STŘÍBRNÉ MINCE

Dobře známé černání stříbra je způsobeno především sírou a jejími sloučeninami. Oxidace se zpočátku projevuje žloutnutím. Ty jsou obsaženy ve formě oxidu ve vzduchu (samozřejmě jako nežádoucí příměs), ve zvýšené koncentraci byly jistě např. tam, kde se po dlouhá léta topilo nekvalitním uhlím. I lidský pot může obsahovat sloučeniny síry. Mírná patina na stříbrných mincích není vůbec na škodu a zvláště u těch starších je lépe vše ponechat tak, jak je (i když mnohdy je prosazován názor, že stříbrná mince má vždy vypadat jako stříbrná). Metod čištění stříbra je dlouhá řada, ale ne všechny v literatuře doporučované lze s klidným svědomím doporučit. Zásadně nedoporučuji laikovy čistění pomocí manganistanu a kyseliny sírové a už vůbec ne čištění pomocí kyanidů. V prvém případě je to naprostý nerozum a hazard se zdravím, ve druhém případě se jen pouhým přechováváním kyanidů dostáváte do rozporu se zákonem (kyanidy jsou vysoce toxické látky, se kterými ani odborník nesmí nakládat podle své libosti). Vždy je možno najít i jiný, méně hazardní a přitom zcela (ne-li dokonce lépe) účinný postup. Chemické obnovování patiny u stříbrných mincí je značně diskutabilní a pokud je provedeno za účelem podvedení a oklamání, je možné jej odhalit.
 
Volba postupu značně závisí na kvalitě mince, čím více mědi mince obsahuje, tím jsou zvláště agresivnější způsoby čištění riskantnější. Nikdy se nesmí čistit stříbrné mince různé kvality společně (a už vůbec ne mince značně zkorodované s málo zasaženými). Na mírně znečištěné mince lze použít ethanol, roztok kyseliny citronové (její účinek lze zvýšit zahřátím, lze použít i přírodní), podobné účinky má i kyselina octová nebo mravenčí (koncentrace 10 - 15 %, max. 25 %) nebo roztok amoniaku (2 - 5 %). Zvláště u vzácnějších a cennějších mincí je na místě velká trpělivost a opatrnost, čištění může trvat i několik dní, je třeba měnit lázně.
 
V literatuře doporučovaný (a údajně velmi účinný) postup čištění mince mnutím s pastou z jedlé sody (NaHCO₃ - soda bicarbona) mezi prsty nedoporučuji. Krystalky sody mohou povrch mince poškrábat, což je horší, než jemné chemické vyčištění. Stříbro je poměrně měkký kov. Stejně tak je naprostý nerozum čistit minci gumováním obyčejnou gumou nebo zubní pastou. V obojím lze nalézt jemné brusivo, které minci samozřejmě poškrábe.
 

Čištění ultrazvukem (nedestruktivní)

 
Tato poměrně značně znečištěná stříbrná mince byla čištěna v teplé vodě (cca 60-70 °C) se saponátem v ultrazvukové lázni celkem po dobu 135 minut. Vždy po 15 minutách byla mince z lázně vyjmuta, otřena jemným hadříkem a znovu vložena do lázně. Postupné čištění mince je zdokumentováno na obrázku níže, mince je rozdělena na pět úseků, nalevo je znečištěná mince, úplně napravo pak mince po 120 minutách.
 

 
Je vidět, že čištění ultrazvukem je velmi pomalé, ale na straně druhé k minci velmi šetrné. Patinu se nepodařilo zcela vyčistit, na minci jsou stále patrná tmavší místa. Pokud chceme docílit úplného vyčištění mince, můžeme použít agresivnějšího postupu s jedlou sodou, který je popsán níže a pomocí kterého lze tato mince velice rychle vyčistit do vysokého lesku. Čištění ultrazvukem je především vhodné pro mince, v jejichž členitém reliéfu jsou pevně usazené nečistoty. Pro klasické čištění, tj. odstraňování nežádoucí patiny je vhodné použít některý z postupů uvedených níže. Při čištění cenných nebo starších stříbrných mincí však důkladně zvažte, zda je použití agresivních postupů na místě. Není nic odpudivějšího ve sbírce než absolutně sterilně vycíděný pražský groš lesknoucí se jak psí kulky...
 

 

Čištění varem s jedlou sodou (agresivní)

 
Tento způsob čištění je sice velmi účinný, ale značně agresivní a nelze v žádném případě doporučit pro čištění vzácnejších a starších mincí. Při použití tohoto postupu dochází ke ztrátě veškeré patiny a odhalí se čistý povrch mince. Postup je velmi rychlý. Obsah jednoho prášku do pečiva (obsahuje hydrogenuhličitan sodný, tj. tzv. jedlou sodu) se rozpustí ve sklenici vody (0,15 litru) a přivede s k varu. Do roztoku umístíme nějaký hliníkový předmět (pár kousků alobalu, může být použit i např. hliníkový padesátihaléř). Alternativním řešením je použití hliníkové nádoby (ešus). Roztok při varu silně pění a snadno může vykypět, doporučuji jej proto intenzivně míchat. K čištení nepoužíváme nádobí určené k přípravě pokrmů! Po pěti až deseti minutách (závisí na znečištění mince) lze nežádoucí patinu zcela odstranit přeleštením jemným hadříkem.
 

 

Čištění Chelatonem III (EDTA 3, šetrné)

 
I jako v jiných případech je použití samotného Chelatonu III volbou, která sice u mince nevede k oslnivému lesku, ale je šetrná k patině samotné a dovolí nám kdykoliv proces přerušit a zachovat tak částečnou patinu, což je zvláště u mincí starších cca sta let přinejmenším vhodné. Mince na obrázku byla v chelatonové lázni celkem 30 hodin, přičemž byla celkem pětkrát vyjmuta a mírně přeleštěna jemným hadříkem a znovu vrácena do téže lázně (proces je možné urychlit výměnou lázně). K přípravě lázně byla použita 1/3 kávové lžičky EDTA 3 rozpuštěná v 0,1 litru horké vody. Vyčištěná mince již nevypadá tak zašle, ale přesto si ponechala vzhled staré mince. Navíc se zvýšil kontrast mezi reliéfem a plochou mince, což může krásně zvýraznit celou kresbu mince.
 

 

Čištění kyselinou citronovou (šetrné)

 
Mince na obrázku nahoře byla ponořena do lázně připravené rozpuštěním 1/2 kávové lžičky potravinářské kyseliny citronové v 0,1 litru horké vody (v literatuře je doporučován roztok o 10% koncentraci, pravdou je, že vyšší koncentrace kyseliny účinky lázně nijak dramaticky nezvýší). Celkem byla mince v této lázni 30 hodin, mezitím byla pětkrát vyjmuta a přeleštěna. Je patrné, že k úplnému odstranění silné patiny by bylo třeba ještě delšího času. Účinek kyseliny citronové a Chelatonu III je jak vidno srovnatelný.
K čištění lze použít i skutečná citronová šťáva nebo koncentrát.
Zásadně nedoporučuji promnutí stříbrné mince s kaší vzniklou přidáním malého množství vody ke krystalické kyselině citronové. Drobné krystalky poškrábou povrch mince. Škrábance sice možná neuvidíte, budou velmi jemné, ale je to stejné, jako by jste použili jemnou brusnou (leštící) pastu.
 

 

Čištění roztokem amoniaku (agresivní)

 
Zašlé stříbrné mince lze čistit i zředěným roztokem amoniaku. Čištění je rychlé a u mincí s vyšším obsahem mědi i riskantní, protože měď se v amoniaku může rozpouštět. Uvedená mince byla ponořena do lázně připravené z pěti dílů vody a jednoho dílu koncentrovaného amoniaku. Po deseti minutách byla mince vyjmuta, opláchnuta vodou (zoxidovaná vrstva se sama po kouskách od mince odlupovala) a přeleštěna. Následně byla do roztoku ponořena ještě na pět minut pro dočištění.