S

saídský rijál
Viz rijál. Základní měnová jednotka v Ománu, zavedená v roce 1970, aby nahradila dosavadní rupii Perského zálivu. Byla vytvořena v paritě s britskou librou. Emisní institucí se stal Maskatský měnový úřad (Muscat Currency Authority), řízený Britskou bankou pro Střední východ. Papírové peníze měly nominály 1/4, 1/2, 1, 5, 10 saídských rijálů, které se dělily na 1000 bajza. V roce 1972 byl zaveden ománský rijál. Neztotožňovat se saúdským rijálem.
 

saisí
Anglický přepis sycee. Stříbrné slitky ve tvaru lodiček, užívané jako platidlo čínskými kupci mimo hranice čínské říše. Tyto slitky velmi porézního povrchu byly odlévány ve zlomcích i násobcích jednotky tael (37,5 g) a označovány bankou či obchodním domem, který je zhotovil, jakož i čínskými nápisy udávajícími jakost i hmotnost.
 

salut, salute [saly, salyt]
Francouzsky "pozdrav". Francouzská zlatá mince (salut d'or) z 15. století, původně o hmotnosti 3,85 g, s reliéfem Zvěstování Panny Marie a s pozdravem Ave; začal ji razit francouzský král Karel VI. (1380-1422). Pojmem salut se také označuje zlatá mince anglického krále Jindřicha V. (1413 až 1422), kterou dal razit pro francouzské území, jemuž také vládl; na minci je opět slovo Ave. V ražbě pokračoval i Jindřich VI. (1422-1461). Na italském území viz saluto.
 

saluto
Zlatá mince (saluto d'oro) a stříbrná mince (saluto d'argento) z italského území, které razil neapolský král Karel I. z Anjou (1266-1285) a jeho nástupce Karel II. (1285-1309). Mají reliéf Zvěstování Panny Marie a jsou vlastně předchůdkyněmi obdobných mincí francouzských a anglických - viz salut.
 

salvadorské peso
Viz peso. Základní měnová jednotka Salvadoru; vznikla roku 1847 po rozpadu Spojených států Střední Ameriky, kdy nahradila středoamerické peso. Dělila se původně na 8 reales, později na 100 centavos. Hmotnost stříbrné mince zprvu definována 27 gramy. V roce 1919 ji nahradil salvadorský colón.
 

salvadorský colón
Viz colón. Salvadorská měnová jednotka, která nahradila roku 1919 salvadorské peso. Dělí se na 100 centavos. V současné době je emisním ústavem Ústřední rezervní salvadorská banka (Banco Central de Reserva de EI Salvador). Papírové peníze jsou v nominálech 1, 2, 5, 10, 25, 50 a 100.
 

sampierino
Viz sanpierino.
 

sanar
Název měnové jednotky v Afghánistánu před rokem 1926 (viz kábulská rupie); tehdy se tato stříbrná mince rovnala 10 pajsa nebo 2 šáhí.
 

san carlo
Stříbrná mince vévody Karla Emanuela Savojského, ražená od roku 1614. Zatímco na líci byl umístěn portrét tohoto panovníka, rub nesl reliéf sv. Karla Boromejského - odtud jméno.
 

sanctiperinus grossus de argento
Viz sanpierino.
 

sanmarinská lira
Viz lira. Přestože byla v San Marinu oficiálním platidlem italská lira, vydávaly se zde ve velkém počtu emisí i vlastní platidla, paritní s italskou měnou, určená především pro sběratelské účely. Od roku 1972 byla vydávány nové emise prakticky každoročně, přičemž mince v nominálu 500 a 1000 sanmarinských lir byly ze stříbra. Vydávaly se i mince zlaté (viz sanmarinské scudo). Papírové peníze byly jen italské. Dílčí jednotkou (teoretickou) bylo centesimo. Od zavedení eura razí San Marino euromince s vlastním motivem.
 

sanmarinské scudo
Viz scudo. Zlaté ražby, které se v San Marinu vydávaly od roku 1974 ke sběratelským účelům v nominálech 1, 2, 5 a 10. 1 zlaté sanmarinské scudo má hmotnost 3 g. Pokud jde o měnové poměry v San Marinu viz sanmarinská lira.
 

sanpierino
Též zvané sampierino, sanctiperinus grossus de argento, santo pietro aj. Jde o mince s reliéfem sv. Petra, a to jednak o italský půlgroš (hmotnost kolem 1,5 g) ražený mezi lety 1265 až 1303, jednak o papežský měděný peníz (1795) v hodnotě 2 1/2 baiocco.
 

santím
Arabská podoba francouzského centime. Označení dílčí měnové jednotky současného alžírského dínáru a marockého dirhamu, které se vesměs dělí na 100 santímů. Srovnej též santims.
 

santims
V letech 1922-1941 stý díl lotyšské měnové jednotky lats. Singulár zněl santims, ve spojení s číslovkami 2-5 se užívalo tvaru santimi, ve spojení s desítkami pak santimu. Mince byly raženy v nominálech 1 santims, 2 a 5 santimi a 10, 20 a 50 santimu. Porovnej též centime a santím.
 

santo pietro
Viz sanpierino.
 

sapeque
Asijská zinková (od 19. století měděná) mince, zejména z oblasti Indočíny. Ve středu měla otvor k navlékání na provázky. Nejstarší exempláře pocházejí ze 6. století. I když byl jejich směnný poměr v 19. a 20. století úředně vyhlašován, nebyl v praxi jednoznačný. Například v roce 1904 se mělo rovnat sapeque 1/500 indočínského piastru.
 

sárská marka
Viz marka. Byla zavedena v roce 1947 na základě parity s říšskou markou, která dosud obíhala na německém území. Ale ještě koncem téhož roku byla nahrazena francouzským frankem, doplněným sárským frankem.
 

sárský frank
Viz frank. V Sársku, které bylo od závěru druhé světové války okupováno francouzskými vojsky, došlo v roce 1947 k zavedení sárské marky, a ta byla ještě v témže roce vystřídána francouzským frankem. Souběžně s ním pak obíhaly i mince ražené pro Sársko a nesoucí německé označení Frank. Měly nominály 10, 20, 50 a 100. Se začleněním Sárska do Německé spolkové republiky nastoupila od roku 1959 německá marka.
 

saský fenik
Zvaný též vendský fenik. Mince z druhé poloviny 10. a 11. století s vysokým okrajem; mají na jedné straně kříž a na druhé chrámovou lomenici. Tyto feniky byly oběživem hlavně mezi Labem a Odrou.
 

satang
Dnešní dílčí měnová jednotka v Thajsku. 100 satang = 1 baht.
 

saúdská džinía
Viz džinía. Zlatá mince vydaná v Saúdské Arábii poprvé v roce 1952. Je definována obsahem 7,32 g ryzího zlata a má hodnotu 40 saúdských rijálů.
 

saúdský rijál
Viz rijál. Základní měnová jednotka v Saúdské Arábii; byla zavedena v roce 1928. Původně se dělila na 11 kiršů, později na 20 kiršů po 5 halala. 1 saúdský rijál = 100 halala. Při zavedení byl stanoven poměr 1 britská libra = 10 saúdských rijálů. Emisním ústavem je od roku 1952 Saúdský měnový úřad (Saudi Arabian Monetary Agency). Papírové peníze mají nominály 1, 5, 10, 50 a 100 saúdských rijálů. Není totožný se saídským rijálem.
 

sbiglia
Viz sebili.
 

sceat, sceatta [šet, šeta]
Nejstarší malá stříbrná mince anglosaských králů; byla ražena na území Britáriie mezi 5.-9. stoletím.
 

scellino [šelino]
Plurál scellini. Italsky šilink. Označení somálského šilinku, užívané vedle anglického znění somali shilling na papírových penězích po ustavení Somálska, které vzniklo roku 1960 sloučením bývalého Italského Somálska a Britského Somálska. Od roku 1975 viz shilin.
 

scot
Viz skot.
 

scudo [skúdo]
Plurál scudi. Italsky "štít" (porovnej též španělské escudo a francouzské écu - štít v mincovním poli). Velice rozšířená stříbrná tolarová mince, která se na italském území razila od 16. do 19. století, a to v různých variantách. Například v Benátkách se scudo rovnalo 140 soldi, v Církevním státě 100 baiocchi, na Sicílii 15 taro, na Sardinii 5 lir, na Maltě 12 tari apod. V některých případech bylo scudo raženo jako zlatá mince (zvláště násobky). Viz též sanmarinské scudo. Označení scudo se objevuje pro zlaté mince také v 19. století v Latinské Americe (Argentina, Bolívie, Peru), zpravidla jako synonymum pro escudo.
 

sebili, sbiglia
Tuniský piastr, nazývaný též riyal sebili. Stříbrná měnová jednotka, která měla koncem 18. století hmotnost 15,26 g. Byla v oběhu do roku 1891, kdy byl zaveden tuniský frank. Sebili mělo díly 16 charrúb, 52 asper a 104 fels.
 

sedicina [sedyčína]
Stříbrná mince ražená v Itálii v 16. a 17. století pro obchod s Levantou (viz též levantský tolar). Měla hodnotu 16 guattrini. Byla napodobeninou polského třígroše.
 

sedmák, sedmík
Název měnové jednotky na našem území; vztahoval se na šestikrejcar (viz šesták), jehož hodnota byla roku 1695 zvýšena na 7 krejcarů, třebaže měl přitom označení starého nominálu. Sedmáky nebo sedmíky byly pak zvány sedmikrejcary a raženy až do začátku 19. století.
 

sedmnáctník
Stříbrná sedmnáctikrejcarová mince, která byla na našem území zavedena roku 1695 zvýšením hodnoty dosavadního patnáctikrejcaru. Stříbrné mince o hmotnosti 6,11 g a nominálu 17 krejcarů byly pak raženy až do roku 1765. Viz též krejcar.
 

Sechser
Německy "šestka". Označení různých mincí, představujících šestinásobek určité měnové jednotky (šestifenik, šestikrejcar, šestigroš), jež časem poklesly zpravidla na úroveň nejnižších drobných mincí. V německé jazykové oblasti přešlo - po zavedení desítkové soustavy - označení Sechser v lidovém pojetí i na pětifenik. U nás porovnej šesták.
 

Sechsling
Mince v hodnotě 6 feniků, která se razila do 19. století zejména v severoněmeckých státech. Byla většinou součástí systému, v němž se německý šilink rovnal 2 Sechslingen, 4 Dreilingen a 12 fenikům.
 

seiseno
Katalánská měděná mince v hodnotě 6 deniers, ražená v letech 1642-1643 na území Španělska za francouzského krále Ludvíka XIII. (1610-1643).
 

seizain [sézén] Znamená 1/16. Název pro ženevskou minci z roku 1624 v hodnotě 1/16 tolaru.
 

selský groš
Město Goslar razilo od roku 1477 peníz s reliéfem stojících apoštolů Šimona a Jidáše, držících hůl a pilu; příjemci platidel však viděli v těchto postavách především sedláky.
 

semis
Antická mince, polovina římského asu (= 6 uncí), opatřená reliéfem Jupiterovy hlavy. V mincovním reliéfu měla značku S.
 

semiuncie
Antická mince v hodnotě 1/2 uncie, tedy 1/24 asu.
 

semprevivo
Milánská stříbrná mince ze 16. století, v hodnotě 10 soldi a hmotnosti 4 g. V jejím reliéfu jsou tři kopce, z nichž roste vždy rostlina (odtud název, který v překladu znamená "vždyživý").
 

sen
Japonská měnová jednotka, jejíž dějiny sahají až do 8. století. Když byla v Japonsku roku 1869 zavedena moderní peněžní (desítková) soustava, stal se základní jednotkou jen, dělící se na 100 senů a 1000 rinů. Tehdy byly mince v hodnotách 5, 10, 20 a 50 senů ze stříbra. Postupně se přecházelo na obecné kovy, od dvacátých let byl opuštěn rin a nejnižším nominálem se stal sen a ten posléze také prakticky zanikl; od roku 1948 je nejnižší měnovou jednotkou mince v hodnotě 1 jenu. Sen je v současné době dílčí jednotkou řady jiných měn; jako 1/100 jej má riel, indonéská rupie / rupiah, brunejský ringgit / dolar a malajsijský ringgit.
 

sene
Singulár i plurál. Západní Samoa má dnes základní měnovou jednotku (západosamojská tala), která se dělí na 100 sene. Mince jsou raženy od roku 1967 v nominálech 1, 2, 5, 10, 20 a 50 sene. Viz cent.
 

senegalský frank
Přestože Senegal je členem měnové unie, která používá společnou měnovou jednotku - západoafrický frank CFA, v roce 1968 a 1975 vydal pod vlastním jménem mince ražené ze stříbra a ze zlata, určené pro sběratelský trh. Mají nominály 10, 25, 50, 100, 150, 250, 500, 1000 a 2500.
 

sengi
Dnešní dílčí měnová jednotka, která je jednou setinou likuta a jednou desetitisícinou zair. Mince jsou vydány v hodnotě 10 sengi. Odvozeno od cent.
 

seniti
Singulár i plurál. Na ostrovech Tonga je základní měnovou jednotkou pa'anga a seniti je její stou částí. Mince mají nominály 1, 2, 5, 10, 20 a 50 seniti. Viz též cent.
 

sent
Dílčí měnová jednotka, která je odvozena od pojmu cent. Představovala do roku 1941 stý díl estonské koruny. Plurál senti. Mince měly nominály 1 sent, 2, 5, 10, 20 a 50 senti. Od roku 1980 je stým dílem kyperské liry / libry. Zde je slovo sent nesklonné. Mince mají hodnoty 1/2, 1, 2, 5, 10, 20 sent, nominál 50 sent má podobu papírového platidla. Také stý díl somálského šilinku (plurál senti). Mince mají nominály 5, 10, 50 senti.
 

sente
Plurál lisente, psaný dříve též licente. Dílčí měnová jednotka v Lesothu, která je stou částí loti. Základní nominál je 1 sente. Mince ražené v násobcích 2, 5, 10, 20, 25 a 50 mají původně označení LICENTE, od roku 1979 LISENTE. Porovnej cent.
 

senti
Singulár i plurál. Svahilské označení stého dílu shilingi, který je základní měnovou jednotkou v Tanzanii (viz tanzanský šilink). Porovnej též cent.
 

sentimo
Plurál sentimos. Od roku 1967, kdy došlo na Filipínách k úřednímu zavedení názvu měnových jednotek ve filipínštině, se stý díl základní jednotky piso (viz filipínské peso / piso) nazývá sentimo. Mince jsou v nominálech 1 sentimo, 5, 10, 25 a 50 sentimos. Porovnej centimo.
 

sequin
Ve francouzské jazykové oblasti se vyslovuje [seken]. Jinak se označuje též chequin nebo chickino. Název zlatého benátského cechynu = zecchino. Také pojmenování zlatých dukátových ražeb v oblasti osmanské říše, tedy i z území Egypta, Libye, Tuniska apod., kde má různou výslovnost.
 

serafin
Viz xerafin.
 

serebrenik
Název nejstarších ruských stříbrných mincí z 10.-11. století, o různé hmotnosti od 1,73 do 4,60 g. Rusky serebro = "stříbro". Přeložili bychom jako "stříbrný, stříbrňák". Porovnej též srebrnik.
 

serratus
Latinsky serra "pila". Římské republikánské stříbrné ražby z 2. a 1. století před n.l. s napilovaným okrajem, zhotovené zejména pro placení v Germánii. Tato úprava umožňovala poznat na první pohled, zda nejde o měděné peníze potažené jen tenkou vrstvou stříbra. Porovnej též suberatus.
 

sertum
Název bhútánské měnové jednotky. Od roku 1966 jsou raženy mince ze zlata a platiny v nominálu 1, 2 a 5 sertum. Vydávají se pro sběratelský trh (náklad do 2300 kusů). Oficiálně se sertum rovnalo 100 bhútánských rupií, od měnové reformy v roce 1974 je stým násobkem dnešní základní měnové jednotky ngultrum.
 

sesino
Plurál sesini. Mince ražená v italských státech zejména v 18. století. Měla hodnotu 6 denari nebo 1/2 soldo.
 

sestercius, sesterc
Násobek římského asu. Latinské slovo sestercius je složeno ze semis (mince v hodnotě půl asu) a tertius ("třetí"); znamená tedy z třetího asu půl. Takže jde o nominál 2 1/2 asu, zavedený spolu s denárem ve 3. století před n.l. původně ve stříbře, později v mosazi.
 

Seufzer [zojfcer]
Německy "sténavý vzdech, lkaní". Přezdívka pro nehodnotné saské šestifeniky, označované jako rote Sechser, které pro velký obsah mědi zakrátko v oběhu zčervenaly. Vydávaly se za Bedřicha Augusta I. (1694-1733) a jejich příjemci nad nimi mohli jen zaplakat, protože neměly téměř žádnou hodnotu.
 

severoirská libra
Na území Severního Irska je hlavním oběživem britská libra, ale několik irských bank (například Provincial Bank of Ireland Ltd., Northern Bank a jiné soukromé instituce) má i dnes emisní právo, kterého využívají k vydávání papírových peněz; jsou v nominálech 1, 5, 10, 20, 50 a 100 severoirských liber. Jsou dozníváním dlouhého měnového vývoje - viz irská libra.
 

seychelská rupie [sešelská]
Viz rupie. Do roku 1934 platila na území Seychel indická rupie, poté byla zavedena vlastní rupie, dělící se na 100 centů. Seychelská ústřední banka (Central Bank of Seychelles), která vydává papírová platidla v nominálech 10, 25, 50 a 100 a dále pak mince v hodnotách 1, 5 a 10.
 

sextans
Antická mince v hodnotě 1/6 dvanáctidílného celku, jmenovitě pak římský měděný peníz, rovnající se 1/6 asu (tedy 2 unciím). Na líci je Merkurova hlava a dvě kuličky, které odpovídají počtu uncií.
 

shilin (shilin soomaali)
Singulár i plurál. Název somálského šilinku, uváděný od roku 1975 na platidlech vedle arabského textu, případně kromě anglického znění (shilling).
 

shilling [šilink]
Plurál shillings. Anglicky šilink. Označení značně rozšířené měnové jednotky. "To cut off with a shilling" = vyřídit (někoho) malým obnosem. "Shilling shocker" = laciná detektivka, doslova šilinkový otřes. "To take the King's shiliing" (doslova: brát králův šilink) = dát se do armády.
 

shilingi
Singulár i plurál. Svahilské označení pro šilink, které bývá na papírových platidlech, někdy i na mincích, jež vydávají Keňa, Tanzanie a Uganda. Viz keňský šilink, tanzanský šilink a ugandský šilink.
 

schelling
Nizozemský název šilinku. Viz nizozernský šilink.
 

Scherf
Viz šerf.
 

Schilling
Německy šilink.
 

Schot, Schoter
Viz skot.
 

schreckenberský groš [šrekn-]
Německy Schreckenberger. Viz groš. Saská stříbrná mince (původně o hmotnosti 4,49 g), ražená od konce 15. do 16. století ve městě Schreckenberg na saské straně Krušných hor (později přejmenovaném na Annaberg). Tento grošový peníz nesl na líci reliéf anděla, proto se též nazýval andělský groš. Byl oblíben i mimo Sasko.
 

Schuppen [šu-]
Německy Schuppe "šupina". Označení fríských feniků z přelomu 11. a 12. století; pro svou malou hmotnost (0,25 až 0,18 g) a rozměr byly přirovnávány k rybím šupinám. Později mince tohoto druhu měly hmotnost dokonce už jen 0,14 g. Porovnej též šup.
 

Schwaren [šva-]
Singulár i plurál. Drobná mince ražená na německém území (v Brémách a Oldenburku) do 19. století; měla hodnotu 1/5 Groten.
 

schwarcburgensis, schwarzburský denár [švarc]
Denárová ražba würzburského biskupa Gerharda ze Schwarzburgu (1372 až 1400); byla hojně napodobována sousedními panovníky, také římským a českým králem Václavem IV. (1378-1419), který ji razil v Erlangenu.
 

sibirskaja moneta
V překladu "sibiřské peníze". Raženy za Kateřiny Veliké (1762-1796) v nominálech kopejky, děngy a polušky ze sibiřské mědi.
 

Silbergroschen [zilbrgrošn]
Viz Groschen. Německý výraz pro stříbrný groš.
 

şiling [šilink]
Plurál şilingi. Rumunsky šilink. Stříbrná mince obíhající na území Rumunska; v Sedmihradsku za Zikmunda Báthoryho (1581-1602) a v Moldavsku za vlády Dabiji Vody (1661 až 1665). Byla označována jako solidus.
 

siliqua [silikva]
Plurál siliquae. Římská stříbrná mince, objevující se nejdříve ve 4. století n.l. Rovnala se 1/24 solidu. Ve značném rozsahu se objevuje jako součást peněžních pokladů na území Británie. Někteří od ní vysvětlují původ slova šilink.
 

silver certificate [silvr sertifikit]
Stříbrný certifikát. Papírový peníz USA, vydávaný od roku 1878 proti složení stříbra a znějící tedy na stříbrný dolar (viz americký dolar; porovnej též gold certificate). Barva pečetě na této bankovce byla původně červená nebo hnědá, později modrá. Výjimku tvoří platidla připravovaná za druhé světové války pro americké invazní jednotky do severní Afriky a na Sicílii; tyto stříbrné certifikáty měly pečeť žlutou, aby mohly být snadno rozpoznány, kdyby se dostaly do rukou nepřítele. První emise byly v nominálech 1000 amerických dolarů, stříbrné certifikáty malého formátu, vydávané od roku 1928, určené pro širokou veřejnost, měly hodnoty 1, 5 a 10 amerických dolarů.
 

singapurský dolar
Viz dolar. I když se tak někdy označuje dřívější dolar Průlivových osad, vlastní singapurský dolar vznikl teprve roku 1967. Byl zaveden v paritě s malajsijským dolarem. Dělí se na 100 centů, Má nominály 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000 a 10 000, jakož i oběžnou minci v hodnotě 1 singapurského dolaru, vedle ražeb ze zlata (v hodnotách 1, 2, 5 a 10).
 

sixpence [sikspens]
Šestipence. Peníz britské měnové oblasti, který byl zaveden za Eduarda VI. (1547-1553) jako šestinásobek penny (six = anglicky "šest"). Se zavedením desítkové měnové soustavy v roce 1971 zmizel ze scény. Rovnal se polovině šilinku.
 

sjieling
Název šilinku v Jižní Africe; je uváděn na papírových platidlech vedle anglického označení shilling. Byl v oběhu jako dílčí jednotka jihoafrické libry do roku 1961.
 

skar
Tibetská dílčí měnová jednotka ze 20. století; rovnala se 1/15 tangka. Její nominály - nejčastěji 2 1/2, 5 a 7 1/2 - raženy zpravidla z mědi.
 

skilling [šilink]
Označení šilinku ve Skandinávii. Viz dánský šilink, švédský šilink, norský šilink a též skilling banco.
 

skilling banco
Švédsky "bankovní šilink". Viz skilling. Název měnové jednotky ve Švédsku od roku 1835 do roku 1855. Mince měly označení SKILLING BANCO. Viz švédský šilink.
 

skojec
Viz skot. Porovnej též półskojec.
 

skot
Nazývaný též scot, skojec, Schot, Schoter. Výraz, který se objevuje ve východní Evropě zhruba od 12. století; snad od anglosaského slova sceatta. Představoval hodnotu 30 feniků. Hojně se užíval jako početní jednotka a jednotka v hmotnosti ve 13.-15. století v Prusku, Polsku a ve Slezsku. Viz kvartník, półskojec a Halbskoter.
 

skotská libra
Viz libra. Skotská měna se vyvíjela autonomně od 12. století. V 16. století měla její libra hodnotu 1/12 anglické libry. Skotská banka (Bank of Scotland) vydávala již po svém založení v roce 1695 papírové peníze v nominálech 5, 10, 20, 50 a 100 skotských liber. Až do současné doby má emisní právo několik skotských (soukromých) bank (například The Royal Bank of Scotland Ltd., National Commercial Bank of Scotland Ltd.), které vydávají papírové peníze v hodnotách od 1 do 100. Viz britská libra.
 

slovenská koruna
Viz koruna. Byla zavedena na Slovensku v době fašistického slovenského státu v roce 1939 a platila do roku 1945. Dělila se na 100 halierov. Emisním ústavem byla Slovenská národná banka. Po přetištění vysokých nominálů československých korun (100, 500 a 1000) byly pak vydávány definitivní papírové peníze v hodnotách 5, 10, 20, 50, 100, 500 a 1000 slovenských korun. Oběžné mince z obecných kovů měly nominály 1, oběžné stříbrné 10 a 20, pamětní stříbrné 20 a 50 slovenských korun. Haléřové mince měly nominaly 5, 10, 20 a 50 halierov. Po rozdělení ČSFR v roce 1993 byla na Slovensku zavedena znovu slovenská koruna (Sk, SKK), raženy byly korunové mince v hodnotě 1, 2, 5 a 10 Sk a haléřové mince 10, 20 a 50 halierov. Dnem 31. prosince 2003 byla ukončena platnost mincí s hodnotou 10 a 20 h.
 

směnný list (šajn)
Po rakouském státním bankrotu roku 1811 byla hodnota dosavadních bankocedulí snížena na jednu pětinu, za niž byly vydány nové papírové peníze vídeňské měny, směnné listy, zvané též šajny (německy Einlösungsscheine), v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20 a 100 zlatých. Byly oběživem i na našem území.
 

snaphan (snaphaen)
Název pro stříbrný peníz ražený na nizozemském území od 16. století. Mince platila 6 stuiver a při hmotnosti 6,65 g obsahovala 3,33 g stříbra; byla tedy napůl měděná. Na líci měla reliéf jezdce. Pojmenování snaphan je údajně odvozeno od jména proslulých soudobých lupičů, kteří se na své výpravy vydávali koňmo; v mincovním poli je ovšem reliéf panujícího vévody Karla na koni. Snaphan byl vlastně předchůdcem nizozemského šilinku.
 

sokol
Uvažované pojmenování československé měnové jednotky po vzniku Československé republiky, které se však neuskutečnilo. Byly provedeny zkušební odražky mincí a návrhy papírových platidel s tímto názvem. Viz československá koruna.
 

sol 1.
Plurál soles. Původně početní jednotka, později mince, jejíž název se odvozuje od solidus. Francouzská stříbrná mince, jejíž počátky sahají do 16. století, kdy byla zavedena na úrovni douzain a rovnala se 12 deniers. Uvádí se, že ve Francii bylo zvykem psát sol - a vyslovovat [su] - viz sou. Kromě Francie byl sol měnovou jednotkou na území Lucemburska (do závěru 18. století), do 19. století na území švýcarského kantonu Ženeva (zde označován na mincích v plurálu SOLS), kde se dělil také na 12 deniers. Také se používal na Haiti, kde měl též hodnotu 12 deniers.
 

sol 2.
Plurál soles. Španělsky "slunce". Podle něho pojmenována měnová jednotka zavedená roku 1863 v Peru, kde slunce je národním symbolem. Viz peruánský sol. Dále viz též argentinský sol - stříbrná mince, která měla reliéf slunce. Konečně bolivijská měnová jednotka sueldo je označována také jako sol.
 

sol de oro
V překladu "zlatý sol". Oznáčení, které se užívá na platidlech Peru od roku 1922. Viz peruánský sol.
 

soldo
Plurál soldi. Původně italský šilink, ražený koncem 12. století nejdříve v Miláně (hmotnost kolem 1,25 g) a v různých proměnách užívaný na italském území až do 19. století. Toto italské označení má souvislost s francouzským sol, obojí pak s latinským solidus. Dělil se na 12 italských denárů (viz denaro). Když za Napoleona I. (1804-1814) byl v Itálii zaveden nový měnový systém po francouzském vzoru, pak se 1 lira rovnala 20 soldi (= 100 centesimi); z toho důvodu název soldo přešel v lidové řeči na minci o nominálu 5 centesimi. Soldo bylo až do roku 1866 součástí měny v Lombardsku-Benátsku, od roku 1866 bylo raženo s nově zaváděným měnovým systémem - ve Vatikánu. Dále bylo soldo dílčí měnovou jednotkou též ve švýcarských kantonech; například v kantonu Ticino se v první polovině 19. století 1 franco dělilo na 20 soldi.
 

solidus
Latinsky znamená "masívní, pevný, dokonalý, úplný"; označení se vztahovalo na zlatou římskou minci zavedenou ve 4. století n.l. císařem Konstantinem I. Velikým (306-337). Pro svou neměnnou hodnotu se stala tato mince vyhledávaným platidlem nejen v celé římské říši, ale i daleko za jejími hranicemi. Hmotnost 4,55 g a téměř ryzí zlato se v podstatě nezměnily až do zániku byzantské říše roku 1453. Název solidus se od 16. století užíval pro polské šilinky, pro šilinky ražené na území Rumunska (v Moldavsku a Sedmihradsku) - viz şilling, i pro šilinky na území Německa (viz německý šilink). Viz penza zlata. Etymologicky porovnej též sol a dále soldo.
 

somali shilling
Anglický název somálského šilinku, užívaný vedle italského označení scellino na somálských papírových penězích, vydaných v letech 1962-1971.
 

somalo
Plurál somali. Název základní měnové jednotky v Somálsku (v jeho jižní části, která byla někdejším Italským Somálskem) v letech 1950-1962, kdy ji nahradil somálský šilink. Somalo se dělilo na 100 centesimi.
 

somálský šilink
Viz šilink. Zaveden jako sjednocující měna, aby po roce 1960 nahradil v jižní části Somálska (bývalém Italském Somálsku) somalo a v severní části (někdejší Britské Somálsko) východoafrický šilink. Dřívější italské a britské vlivy se promítaly zprvu i do označení platidel, zejména papírových, na nichž byla měnová jednotka uváděna jednak italsky (scellino), jednak anglicky (shilling, respektive somali shilling). Od roku 1975 se ujalo označení shilin (soamaali) kromě znění arabského nebo anglického. Podobně i dílčí měnová jednotka (1/100) se v těchto jazycích zprvu označovala jako centesimo nebo cent, nověji pak jen sent. Emisním ústavem je Somálská ústřední banka (Bankiga Dhexe Ee Soomaaliya / Central Bank of Somaliland). Papírové peníze mají nominály 5, 10, 20, 50 a 100, mince (většinou pamětní, ražené ve vyšších nominálech ze stříbra a zlata, a tedy určené pro sběratelský trh) mají hodnoty v rozmezí 1 až 1500 somálských šilinků.
 

sösling
Na německém území psáno Sösling, Sechsling [zösling, zeksling]. Stříbrná mince ražená od začátku 15. století Lübeckem, Hamburkem, Holštýnskem a Meklenburskem v hodnotě 6 feniků (odtud název, související s číslovkou 6). Mince tohoto názvu byla ražena i v Dánsku; některé ražby ze 17. století jsou opatřeny textem SØSLING (DANSKE).
 

sou [su]
Množné číslo sous. Francouzská stříbrná mince, původně zvaná sol, která se od 17. století značně zhoršovala; za Velké francouzské revoluce byl pak její základní nominál i dvojnásobek ražen z kovu rozlitých zvonů (i ze železa), vydán však i v podobě nouzového papírového platidla (viz billet de confiance). 1 sou = 4 liards = 12 deniers. Na druhé strané 20 sous se rovnalo 1 livre, který byl od roku 1795 na úrovni franku. Pak ovšem 1 sou = 1/20 franku, tedy 5 centimům. Tím se stalo, že název sou přešel i na pěticentimovou minci a udržel se až do nové doby. Sou obíhalo jako nejnižší nominál také v Kanadě, která byla do roku 1763 francouzská, a zůstal tam až do zavedení desítkové měny v roce 1858 jako součást soustavy: 120 sous = 60 pencí = 6 livres = 5 šilinků = 1 kanadský dolar. Dále bylo sou raženo pro Francouzskou Guayanu v 18. a 19. století a začátkem 19. století bylo součástí měnového systému na Mauritiu.
 

souverain d'or [suverén dor]
Francouzský název mince ražené podle vzoru anglického sovereign ve Španělském Nizozemí, poprvé za Albrechta VII. Habsburského (1592-1622) a Isabely. V ražbě této měnové jednotky se pokračovalo až do 19. století, především ve vídeňské mincovně. Rakousko pak zavedlo tuto minci v letech 1820-1856 v Lombardsku-Benátsku pod italským názvem sovrano.
 

sovereign [sovrin]
Plurál sovereigns. Anglicky "panovník, monarcha, suverén", který byl na platidle zpodobněn. Anglická zlatá mince, poprvé ražená jako dvojitý ryal roku 1489 za krále Jindřicha VII. (1485-1509); při hmotnosti 15,55 g se rovnala 20 šilinkům, respektive 1 libře sterlingů, kterou vlastně představovala, když libra jako peníz ražena nebyla. Postavení jednotky sovereign převzala po polovině 17. století hlavní anglická zlatá mince guinea, ale od roku 1816 nastoupil opět sovereign, i když o hmotnosti už jen 7,98 g. V Británii se jako obchodní mince razí dosud. Razil se také v jiných státech, které byly pod britským vlivem (Austrálie, Kanada, Indie, Jižní Afrika). Italské pojmenování sovrano pro souverain d'or. Zlatá mince ražená Rakouskem pro Lombardsko-Benátsko do roku 1856. Měla hodnotu 40 rakouských lir.
 

spadino
Název stříbrného savojského escudo, raženého za Karla Emanuela I. (1580-1630).
 

species
Měnové označení, které se v 17. až 19. století objevuje v Německu, Dánsku a Švédsku. Vyskytovalo se jako doplňkové označení tolaru, šilinku apod., a to nejen na mincích, ale také na soudobých papírových penězích. Viz tolar species.
 

spesmilo
Esperantský návrh ze začátku 20. století na pojmenování mezinárodní měnové jednotky. Podle toho 1 spesmilo se mělo rovnat 10 spescento = 100 spesdeko = 1000 speso.
 

spolková zlatá koruna
Viz zlatá koruna.
 

spolkový tolar
Viz tolar. Podle německo-rakouské mincovní smlouvy z roku 1857 byla zavedena v Rakousku a německých státech stříbrná měna na společném základě, jímž se stala celní libra o hmotnosti 500 g; z ní bylo raženo 30 spolkových tolarů. V Rakousku měl do roku 1892 spolkový tolar hodnotu 1 1/2 zlatého. Nahradil konvenční tolar.
 

spur ryal [spör ryal]
Anglická zlatá mince ražená za Jakuba I. (1603-1625) v hodnotě 15 šilinků, respektive 1/2 rose ryal. Původní hmotnost 6,87 g.
 

srang
Tibetská měnová jednotka z 20. století; byla v oběhu až do roku 1950 a byla vydávána jednak v podobě mincí (nominály 1, 1 1/2, 3, 5 a 10 ze stříbra a 20 ze zlata), jednak jako papírové peníze (hodnoty 5, 7 1/2, 10, 25 a 100 srang).
 

srbský dinár
Viz dinár. Roku 1873 jej zavedlo Srbsko v paritě s francouzským frankem. Dělil se na 100 para. Zanikl s vytvořením Jugoslávie roku 1918. Znovu se pak objevil za druhé světové války v letech 1941-1944 s utvořením Srbska. Opět se dělil na 100 para.
 

srebrnik
Jako srebrnik byl označován stříbrný polský groš ražený v druhé polovině 18. století ve varšavské mincovně. Měl hodnotu 1/32 polského tolaru. Porovnej též serebrenik.
 

srílanská rupie
Viz rupie. Byla zavedena v roce 1972 se změnou ústavy a názvem státu; nastoupila místo dosavadní cejlonské rupie. Dnešní základní měnová jednotka, která se dělí na 100 centů. Papírové peníze mají nominály 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100, 500 a 1000, mince jsou v hodnotách 1, 2 a 5.
 

staatendaalder
Nizozemský tolar (viz daalder), ražený koncem 16. století v hodnotě 32 stuiver. Původní hmotnost 30,6 g.
 

stanislausdor
Zlatá pistole ražená polským králem Stanislavem Augustem (1764-1795); hmotnost 6,17 g.
 

statér
Pojmenování různých antických - včetně keltských mincí, ražených ve zlatě i ve stříbře. Například zlatý statér o hmotnosti kolem 8,60 g byl ražen jako alexandreios, dáreikos kroiseios. Jména statéru a jeho dílů (třetinek, osminek a čtyřiadvacetinek), které razili Keltové na našem území, neznáme. Stříbrné statéry byly raženy v hodnotě didrachmy nebo tetradrachmy.
 

stebler (Stäbler)
Švýcarská drobná sříbrná mince, ražená od 14. století původně v Basileji, o hmotnosti 0,26 g; zprvu hranatá, později okrouhlá.
 

sterling
Vyslovujeme, jak se píše (východiskem je anglická výslovnost - porovnej pound sterling); vedle toho existuje v češtině též podoba šterlink (podle výslovnosti německého Sterling). Sterlingem se začal nazývat na začátku 12. století na britských ostrovech peníz penny, který byl oblíben i mimo hranice své země pro obsah stříbra a stálou ryzost (925/ 1000); podle ní se vytvořil pojem sterlingového stříbra (tedy stříbra standardní ryzosti stanovené vládou). Porovnej též libra sterlingů. Původ slova není jasný. Anglická odborná literatura nepřijímá vysvětlení, že pojem sterling je odvozen od mincířů z východní Evropy (Easterlings) a spíše se kloní k anglickému slovu star ("hvězda"). Někteří je odvozují od slova esterlin.
 

stiver
Plurál stivers. Nizozemský stuiver obíhal i v nizozemských koloniích, které se v některých případech dostaly do britského vlivu, za něhož pak byl ražen stiver. Jmenovitě v Britské Guayaně v 18. století, kde 20 stivers se rovnalo 1 guilder, a to až do roku 1839. Jinou ražbou byl stiver na Cejlonu (s reliéfem slona); měl hodnotu 1/48 rix dolaru.
 

stotina
Jedno z navrhovaných pojmenování pro první mince (dílčí měnové jednotky) po vzniku ČSR v roce 1918; sochař O. Španiel si z nich dal udělat dokonce zkušební odražky. Jsou známy ukázky pětistotiny a padesátistotiny.
 

stotinka [-ty-]
Přeloženo "setinka". Dnešní dílčí měnová jednotka v Bulharsku. Zavedena roku 1880, kdy se základní měnovou jednotkou stal lev; dělící se na 100 stotinek. Celkem vydány mince nominálů 1, 2, 2 1/2, 3, 5, 10, 20, 25 a 50 stotinek.
 

středoafrický frank
Ve Střední Africe je oficiálním oběživem středoafrický frank CFA, který je společnou měnovou jednotkou, již vydává Banka států střední Afriky (Banque des États de I'Afrique Centrale). Papírová platidla mají rubní strany společného vzoru pro všechny státy tohoto měnového společenství, na líci je pak samostatný motiv s označením státu RÉPUBLIQUE CENTRAFRICAINE. V roce 1970 vydal tento stát, který byl tehdy ještě císařstvím, pod vlastním jménem sérii zlatých mincí v hodnotách 1000, 3000, 5000, 10 000, 20 000 a 25 000 určených pro sběratelský trh.
 

středoafrický frank CFA
Měnové společenství, pro které byl původně vydáván frank CFA, procházelo řadou proměn. V současné době vydává společná platidla pro Čad, Gabun, Kamerun, Kongo a Střední Afriku. Dílčí jednotkou je teoreticky centim. Papírové peníze vydává od roku 1974 Banka států střední Afriky (Banque des États de I'Afrique Centrale); v současné době mají nominály 500, 1000, 5000 a 10 000. Zatímco rubní strany bankovek mají společný vzor pro všechny členské země, na lícní straně má pak každá svůj vlastní motiv s označením státu. Stejná emisní banka je také vydavatelkou společných oběžných mincí, které mají nominály 1, 5, 10, 25, 50 a 500. Některé členské státy vydávaly dříve i vlastní mince (viz čadský frank, gabunský frank, kamerunský frank, konžský frank a středoafrický frank). K 1. 1. 1985 přistoupila k měnovému společenství též Rovníková Guinea a zároveň byly vydány nové bankovky společného vzoru.
 

středoamerické peso
Viz peso. Základní měnová jednotka Spojených států Střední Ameriky z let 1821-1847; po jejich rozpadu vzniklo guatemalské peso, honduraské peso, kostarické peso, nicaragujské peso a salvadorské peso. Středoamerické peso mělo hmotnost 27 g a dělilo se na tradičních 8 reales.
 

stříbrný, stříbrňák
Též zvaný jidášský groš. Výraz známý především z bible (Jidáš zradil Krista za 30 stříbrných). Z numismatického hlediska šlo pravděpodobně o stříbrný římský denár o hmotnosti asi 3,9 g, takže odměna za zradu by reprezentovala necelých 120 g stříbra. V úvahu však mohly přicházet také tetradrachmy Tyru nebo Antiocheie, které měly značně vyšší hmotnost (14-17 g), takže úplatek v těchto penězích by měl hodnotu asi čtyřnásobnou. Podobně by tomu bylo v případě šekelu, raženého v Judeji.
 

stříbrný groš
Německy Silbergroschen. Od 16. století označení grošových mincí v severoněmecké oblasti (viz Groschen); bylo jich 24 na 1 říšský tolar. V 19. století dílčí měnová jednotka, představující v Německu 1/30 konvenčního tolaru. Ve Slezsku se tak v druhé polovině 18. století označovaly také rakouské a slezské tříkrejcary na rozdíl od měděných polských grošů.
 

stuiver, stuyver
Nizozemský, respektive vlámský stříbrný peníz pocházející z 15. století. Tato grošová mince, nazývaná též patard nebo briquet byla původně ražena za Filipa Dobrého (1433-1467) v Antverpách. Její podivný název lze přeložit jako "sršič" (porovnej též Stüber). Je odvozen od reliéfu paprsků, jež lidovému pojmenovateli připomínaly sršení jisker. Od 16. století se stala velice rozšířenou dílčí měnovou jednotkou: 20 kusů jí připadalo na 1 nizozemský zlatý / gulden. Nizozemský stuiver napodobovaný v Německu se rovnal 2 Stübern. Stuiver se razil v 18. a 19. století též v nizozemských koloniích, kde přešel pod názvem stiver i do anglické jazykové oblasti. Když tato měnová jednotka zanikla, název stuiver přešel v Nizozemí na minci v hodnotě 5 centů.
 

Stüber (Stüver) [štýbr, štývr]
Plurál Stübern. Na mincích uváděn též jako STUBER. Německé označení odvozené od nizozemské mince stuiver, stuyver; název znamená vlastně "sršič" (německy stieben "sršet"). Nejstarší Stüber pochází z konce 15. století z východního Fríska, kde zlatý (Goldgulden) měl hodnotu 24 Stübern a dvojitý Stüber se rovnal jednomu snaphan. Ve zvlášť velkém množství se razil zejména v 17. století, kdy například v oblasti dolního Porýní vytlačil dosud obíhající albus. V různých měnových systémech německých států byl pak ražen až do začátku 19. století.
 

su
Vietnamská dílčí měnová jednotka. Viz xu.
 

suberatus
Latinský název pro antické mince zhotovené - ať už úředně, nebo jako soukromé padělky - tak, že mají jádro z obecného kovu a na povrchu nesou jen tenkou vrstvičku stříbra nebo zlata, aby dělaly dojem pravého peníze z drahého kovu.
 

sucre
Plurál sucres. Dnešní měnová jednotka Ekvádoru, zavedená s desítkovou soustavou roku 1884, kdy nahradila v paritě dosavadní ekvádorské peso. Původně se dělilo na 10 decimos a 100 centavos, časem zůstalo dělení jen na 100 centavos. Emisní právo mělo původně několik bank, od roku 1927 Ústřední ekvádorská banka (Banco Central del Ecuador). Papírové peníze jsou v nominálech 5, 10, 20, 50, 100, 500 a 1000 sucre. Oběžné mince mají hodnoty 1 sucre a 2 sucres. José Sucre (1795-1830) byl jedním z velitelů ve sboru slavného jihoamerického osvoboditele Simóna Bolívara a prvním prezidentem Ekvádoru.
 

súdánská libra / džinía
Zavedena s osamostatněním Súdánu v roce 1957. Nahradila dosavadní egyptskou libru / giníu, respektive souběžně obíhající britskou libru, na jejichž paritě vznikla. Emisním ústavem je Súdánská banka (Bank of Sudan). Papírové peníze mají v současné době nominály 1, 5, 10 a 20. Měnová jednotka je na nich v anglickém textu označena jako pound (libra), v arabském textu (v přepisu) jako džinía. Dílčí jednotkou vycházející z anglického označení je 100 piastrů (viz súdánský piastr), v arabské verzi 100 kiršů po 10 milímech.
 

súdánský piastr
Název piastr se rozšířil i na súdánské území. Latinkou je uveden na papírových platidlech, která mají nominály 25 a 50 súdánských piastrů, jde o dílčí jednotku súdánské libry / džínie. V arabském písmu (na mincích se objevuje výhradně) viz kirš.
 

sueldo 1.
Měnová jednotka ze začátku 19. století ve španělských provinciích (např. Barcelona, Gerona, Katalánsko), kde měla hodnotu 1/6 pesety. Naproti tomu dílčím nominálem sueldo bylo quarto a ochavo.
 

sueldo 2.
Označení bolivijské mince ražené v letech 1825-1863; měla hodnotu 1/8 bolivijského peso, byla ze stříbra a razila se v dílech (1/4, 1/2) i v násobcích (2, 4 a 8). Na minci samotné byla měnová jednotka označena zpravidla jen písmenem S. Také se nazývala sol.
 

sultání
Turecká zlatá mince z 18. a 19. století, ražená zejména na území Alžírska, Tripolska a Tuniska. Sultání z mincovny v Alžíru mělo hmotnost 3,2 g a rovnalo se 108 mazuna. Někdy označováno též jako sequin.
 

sundská marka (šilink)
Měnová jednotka ze 17. století, pojmenovaná podle severoněmeckého Stralsundu.
 

surinamský zlatý / gulden
Viz zlatý a gulden. Dnešní měnová jednotka v Surinamu, kde do roku 1940 platil nizozemský zlatý / gulden. Podle jeho vzoru se dělí na 100 centů. Emisním ústavem je Ústřední surinamská banka (Centrale Bank van Suriname).
 

svatohelenská libra
Viz libra. Vedle britské libry obíhá na Svaté Heleně vlastní měnová jednotka, která se dělí na 100 pencí. Papírové peníze, které vydává svatohelenská vláda, mají nominály 1, 5 a 10. Pamětní mince znějí na crown, respektive 25 pencí.
 

svatojiřský tolar
Mince s reliéfem sv. Jiří, který se objevuje na mnoha ražbách papežských, mantovských, lutyšských, anglických, švédských či ruských. Nejproslulejší však je mansfeldský tolar ze 16. a 17. století, který razili Mansfeldové v Jáchymově, a uherský tolar, ražený v 17. století v Kremnici. Spíše než jako platidlo sloužily jako oblíbené amulety. Vzhledem k postavě sv. Jiří na koni měly chránit nositele především před úrazem při jízdě koňmo, při válečných taženích, jakož i před nebezpečenstvím námořních plaveb. Byly hodnoceny zejména za třicetileté války (platilo se za ně i 20-30 tolarů).
 

svatováclavský dukát
Československý dukát, ražený od roku 1923, který dostal název podle reliéfu sv. Václava, jímž tyto ražby navázaly na český dukát. Autory výtvarných návrhů byli J. Benda a O. Španiel.
 

syfert
Viz zyfert.
 

syli
Plurál sylis. Dnešní základní měnová jednotka v Guineji. Dělí se na 100 cauris. Zavedena roku 1972, kdy vystřídala guinejský frank. Emisním ústavem je Ústřední guinejská banka (Banque Centrale de la République de Guinée). Papírové peníze mají nominály 1, 2, 5, 10, 25, 50, 100 a 500, oběžné mince jsou v hodnotách 1 syli, 2 a 5 sylis - vedle ražeb pamětních ze stříbra a zlata (500, 1000 a 2000 sylis).
 

syrská libra
Dnešní základní měnová jednotka v Sýrii, zavedená roku 1948, kdy nahradila syrskolibanonský livre. Na papírových penězích, které původně vydával Institut d'Emission de Syrie, respektive Banque Centrale de Syrie, byla měnová jednotka uváděna - vedle arabského textu - ve franštině jako livre. Od roku 1958, kdy franštinu nahradila angličtina, je měnová jednotka označena jako pound = libra. Central Bank of Syria vydává v současné době bankovky v hodnotách 1, 5, 10, 25, 50, 100 a 500 syrských liber. Stým dílem je kirš, který byl na platidlech uváděn latinkou jako piastr (viz syrský piastr).
 

syrsko-libanonský livre
Viz livre. Společná měnová jednotka, která byla vytvořena v roce 1920 pro území Libanonu a Sýrie. Měla paritu 20 francouzských franků. I když ji vydával společný emisní ústav (Banque de Syrie et du Liban), platidla měla označení (v latince i arabském písmu) jednak pro Sýrii, jednak pro Libanon. V roce 1948 došlo k rozdělení na syrskou libru a libanonský livre. Dílčí jednotkou byl piastr (viz syrský piastr a libanonský piastr).
 

syrský livre
Viz livre. Francouzské znění základní měnové jednotky obíhající v Sýrii. Viz syrská libra.
 

syrský piastr
Viz piastr. Dílčí měnová jednotka, kterou má syrská libra a kterou měl též někdejší syrsko-libanonský livre; na mincích, ražených od roku 1921, bylo původně označení PIASTRE SYRIENNE, nyní mají pouze text arabský. Viz též kirš.
 

szeląg [šelong]
Polsky šilink. Označení měnové jednotky, která na polském území obíhala v 16.-19. století (viz polský šilink). Výraz zlamany szeląg znamená nicotnou hodnotu, jako u nás "zlámaný groš".
 

szóstak [šustak]
Polský výraz pro šestigroš. Porovnej též šesták.