váze 80 liber v ceně 76 000 zlatých konvenčních mincí, dle dalšího pak hmotnost pokladu byla 45,2 kg.
 

 
Osud pokladu byl bohužel velmi smutný. Do dnešní doby se dochovalo jen několik desítek mincí, asi dvě desítky mincí vlastní národní muzeum, některé další exampláře se snad nalézají v zahraničních muzejních sbírkách. V křivoklátské sbírce je pak rovněž několik kusů z tohoto pokladu a okraj bronzového kotle s obloukovým držadlem zakončený kachními hlavičkami. A jaký osud potkal zbytek keltských mincí? Drtivá většina jich byla přetavena a zmincována v pražské mincovně, a to na celkem 7374 tereziánských dukátů s letopočtem 1771 a na 5000 dukátů s vyobrazením knížete Karla Egona Fürstenberka a s jeho erbem a letopočtem 1772. K jejich ražbě dostal kníže mimořádné svolení císařovny.
 

 
Přestože s ohledem na svůj osud by se mohl nález podmokelského pokladu zdát bezvýznamný, byl jeho nález přece jen velkým impulzem pro rozvoj archeologického a numismatického bádání v našich zemích. Dokladem toho je i v témže roce v Praze vydaná studie učeného mnicha - piaristy Mikuláše Adaucta Voigta, nazvaná Schreiben an einen Freund von den bey Podmokl einen in der Hochfürstl Fürstenbergischen Herrschaft Pürgliß gelegen Dorfe in Böhmen gefundenen Goldmünzen, tedy česky volně přeloženo Psaní příteli o zlatých mincích nalezených u Podmokel, ve vesnici ležící v Čechách v panství knížete Fürstenberka. Pokladem se zabývala i řada dalších vědců 18. a 19. století.
 

 
Místo nálezu podmokelského pokladu se nachází asi 700 m severovýchodně od Podmokel a je označeno malým pomníčkem s vytesaným letopočtem 1771. Nevelký potok protékající obcí zde vytváří za severním okrajem obce mělké bažinaté údolí.
 

 
Nález je datován do mladší doby laténské (65-55 let př. K.). Zatímco některé zdroje uvádějí jako důvod uložení pokladu obavy z nebezpečí hrozícímu keltskému obyvatelstvu od Germánů nebo Římanů, jiné předpokládají, že se jednalo o oběť bohům. Podmokly jsou obcí s dávnou historií. Vznikly z dávnověké osady, místy se zachovaly zbytky příkopů a valů, které osadu ohrazovaly. První historická zmínka pochází z roku 1045, kdy je kníže Břetislav I. jako osadu s osmi poddanými daruje břevnovskému klášteru. Vesnice mění poměrně často majitele, v letech 1370-1379 ji vlastní Rožmberkové, od roku 1379 arcijáhen Příbík, dále Jindřich z Chříče, od roku 1402 Albrecht z Kolovrat, od roku 1549 náleží Lobkovicům, za vlády Maxmiliána II. jsou pak Podmokly prodány Salomeně Hochhauserové, jež je roku 1606 postoupila Anně z Rokycan, manželce svého bratra. Roku 1626 kupuje Podmokly Magdalena, Salomenina vnučka. V třicetileté válce byly Podmokly vypáleny a pobořeny. Dalším majitelem je hrabě Karel Michna z Vacínova, který nechal roku 1707 vystavět zámek, v druhé polovině 18. století Podmokly kupuje kněžna Marie Anna z Fürstenberka.