OLOVĚNÉ MINCE

Olovo je stejně jako cín k ražbě mincí pro svojí měkkost prakticky nepoužitelné. Ať už čisté a nebo ve slitinách však bylo oblíbeným kovem pro padělání např. stříbrných rakousko-uherských mincí (zlatníků a korun). Jsou však známy i případy použití olova k výrobě padělků i v současnosti (britské padesátipence, naše socialistické pětikoruny). Protože je olovo kov velmi měkký (lze s ním psát na papír), je třeba se vyhnout jakémukoliv mechanickému poškození. Tyto mince nelze ani přeleštit hadříkem, po opláchnutí minci pouze opatrně (bez tření) osušíme. U nezkorodovaných mincí lze doporučit opláchnutí teplou vodou a dále využití ultrazvukové lázně. Chemicky olověné mince čistíme v neutrální chelatonové lázni (EDTA 3, amoniak v poměru 3:1 s přídavkem 3% peroxidu vodíku). Obecně se spíše považuje za lepší olověnné mince nečistit, pokusy o čištění, pokud nevedou přímo ke zničení mince, nezlepší její čitelnost.
 
U zkorodovaných olověných mincí je třeba se mít na pozoru a vše raději ponechat tak, jak je. Zoxidovaná vrstva olova může být na povrchu poměrně tvrdá, avšak pod touto svrchní vrstvou může být velice křehká vrstva. Narušením těchto vrstev může dojít ke ztrátě detailů na povrchu mince.
 
S ohledem na nedostupnost olověnných mincí nebylo možné vyzkoušet žádný postup.