Olovo je stejně jako cín k ražbě mincí pro svojí měkkost prakticky nepoužitelné. Ať už čisté a nebo ve slitinách však bylo oblíbeným kovem pro padělání např. stříbrných rakousko-uherských mincí (zlatníků a korun). Jsou však známy i případy použití olova k výrobě padělků i v současnosti (britské padesátipence, naše socialistické pětikoruny). Protože je olovo kov velmi měkký (lze s ním psát na papír), je třeba se vyhnout jakémukoliv mechanickému poškození. Tyto mince nelze ani přeleštit hadříkem, po opláchnutí minci pouze opatrně (bez tření) osušíme. U nezkorodovaných mincí lze doporučit opláchnutí teplou vodou a dále využití ultrazvukové lázně. Chemicky olověné mince čistíme v neutrální chelatonové lázni (EDTA 3, amoniak v poměru 3:1 s přídavkem 3% peroxidu vodíku). Obecně se spíše považuje za lepší olověnné mince nečistit, pokusy o čištění, pokud nevedou přímo ke zničení mince, nezlepší její čitelnost.
|