O

oban
Japonsky "velká mince". Plochá, oválná zlatá japonská mince, užívaná od 16. století, ojediněle pak až do roku 1860. Měla hmotnost 165 g, později méně. Nižší jednotka - viz koban, základní jednotka - ban. Představovala daleko spíš obchodní minci než běžné platidlo. Byla vyráběna řemeslnickým způsobem a ručně popisována japonským inkoustem.
 

obol
Ve starém Řecku znamenalo slovo obolos původně kovovou hůlku, rožeň, kterých bylo možno uchopit šest do jedné ruky (viz drachma). Název se pak přenesl na minci v hodnotě 1/6 drachmy. Attický stříbrný obol měl hmotnost 0,73 g. Šlo tedy o malou minci, pro kterou se ustálil pojem, že je polovinou vyšší jednotky. Ve středověku se hojně razily oboly jako poloviny denáru; v západní Evropě se tak většinou dálo už od doby karolínské, v Uhrách od 11. století. Vzhledem k dlouhé existenci uherského denáru se i jeho polovina - obol - udržela až do začátku 18. století. Obol v hornoněmeckém názvu Scherf představoval půl feniku, na britských ostrovech převzal na sebe podobu halfpenny atd. Obolem se také nazývá jakýkoli peníz, který se ve starověku a středověku vkládal zemřelým do úst (viz Charónův obol). Názvem obol se dodnes označuje také malý dar, spropitné.
 

obulus
Maďarsky obol.
 

octavo [ok-]
Mexická a filipínská měděná mince z 18. a 19. století v hodnotě 1/8 real.
 

ochavo
Měděná mince, která se razila ve Španělsku od 16. století, kde byla 1/8 real. Používala se také ve španělských provinciích (Barceloně a Katalánsku) v počátcích 19. století jako 1/8 sueldo.
 

oktadrachma
Osminásobek drachmy, osmidrachma. Stříbrná mince starověkých vladařů z 3. a 4. století před n.l., např. Alexandra Velikého (336-326) v Makedonii, Ptolemaia I. (323-285) v Egyptě a dalších. Ražena ve zlatě (v Egyptě) byla zvána mnaeion; hmotnost zhruba 28 g.
 

ománský rijál
Viz rijál. Dnešní základní měnová jednotka, která byla v Ománu zavedena roku 1972, když vystřídala saídský rijál. Dělí se na 1000 bajza. Emisním ústavem je Ústřední ománská banka (Central Bank of Oman), která vydává papírová platidla v nominálech 1/4, 1/2, 1, 5, 10, 20 a 50 ománských rijálů. V anglickém znění se na bankovkách označuje jako RIAL.
 

onca
Slitek stříbra, ražený v letech 1843-1847 pro Mosambik. Na rubu měl označení ONÇA a označení hodnoty 6 cruzados. Porovnej cruzado de prata.
 

oncia [onča]
Italský název unce, která byla původně hmotnostní jednotkou. V 18. století byla ražena v Palermu a Neapoli ve zlatě. Oncia je též označení maltského stříbrného peníze z počátku 18. století.
 

ongaro (ungaro)
Italský název z 15. století pro uherský dukát, který byl již od 14. století platidlem rozšířeným daleko za hranicemi své země. Obíhal v západní i východní Evropě a od Skandinávie po Itálii.
 

onlik (onlyk)
Označení turecké stříbrné mince z 19. století v hodnotě 10 para; měla hmotnost 12 g.
 

onza (de oro) [onsa]
Původně španělský název pro hmotnostní jednotku, unci (porovnej též oncia). Od 17. století představovala onza zlatou španělskou minci, označovanou též onza de oro, později také peso duro de oro (viz peso a dále duro). Při hmotnosti 27,06 g představovala čtyřnásobek dublonu nebo pistole, a proto se jí v mezinárodním styku říkalo také guadrupel. Jako onza se označují též některé těžké zlaté ražby z 19. i 20. století z Latinské Ameriky (Argentina, Bolívie, Chile, Kostarika, Mexiko).
 

öre (øre), oere
Jako stříbrná mince se objevuje poprvé ve Švédsku roku 1522; zavedl ji švédský král Gustav I. Vasa. V té době byla ve Švédsku hlavní měnovou jednotkou švédská marka, na niž se počítalo 8 öre. Když se koncem 16. století ujal na měnovém poli vlády švédský tolar, respektive rigsdaler, dělil se pak na 32 öre. Po roce 1624 - vzhledem k rozvoji těžby mědi - se objevují tyto mince měděné, ať už okrouhlého nebo čtyřhranného tvaru (46 x 47 mm), zvané klipping. Šlo o mince, kde množství kovu odpovídalo jejich hodnotě; tato měděná öre měla proto poměrně velkou hmotnost (49,4 g). Na začátku 18. století, kdy byly raženy méněhodnotné görtzké tolary, snížila se i hmotnost měděných öre na pouhých 4,5 g. Zavedením švédské koruny roku 1873 se stalo öre jejím stým dílem a je jím dosud. Na základě mincovní konvence mezi Švédskem a Dánskem z roku 1873, k níž přistoupilo později i Norsko, byla zavedena koruna rovnající se 100 öre také v Dánsku a Norsku. Podobně se stalo öre částí faerské koruny a grónské koruny.
 

orlíky
Polské půlgroše (viz polský groš) z konce 14. a 15. století. Na naše území se dostaly za Zikmunda Korybutoviče ve 20. letech 15. století. V mincovním poli měly znak polského orla - odtud jejich přezdívka.
 

ort
Ve středověké němčině ort = "čtvrtina". Proto se nazývaly čtvrttolary orty, resp. říšské čtvrttolary říšskými orty (německy Reichsort). Bralo-li se v úvahu, že tolar se rovnal 24 grošům, pak i šestigrošová mince (čtvrtina tolaru) se nazývala ort. Dánský říšský ort (rigsort) se hojně razil v 18. století. V Polsku se produkovaly orty ve značném rozsahu zase v 17. století. Také zde se ort rovnal čtvrtině tolaru; obecněji představoval v zásadě hodnotu 18 polských grošů (i když jejich počet se časem proměňoval). Na našem území se razily za Ferdinanda III. (1637-1657) nejen orty, ale vzácně i půlorty.
 

örtli
Švýcarská mince z let 1656-1811; rovnala se čtvrtině zlatého. Porovnej též ort.
 

ortge (oordje), örtgen
Bilonová nebo zcela měděná mince ražená od 16. století a obíhající na území západního Německa a Nizozemí. Rovnala se 1/4 Stüber, respektive 2 duit.
 

örtug
Plurál örtugar. Původně skandinávská hmotnostní jednotka, na kterou se počítalo v Dánsku a Norsku. Ve Švédsku se razily mince tohoto jména ve 14.-16. století. Byly předchůdcem öre, jehož se pak staly jednou polovinou.
 

ouguiya
Francouzské označení mauretánské měnové jednotky. Viz ukíja.