HLINÍKOVÉ MINCE

Hliník začal být používán jako mincovní kov poměrně pozdě, až ve dvacátém století. Hliník je velice náchylný k oxidaci, avšak běžně jej chrání povrchová vrstvička oxidu hlinitého. Dojde-li však k jejímu narušení, může koroze zasáhnout velmi hluboko pod povrch mince a minci definitivně znehodnotit. Je-li mince pouze znečištěna, doporučuje se k jejímu čištění ultrazvuk. Mince zasažené oxidací pouze mírně na povrchu lze zachránit zředěným roztokem kyseliny dusičné. V případě hluboké oxidace došlo již k nenávratnému poškození mince a odstraněním zoxidované vrstvy se pouze odhalí hluboké stopy koroze. Produkty oxidace mají poměrně velký objem a i relativně nepatrná oxidace se může na první pohled zdát velice rozsáhlá.
 
Protože hliník reaguje velmi ochotně s hydroxidy za tvorby hydroxohlinitanů, nedoporučuje se pro jeho čistění používat zásadité mýdlo. Měla by stačit teplá voda a případně saponát. K odstranění mechanických nečistot se mě poměrně dobře osvědčilo obyčejné dřevěné párátko. Určitě nelze schválit používání jakýchkoliv mechanických čistících postupů jakými jsou různé pasty nebo gumování, hliník je velmi měkký kov. Používat chemické čističe rovněž není úplně ideální, může dojít k narušení ochranné povrchové vrstvy, naleptání povrchu a tím později další oxidaci.
 

Čištění kyselinou dusičnou (agresivní)

 
Složení: hliník (Al). Korozí relativně silně zasažená hliníková mince, nejsou však zjevné náznaky o výraznější korozi do hloubky (jinak je však mince značně otřelá a poškozená). K čištění použit poměrně silný čisticí roztok kyseliny dusičné (2 objemové díly vody a 1 díl koncentrované kyseliny dusičné HNO₃). Po deseti minutách byla mince vyjmuta z lázně a její stav ukazuje následující fotografie. V porovnání s čistým hliníkem není mince lesklá a má mírně popelavý nádech, což svědčí o narušení ochranné vrstvičky oxidu hlinitého. Pokud by byla na místě větší opatrnost (zachovalejší nebo dokonce vzácnější mince), bylo by vhodné čisticí roztok výrazně naředit (např. 20 obj. dílů vody a 1 obj. díl kyseliny dusičné).
 
 
Na fotografii níže je mince po vyjmutí z lázně a přeleštění jemným hadříkem. Vzhled mince se po vyleštění více přiblížil vzhledu zachovalé hliníkové mince, avšak mírně popelavý nádech je přesto patrný. Každopádně lze tento způsob čištění zvolit pouze pro velmi znečištěné mince, kde není co pokazit.
 
 

Čištění kyselinou dusičnou (agresivní)

 
Stejný postup jako výše uvedený byl použit i na tuto hliníkovou minci, jejíž líc je značně zoxidovaný a nelze vyloučit ani zásažení do hloubky. Mince byla ve stejné lázni po dobu 15 minut a během této doby byla z lázně dvakrát vyjmuta a přeleštěna. Podobně jako v předchozím případě i zde mělo za následek čištění kyselinou dusičnou matný a velmi málo lesklý povrch, který na hliníkové minci působí velmi rušivě.
 
 
Stejně jako v předchozím případě pomohlo několikaminutové přeleštění mince jemným hadříkem, mince dokonce téměř získala lesk charakteristický pro zachovalé hliníkové mince z tohoto období.
 

 

Čištění hydroxidem sodným (destruktivní)

 
Tento postup jsem ani neprováděl, fotografie je z webu DetektoRing. Důrazně před čištěním tímto způsobem varuji a na čištění mincí rozhodně nedoporučuji. Na fotografii je patrné, že uvedený postup čištění minci značně poleptal. Jednoznačným důkazem je fotografie mince ponořené do poměrně značně koncentrovaného roztoku hydroxidu. V místě ponoření mince je patný vývoj bublinek vodíku, který vzniká při reakci hydroxidu s hliníkem.