Š

šáhí
Perská stříbná mince, která byla v 16. století jednou čtvrtinou abbásí a dvaapůlnásobkem bístí. Razila se však v různých obměnách i později. Do roku 1926 se v afghánském měnovém systému rovnala 5 pajsa (viz kábulská rupie).
 

šajnový krejcar
Německy Scheinkreuzer. Rakouská měna zavedená roku 1811 měla papírové peníze, které se nazývaly Einlösungsschein (viz šajny); podle nich se pak přezdívalo i kovovým penězům šajnové peníze, šajnové krejcary.
 

šarapatka
Lidový výraz nehodnotného malého penízku (podobně jako babka). Souvisí s označením šerf. Obecněji pak výraz šarapatka znamená něco málo cenného, haraburdí. Viz též šart.
 

šart, šarta
Lidový název pro malou minci (půlfenik); odvozeno od šerf. Porovnej též šarapatka.
 

šátečky
Primitivní platidlo v Čechách; zmiňuje se o něm ve svých zápiscích arabský cestovatel Ibráhím ibn Jákúb po polovině 10. století. Šlo o tenké šátečky, které sloužily pouze k placení. Počítalo se jich - podle jeho údajů - 10 na jeden český denár, který arabsky označuje jako kinšár. Znamená to, že šátečky si zachovávaly svou platební funkci i v době zavedení peněžní směny, která se u nás ujímala zřejmě jen pozvolna. Dalo se prý za ně koupit, kromě běžných potřeb, i obilí, zlato, stříbro, otroci a koně. Není jasné, čím byla dána jejich hodnota, zda materiálem, nebo náročným ručním výrobním postupem.
 

šauri (chaouri)
Stříbrná mince obíhající v 18. století na území Gruzínska. Měla hodnotu 1/4 abbásí.
 

šekel
Původně hmotnostní a početní jednotka v oblasti Blízkého východu, o níž je zmínka v bibli. Od 4. století před n.l. se šekel objevuje již jako mince (například dvojítý fénický šekel). Z doby židovského povstání v letech 66-70 byl ražen židovský šekel a jeho díly, zprvu ve stříbře, později v bronzu. V současné době je šekel (plurál šekelim) základní měnovou jednotkou v Izraeli, kde v roce 1980 nahradil izraelskou liru / libree. Dělí se na 100 agorot (viz agora). Emisní ústav lzraelská banka (Bank of Israel) vydává papírové peníze v nominálech 1, 5, 10, 50, 100, 500 a 1000. Oběžné mince mají hodnotu 1/2 a 1, vyšší nominály, ražené ze stříbra a zlata, jsou určeny pro sběratelský trh. V roce 1984 byly vydány i bankovky v nominálech 5000 a 10 000, jež jsou odrazem inflačního vývoje měny.
 

šerf (Scherf)
Dává se do souvislosti s německým Scherbe ("střepina, úlomek") ve významu jako malý díl větší mince. Název peníze v hodnotě poloviny vyšší jednotky, jmenovitě půlfenik. Viz též obol. Zvlášť hojně byl ražen jako méněhodnotná (měděná) mince v 16. a 17. století v severoněmecké oblasti; pronikal i na naše území. Obecně se slovem šerf označovala mince malé hodnoty, malý peníz. Viz též šart.
 

šesták
České označení mince původně o nominálu 6, zejména šestikrejcaru (viz krejcar). Poprvé byl šesták ražen za Leopolda I. (1640-1705) roku 1664, a to pouze v pražské mincovně, naposledy roku 1849. Po zavedení zlatníkové měny u nás (1857) měl nový desetikrejcar stejnou hodnotu jako dřívější šesták; název tak přešel i na novou minci, přestože nebyla žádným šestinásobkem. K dalšímu přenesení názvu pak došlo roku 1892 se zavedením rakousko-uherské koruny, která měla polovični hodnotu předchozího zlatého. Hodnota dřívějšího desetikrejcaru se tedy nyní rovnala nové měnové jednotce, dvacetihaléři, a na něj proto přešlo i staré označení šesták, jež pak bylo vztaženo i na československý dvacetihaléř. Polské označení szóstak se týká šestigroše. Porovnej dále Secchser. Pro měnovou jednotku s nominálem 6 existoval u nás i měné obvyklý výraz šesterník. Viz též chechták.
 

šesterník
Viz šesták.
 

šestigroš
Německy Sechsgröscher, polsky szóstak. Polská stříbrná mince, zavedená polským králem Zikmundem I. (1506-1548), o hmotnosti 5,3 g a nominálu 6 polských grošů; byla to velice rozšířená drobná mince zejména v 17. a 18. století na území Polska a také v Prusku. Na našem území viz též tupldudek.
 

ševcovský tolar
Posměšný výraz pro rakouský měděný tříkrejcar z 19. století, protože měl podobnou velikost jako tolar; někteří vztahují toto označení na měděný třicetikrejcar z roku 1807.
 

šifnóbl
Německy Schiffnobel. Zkomolený výraz pro anglický noble, zlatou minci, kterou charakterizuje reliéf lodi.
 

šilink
Anglicky shilling, německy Schilling, nizozemsky schelling, ve francouzském znění chelin, italsky scellino, na území Somálska se objevuje jako shilin, v severských jazycích skilling, polsky szeląg, rumunsky şiling svahilsky shilingi, v Jižní Africe sjieling. Staré a velice rozšířené pojmenování, jehož původ není spolehlivě vysvětlen. Dává se do souvislosti s označením pro byzantský solidus nebo s názvem siliqua, také s anglickým shield, respektive německým Schild ("štít, znak"); štít, znak byl na mincích často ražen (porovnej francouzské écu). Zprvu součást početní jednotky (libry, sestávající z 20 šilinků po 12 pencích), která se už od karolínského období rozšířila v široké oblasti Evropy. Pro šilink bylo charakteristické dělení na 12 nižších jednotek. Jako mince se objevuje teprve ve 13. a 14. století; v mnoha obměnách se této měnové jednotky užívá dosud, přičemž v řadě případů má také podobu papírového peníze. Svébytnou větev představuje britský šilink, podle jehož vzoru se stal šilink dílčí jednotkou ve velké řadě měn britské měnové oblasti. Na území Německa viz německý šilink, který zde obíhal až do 19. století. Dále viz též šilink Dánské Západní Indie, dánský šilink, nizozemský šilink, polský šilink, švédský šilink, švýcarský šilink a východoafrický šilink. Ze současných pak keňský šilink, rakouský šilink, somálský šilink, tanzanský šilink a ugandský šilink. Hodnota 5 šilinků viz crown.
 

šilink
Dánské Západní Indie Viz dánský šilink. Měnová jednotka na území Dánské Západní lndie v 18. a 19. století. Mince v nominálech 2, 6, 10, 12, 20 a 24 nesly zpravidla označení SKILLING DANSKE AMERICANSK.
 

šinderlink
Lidové označení vztahující se na nehodnotné rakouské feniky (viz též černý fenik) z let 1457-1460, které razili ve své režii komorníci císaře Friedricha III. (1452-1493). Pronikaly i na naše území, kde byly jako neberné přibíjeny na pranýř (při hmotnosti 0,38 g obsahovaly jen 0,01 g stříbra, byly tedy prakticky jen měděné). Král Jiří Poděbradský (1458-1471) jich však přivezl ze svého vojenského tažení do Rakouska roku 1458 velké množství jako kořist, takže se u nás posléze dostaly oficiálně do oběhu. Název se vysvětluje z německého schinden "odírat (z kůže)", Schinder "vydřiduch". Viz též vídeňské feniky. Označení šinderlink, které se vztahovalo i na další soudobé nekvalitní mince, se u nás hojně užívalo ještě na začátku 16. století.
 

široký groš
Označení pražského groše v 15. a 16. století, kdy se v Evropě již razily groše menšího (redukovaného) průměru střížku (například v Sasku); jde tedy o označení rozdílu kvantity, a tím případně i kvality mince.
 

široký tolar
Název pro tolar, jenž má širší průměr, než bylo obvyklé; jednak proto, aby byl získán větší prostor pro mincovní reliéf, jednak proto, že mohlo jít o mince hmotnější, násobky tolaru.
 

šlikovský tolar
Viz jáchymovský tolar.
 

šoufek
U nás drobný peníz, dvacetihaléř. Původ názvu nejasný. Snad zkomolené slovo šup, nebo z hantýrky šoufl "špatný, obnošený, ošoupaný".
 

španělská koruna
Viz corona.
 

španělská peseta
Viz peseta. V 18. století se objevuje na území Španělska peseta jako stříbrná mince (obsah 4,5 g stříbra) v hodnotě 4 reales. Od druhé poloviny 19. století se dělí na 100 centimos. Početné ražby ve zlatě, stříbře i obecných kovech, jakož i v papírových penězích. Emisním ústavem je v současné době Španělská banka (Banco de España). Papírové peníze mají nominály 100, 200, 500, 1000, 2000 a 5000, mince jsou v hodnotách 1, 5, 25, 50 a 100.
 

španělské escudo
Viz escudo. Původně zlatá mince (proto se někdy užívá přívlastek d'oro), kterou začal razit roku 1537 španělský král Karel V. (1516-1556). Měla hmotnost 3,38 g. Nazývala se také corona. Původní zlaté escudo mělo hodnotu 350 maravedis. Roku 1621 byla ražena mince v hodnotě 100 escudos, o hmotnosti 35,92 g. Název escudo časem přechází také na stříbrný peníz. Měnovou reformou v roce 1847 stanovila královna Isabela II. (1833-1868) hmotnost stříbrného escudo na 12,92 g (odpovídalo hodnotě 10 reales). V letech 1864-1868 bylo escudo ve Španělsku základní měnovou jednotkou, dělící se na 100 centimos.
 

španělské franco
Množné číslo francos. Viz franco. Španělská forma franku. V 19. století název měnových jednotek v Latinské Americe. Viz ekvádorské franco a dominikánské franco.
 

šterlink
Viz sterling.
 

šup
Výraz "stojí to pár šupů" zřejmě souvisí se slovem šupina. K rybím šupinám se přirovnávaly mnohé dřívější velice drobné penízky. Porovnej též Schuppen.
 

švédská koruna
Viz koruna. V rámci skandinávské měnové unie z roku 1872 zavedena v následujícím roce jako základní měnová jednotka. Je dnes oběživem na území Švédska. Dělí se na 100 öre. Emisním ústavem je Švédská říšská banka (Sveriges Rigsbank). Papírové peníze mají hodnoty 1, 5, 10, 50, 100, 1000 a 10 000, mince jsou v nominálech 1, 2, 5, 50 a 100. Švédský název je krona. Porovnej též norská koruna.
 

švédská marka
Viz marka. Měnová jednotka užívaná ve Švédsku do roku 1798. Dělila se na 8 öre a měla hodnotu 1/4 švédského tolaru.
 

švédský gulden
Švédská podoba je gyllen. Označení švédského zlatého, který se objevuje od 16. století; vztahuje se na různé měnové jednotky (švédský tolar; 4 švédské marky aj.).
 

švédský šilink
Viz šilink. Švédsky skilling. Zavedl jej ve Švédsku král Gustav IV. Adolf (1792-1809) v hodnotě 1/48 riksdaler (species). Později označovaný jako skilling banco. Zanikl v roce 1855 se zavedením desítkové soustavy.
 

švédský tolar
Viz daler = švédská podoba slova tolar, jehož ražba byla ve Švédsku zahájena roku 1534. Později se riksdaler dělil na 6 daler. Protože Švédsko proslulo významnou těžbou mědi, pronikl zde tento kov i do peněžnictví, a to jako plnohodnotný kov! V 17. století byl právě daler ražen v podobě velkých měděných desek, jež představují největší a nejtěžší mince světa - viz koppartplät mynt. Ve Švédsku pak obíhala současně měna stříbrná a měna měděná; jejich vzájemný poměr v 18. století byl 3 : 1 (stříbrný daler vydal 3 měděné). Roku 1661 začala Stockholmská banka (Stockholms Banco) s emisemi prvních papírových peněz (prvních nejen ve Švédsku, ale i na celém evropském území), které zněly jednak na daler měděné měny, jednak na daler stříbrné měny - viz kreditivsedlar. Tolarová platidla - pod různými označeními - se používala až do zavedení švédské koruny v roce 1873.
 

švertgroš
Německy Schwertgroschen (viz Groschen). Porovnej groš s mečem.
 

švýcarský frank
Viz frank. Když roku 1798 vstoupila francouzská vojska na území Švýcarska, vznikIa tam helvetská republika a současně - podle francouzského vzoru - byla zavedena desítková měnová soustava. Nově zavedený švýcarský frank se dělil na 10 batzenů a 100 rapů. Jednotlivé kantony však pokračovaly v samostatném vydávání peněz. Zřízením Švýcarské konfederace byl od roku 1850 zaveden jednotný měnový systém: švýcarský frank (tehdy v paritě s francouzským frankem), dělící se na 100 rapů (německy Rappen) nebo 100 centimů (francouzsky centimes) či italsky 100 centesimi. Papírové peníze vydávalo původně celkem 42 bank, od roku 1905 pak Švýcarská národní banka (Schweizerische Nationalbank / Banka naziunala svizra / Banque nationale Suisse / Banca Nazionale svizzera). Mají nominály 10, 20, 50, 100, 500 a 1000, mince jsou v hodnotách 1/2, 1, 2 a 5 švýcarských franků. Platidla, zejména papírová, mají označení ve třech, nejnověji pak ve čtyřech úředních jazycích užívaných ve Švýcarské konfederaci (v němčině, francouzštině, italštině a rétorománštině).
 

švýcarský šilink
Na území Švýcarska razily šilink některé kantony, města či biskupství. Například Chur, jehož šilink z 18. století se dělil na 12 feniků; v Luzernu byl dílčí jednotkou šilinku Angster, v Curychu se šilink dělil do začátku 19. století na 12 haléřů (viz Haller).