Z

zair
Dnešní základní měnová jednotka v Zairu, která se na platidlech uvádí ve francouzském znění jako zaïre (plurál zaïres). Zavedena v roce 1967, kdy nahradila konžský frank. O několik let dříve tak předjala název státu, který byl takto pojmenován teprve v roce 1971. Dělí se na 100 makuta (singulár zní likuta) po 100 sengi, Zairská banka (Banque du Zaïre) vydává papírové peníze, které mají nominály 1, 5, 10, 50 a 100, když bankovky jsou vydávány i pro dílčí měnovou jednotku.
 

zambijská kwacha
Viz kwacha [kvača]. Zavedena na území Zambie roku 1968, kdy nahradila zambijskou libru. Tato měnová jednotka je však již v desítkové soustavě; dělí se na 100 ngwee. Zambijská banka (Bank of Zambia) vydává v současné době papírové peníze v nominálech 1, 2, 5, 10 a 20. Mince v hodnotách 1, 5, 10 a 200 jsou spíš určeny pro sběratelský trh (nejvyšší nominál ražen ve zlatě).
 

zambijská libra
Viz libra. Zavedena roku 1964 v paritě s britskou librou. Dělila se na 20 šilinků a 240 pencí. V roce 1968 ji nahradila zambi jská kwacha.
 

zanzibarská rupie
Viz rupie. Obíhala na Zanzibaru od 19. století vedle dalších měnových jednotek nebo jednotlivých mincí (jako byl například francouzský napoleon, který měl hodnotu 12 zanzibarských rupií, nebo britský sovereign, jenž stál 15 zanzibarských rupií). Ve 20. století se dělila na 100 centů. V roce 1936 ji nahradil východoafrický šilink.
 

západoafrická libra
Viz libra. Na území Britské západní Afriky byly zavedeny v roce 1913 vlastní mince a roku 1916 i papírové peníze znějící na západoafrickou libru, která byla vydána v paritě s britskou librou. Obíhala na území Gambie, Nigérie, Sierry Leone a Zlatého pobřeží. Dělifa se na 20 šilinků a 240 pencí. Emisním ústavem byl Západoafrický měnový úřad (West African Currency Board). Papírové peníze měly uvedeny nominály v šilincích (10, 20 a 100). Od roku 1958 se postupně vyčlenila ghanská libra, gambíjská libra a leone, takže roku 1964 západoafrická libra zanikla.
 

západoafrický frank CFA
Ze širší měnové unie, vydávající původně frank CFA, vzniklo měnové společenství západoafrických států, které prodělalo řadu proměn, až se ustálilo na těchto členských zemích: Benin, Burkina Faso, Niger, Pobřeží slonoviny, Senegal a Togo. Společná emisní instituce - Banque Centrale des États de l'Afrique de l'Ouest - vydává platidla, která obíhají ve všech členských zemích. Papírové peníze mají v současné době nominály 100, 500, 1000, 5000 a 10 000; mince, které také vydává tato emisní banka, jsou v hodnotách 1, 5, 10, 25, 50, 100, 500 a 5000. Západoafrický frank CFA nemá prakticky dílčí jednotku, i když teoreticky se uvádí centim. K této měnové unii přistoupilo v roce 1984 Mali. Pro všechny státy tohoto společenství vycházejí bankovky společného vzoru, které se liší pouze písmeny; A = Pobřeží slonoviny, B = Benin (dříve) Dahome), C = Burkina Faso (dříve Horní Volta), D = Mali (vystoupilo roku 1962, vrátilo se 1984), E = Mauretánie (vystoupila roku 1973), H = Niger, K = Senegal, T = Togo. Přestože platidla jsou společná, vydávají čas od času některé státy pod vlastním jménem mince (pro sběratelský trh). Učinilo tak například Dahome v roce 1971, které realizovalo řadu stříbrných a zlatých ražeb o nominálech 100, 200, 500, 1000, 2500, 5000, 10 000 a 25 000, jejichž měnová jednotka zní na (západoafrický) frank CFA. Porovnej též senegalský frank.
 

západoirianská rupie / rupiah
Viz též rupie a rupiah. Když lndonésie obsadila v roce 1963 Západní Irian, kde dosud obíhal zlatý / gulden Nizozemské Nové Guineje, zavedla novou měnovou jednotku, dělící se na 100 senů. Západoirianská rupie / rupiah byla v roce 1971 nahrazena indonéskou rupií / rupiah.
 

západosamojská libra
Viz libra. Zavedla ji Západní Samoa v roce 1920 v paritě s novozélandskou librou. Dělila se na 20 šilinků a 240 pencí, a to až do roku 1967, kdy ji vystřídala západosamojská tala v desítkové soustavě.
 

západosamojská tala
Viz tala. Západní Samoa má základní měnovou jednotku tohoto jména od roku 1967; nahradila západosamojskou libru. Dílčí jednotka se jmenuje sene. Papírová platidla v nominálech 1, 2 a 10 vydávala Západosamojská banka (Fale Tupe o Samoa i Sisifo / Bank of Western Samoa). Početné mincovní ražby (nominály 1, 10 a 100 - přičemž nejvyšší hodnota je ze zlata) jsou určeny pro sběratelský trh; měnová jednotka je na nich označena jako $. Od roku 1980 jsou v oběhu papírová platidla v nominálech 1, 2, 5, 10 a 20, které vydal Měnový úřad (Komiti Faatino o Tupe a Samoa i Sisifo / Monetary Board of Western Samoa).
 

zeccin
Viz zecchino.
 

zecchino [cekkíno]
Plurál zecchini. Též nazývané zeccin, chechin, chekin. Z italského zecca, které pochází z arabského sika ("mincovna, ražba"). Zlatá mince, dukát. Viz cechyn. Porovnej též sequin.
 

zelená
U nás lidové označení stokoruny podle její barvy. Podobně viz greenbacks.
 

zeraphin
Viz xerafin.
 

zhořelecký haléř
Viz haléř. Nazván podle města Zhořelec (Zgorzelec / Görlitz) v Horní Lužici, které patřilo od roku 1319 k Českému království. Drobná mince s českým Ivem na líci a gotickým písmenem G na rubu; obíhala hojně v Čechách, zvláště za krále Jiřího z Poděbrad (1458 až 1471). Timto názvem se označují i mince s gotickým GOR a královskou korunou.
 

zimbabwský dolar
Viz dolar. Dnešní základní měnová jednotka v Zimbabwe. Dělí se na 100 centů. Papírové peníze vydává Zimbabwská rezervní banka (Reserve Bank of Zimbabwe) v nominálech 2, 5, 10 a 20, oběžná mince má hodnotu 1 zimbabwského dolaru.
 

zlatá koruna
Razila se na německém území a v Rakousku podle ustanovení měnové dohody z roku 1857, kterou byl zaveden stříbrný spolkový tolar a dále pak spolková zlatá koruna, jež však představovala obchodní minci. Měla hmotnost 11,11 g. Když roku 1870 byl v Rakousku zaveden zlatý frank, ražba spolkových zlatých korun byla zastavena. Po vzniku německé říše byla tam zavedena zlatá koruna v hodnotě 10 marek (hmotnost 3,9 g) - viz německá koruna. Když byla roku 1892 vyhlášena korunová měna v Rakousko-Uhersku, přikročilo se i zde k ražbě zlatých mincí, a to zlatých desetikorun (3,38 g), dvacetikorun a stokorun, které byly oběžnými mincemi - viz rakouská koruna.
 

zlatý certifikát
Viz gold certificate.
 

zlatka
Lidové označení pro rakouské papírové peníze znějící na zlatý (= gulden), které u nás obíhaly až do roku 1892, kdy byla zavedena korunová měna. Viz též panenka. Po roce 1892 se název zlatka hovorově užíval i pro dvoukorunu, protože se rovnala předchozímu 1 zlatému.
 

zlatnik, zlatnica
Viz zolotnik.
 

zlatník
Německé označení Gulden (= zlatý), nebo též Guldiner (= zlatník) - viz též říšský zlatník. Jde o pojmenování stříbrné mince, jejíž obsah kovu se rovnal hodnotě ve zlatě. Zlatníkem byly tedy označovány od konce 15. století mince tolarového typu (viz tolar), které svým obsahem stříbra se rovnaly zlatému. V 17. století byly zlatníkem 2/3 tolaru (viz dvoutřetinový tolar) v hodnotě 60 krejcarů, vystřídané pak zlatníkem v hodnotě 1/2 konvenčního tolaru. Roku 1857 byl na našem území zaveden zlatý / gulden s nově formulovaným obsahem (z 500 g stříbra se razilo 45 zlatých po 100 krejcarech). Tyto stříbrné ražby se nazývaly také zlatníky, zatímco papírovým penězům, znějícím též na guldeny (= zlaté), se říkalo zlatky. V letech 1870-1892 byly u nás raženy čtyřnásobky a osminásobky tohoto nominálu ve zlatě, takže tyto zlatníky jsou skutečně ze zlata. Hodnota zlatého je na zlatníku z let 1857-1892 uváděna zkratkou fl, která v rakouské oblasti znamenala florin (Florin), zatímco na uherském území se pojímala jako forint.
 

zlatý / gulden
Německy též Goldgulden. Od 13. století název pro zlaté mince, které se v Evropě začaly razit po přestávce několika set let. Byly reprezentovány zprvu italskými ražbami, mezi nimiž získal brzy vůdčí postavení fiorino (florén), kterému se v německé oblasti říkalo Gulden. Roku 1386 zde pak vzniká proslulý rýnský zlatý. Když se od konce 15. století začíná užívat pro vyjádření zlatého obsahu stříbrný kov (viz zlatý groš), pak vzniká pro odlišení skutečně zlatých ražeb název zlatý nebo Gulden (Goldgulden). Porovnej též zlatník. Zlatý / gulden byl velmi rozšířen na německém i na rakouském, respektive rakousko-uherském území (tedy i u nás), kde se udržel až do zavedení korunové měny v roce 1892. Tuto měnovou jednotku reprezentují nejen mince, ale od 18. století také početné papírové peníze. Jsou mezi nimi i první bankovky na našem území (viz bankocedule a anticipační listy), které byly zprvu označovány měnovou jednotkou uváděnou v jednotlivých jazycích rakouského mocnářství, tedy česky zlatý, polsky ryński (viz rýnský zlatý), německy Gulden, maďarsky forint a italsky fiorino. Samostatnou větev představuje nizozemský zlatý / gulden s četnými odvozenými měnami. Viz dále polský zlatý / zlotý a florin (Florin).
 

zlatý frank
Viz frank. Roku 1803 byl ve Francii stanoven obsah francouzského franku vedle dosavadní hmotnosti ve stříbře (5 g při ryzosti 900/1000 - tedy 4,5 g ryzího stříbra) také ve zlatě (hmotnost 0,32 g při ryzosti 900/1000, tedy 0,29 g ryzího zlata). Podle toho pak byly raženy i zlaté mince v nominálech 5, 10, 20, 30, 40 a 100 francouzských franků. Viz též napoleon. Z celého definovaného údaje 0,29032258 g ryzího zlata vychází pak pojem zlatého franku jako početní a zúčtovací jednotky, které se používá při mezinárodním přepočítávání plateb, například poštovních a telegrafních poplatků. V roce 1867 uzavřelo Rakousko dohodu o ražbě oběžných zlatých mincí po 10 zlatých (viz zlatý / gulden) ze zlata = 25 franků, přičemž Francie měla současně razit mince v hodnotě 25 franků. Rakousko však tuto smlouvu nakonec neratifikovalo. Zavedlo však roku 1870 zlaté mince po 8 zlatých, rovnající se 20 frankům, a mince po 4 zlatých = 10 franků. Mince ražené ve Vídni měly označení 8 FL (= Florin) - 20 Fr, zatímco mince určené pro uherskou oblast měly označení 20 Fr - 8 Frt (forint). Ražba těchto mincí skončila s přechodem na rakousko-uherskou korunu v roce 1892.
 

zlatý groš
Německy Guldengroschen. Označuje se též jako zlatníkový groš (porovnej zlatník). Potřeba mince vyšší hodnoty, než byl dosavadní groš dala vzniknout roku 1484 nové ražbě Zikmunda Tyrolského z jeho stříbrných dolů; jeho mince měla zhruba dvacetkrát vyšší hmotnost než groš a byla označována jako velký groš. Protože měla hodnotu 60 krejcarů, které se rovnaly 1 zlatému (Goldgulden), dostala název zlatý groš (= Guldengroschen). Tento typ těžkých stříbrných mincí, ražených pak též od roku 1500 v Sasku (hmotnost 27,41 g) a od roku 1518 v Jáchymově (viz jáchymovský tolar), dostal nakonec jméno tolar. Název zlatý groš přešel pak jednak na říšský zlatník; jednak též na říšský tolar.
 

zlatý / gulden Nizozemské Indie
Viz též zlatý / gulden. Měnová jednotka zavedená v této nizozemské kolonii na začátku 19. století v paritě s nizozemským zlatým / guldenem. Původně měla za dílčí jednotku stuiver a duit, od roku 1854 byl přijat cent v desítkové soustavě. Za druhé světové války jej nahradily japonské okupační peníze gumpyo s označením dosavadní měnové jednotky. V roce 1946 nastoupil indonéský zlatý / gulden.
 

zlatý / gulden Nizozemské Nové Guineje
Viz zlatý / gulden. Když Indonésie získala nezávislost, obdrželo zbylé nizozemské koloniální území - Nizozemská Nová Guinea - novou měnovou jednotku - zlatý / gulden Nizozemské Nové Guineje; byl v paritě s nizozemským zlatým / guldenem a podle jeho vzoru se dělil také na 100 centů. V roce 1963 bylo území přejmenováno na Západní Irian a obsazeno lndonésií, která zde pak zavedla západoirianskou rupii / rupiah.
 

zlatý / gulden Nizozemských Antil
Měnová jednotka zavedená v Nizozemských Antilách, původně v paritě s nizozemským zlatým / guldenem, podle něhož dostala i dílčí jednotku (cent) a stupnici nominálů 1, 2 1/2, 5, 10, 25, 50, 100 a 250. Emisním ústavem je Banka Nizozemských Antil (Bank van de Nederlandse Antillen). Mince mají hodnoty 1/10, 1/4, 1 a 2 1/2.
 

zlatý / zlotý Generálního gouvernementu
Viz též polský zlatý / zlotý. Základní měnová jednotka v Generálním gouvernementu z let 1940-1944; dělila se na 100 grošů. Emisním ústavem byl Bank Emisyjnyj w Polsce. Papírové peníze měly nominály 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100 a 500 zlotých.
 

zlaťák
Všeobecné označení zlaté mince. Také se tak říkalo rakouskému zlatníku, i když ve skutečnosti nešlo o zlatý peníz.
 

zlotý
Polsky psán złoty. Název polského zlatého, který má dlouhou historii. Viz polský zlatý / zlotý. Též zlatý / zlotý Generálního gouvernementu.
 

zmrzlík
Název pro pražský groš, zhotovený v 15. století takovou technologií, která mu dodávala bělostný lesk (porovnej též bílý peníz). V letech 1406-1419 jej razil v kutnohorské mincovně tehdejší mincmistr Petr Zmrzlík ze Svojšína.
 

zolota, zolta
Turecký výraz používaný do 19. století pro stříbrnou minci v hodnotě 30 para.
 

zolotnik, zlatnik, zlatnica
Z ruského zoloto "zlato". Ruská hmotnostní jednotka a také označení pro zlaté mince.
 

zolotoj
Ruské označení užívané od 16. století pro zlaté mince (zoloto = zlato). Viz též červonnyj a červoněc.
 

Zweidritteltaler [cvaj-]
Viz dvoutřetinový tolar.
 

zyfert
Též psán jako syfert, cyffert. Východofríský peníz v hodnotě poloviny Stüber, ražený od 16. století a napodobovaný ještě koncem 18. století v Prusku.