Č

čadský frank
Na území Čadu oficiálně obíhá středoafrický frank CFA. Papírové peníze používají na rubní straně společný vzor pro všechny státy tohoto měnového společenství. Na lícní straně jsou pak samostatné motivy s označením státu REPUBLIQUE DU TCHAD. Kromě toho vydal Čad pod svým jménem v roce 1970 též řadu mincí ze stříbra a zlata v nominálech 100, 200, 1000, 3000, 5000, 10 000 a 20 000, v nákladu nepřevyšujícím 4000 kusů, které byly určeny pro sběratelský trh.
 

čakram
Anglicky psáno chuckram. Stříbrná mince, která se v indické oblasti (zejména v Travankóru) objevuje od 16. století. Názvem čakram se také označovala zlatá kulovitá mince o hmotnusti 1,25 g z Jávy.
 

čech, čechi
Oblíbené pražské groše se na území Slezska označovaly zkráceně čech. Pojmenování bylo tak všeobecné, že nakonec přecházelo i na další nástupní mince, tedy také na slezské tříkrejcary. Ve velkém rozsahu se pražské groše dostávaly i do Ruska, kde dlouhou dobu obíhaly jako berná mince. Ještě v 17. století se rozhodl ukrajinský hejtman lvan Samojlovič požádat cara o dovolení k ražbé nové ruské mince, která měla mít vzhled polských čechů. Roku 1686 byly tyto nové peníze pod názvem sevskije čechi skutečně raženy; šlo však o platidla nouzová, nejakostní, jejichž ražba v následujícím roce skončila.
 

černý fenik, černá mince
Na našem území souhrnný název pro nekvalitní feniky, zejména bavorské a rakouské ze 14.-17. století, k nimž přistoupily i některé domácí drobné mince (pro malý obsah stříbra černající). Odlišují se od bílých feniků, které byly zhotoveny speciální technologií (bělením ve vinném kamenu). Viz též šinderlink.
 

černý peníz
Jednostranná drobná mínce o malém obsahu stříbra (jen 0,18 g), ražená od roku 1485 v Kutné Hoře. Ražena za Jagellonců a prvních Habsburků na českém trůně. Její oficiální název byl malý peníz, později haléř.
 

červoněc
Viz též červonnyj. Tímto termínem se v Rusku od 18. století označovaly zlaté mince, především nizozemské, které zde v hojné míře obíhaly; jejich obliba byla tak velká, že se vláda rozhodla tyto ražby napodobit, zejména v letech 1730 až 1867, kdy jich bylo zhotoveno asi 29 miliónů kusů. Měly sloužit především pro zahraniční platby. Když bylo po Velké říjnové socialistické revoluci rozhodnuto upevnit měnový systém mladého sovětského státu zavedením zlaté měny, vychází od roku 1923 opět zlatý červoněc v hodnotě 10 rublů (se sovětským znakem na líci a reliéfem zemědělce na rubu). Měl hmotnost 8,6 g. Byl určen pro vyplácení cizích specialistů a pro zahraniční platby. Vedle zlatých ražeb byly vydány i bankovky znějící na 1, 3, 5 a 10 červoňců, které pozbyly platnosti v roce 1947.
 

červonnyj
Rozšířený ruský výraz pro barvu zlata; konkrétně název pro každou větší zlatou minci cizí i domácí - užívaný v Rusku po staletí. Viz též červoněc. V polštině se výrazem czerwony zloty označovaly zlaté ražby.
 

českomoravská koruna
Viz koruna. Základní měnová jednotka zavedená u nás po zřizení protektorátu Čechy a Morava; platila v letech 1939-1945. Dělila se na 100 haléřů. Emisním ústavem byla Národní banka pro Čechy a Moravu. Papírové peníze měly nominály 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000 a 5000, mince byla v hodnotě 1 českomoravské koruny. Z území židovského ghetta viz též terezínská koruna.
 

československá hřivna
Československým zákonem ze dne 7.11. 1929 bylo vyhlášeno zavedení stokorunové zlaté mince pod názvem hřivna (900 dílů zlata, 100 dílů mědi, hmotnost 4,95 g), která měla být normálním platidlem. Ale s nastupující světovou hospodářskou krizí k její skutečné ražbě už nedošlo.
 

československá koruna
Jako samostatná měnová jednotka zavedena roku 1919. Prvními československými papírovými penězi byly dosavadní rakousko-uherské koruny, opatřené kolkem. V témže roce přišla do oběhu první definitivní československá papírová platidla. Celá série státovek první emise, vydaná Bankovním úřadem ministerstva financí, měla nominály 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000 a 5000 československých korun. První československá korunová mince je ročníku 1922. Československá koruna - dělící se na 100 haléřů - navázala na starší tradice (viz koruna); snahy zavést nový název (sokol nebo československý frank) se nakonec neuskutečnily. Podobně nedospěla k realizaci československá hřivna, která měla reprezentovat zlaté oběžné mince. Naproti tomu zlaté československé dukáty jsou obchodní mincí. První bankovky byly vydány po zřízení Národní banky československé v roce 1926. V současné době je emisním ústavem Státní banka československá, která vydává papírové peníze v nominálech 10, 20, 50, 100 a 500 československých korun. Mince, které jsou v oběhu, mají hodnoty 1, 2 a 5 československých korun. Kromě toho jsou zákonným platidlem i pamětní stříbrné mince, vydávané od roku 1953 (jsou mezi nimi zastoupeny nominály 10, 20, 25, 50, 100 a 500) určené však především pro sběratelský trh.
 

československý dukát
Viz dukát. Roku 1923 - k pátému výročí vzniku Československa - se přistoupilo k ražbě zlatého československého dukátu, který ovšern nebyl normálním oběžným platidlem, ale obchodní mincí. Měl hmotnost 3,49 g při obsahu 3,44 g zlata, což odpovídá staleté tradici dukátových ražeb. Byl ražen v Kremnici, odkud po dlouhou dobu vycházel krernnický dukát. Nový československý dukát navázal však ikonograficky na český dukát, na němž se od 15. do 17. století uplatňoval reliéf sv. Václava (viz svatováclavský dukát). Československý dukát se v nominálech 1 a 2 razil od roku 1923, pětidukát a desetidukát od roku 1929, kdy se oslavovalo svatováclavské tisíciletí. Ražba pak pokračovala každoročně až do roku 1939 (a pak 1951). Celkově byl ražen v počtu téměř půl miliónu kusů. Roku 1978 byla zahájena ražba dukátu k 600. výročí smrti Karla IV., opět v nominálu 1, 2, 5 a 10; viz karlovský dukát.
 

československý frank
Viz frank. Po vzniku Československa v roce 1918 uvažoval tehdejší ministr financí dr. A. Rašín o zavedení dvou měn. Vedle korunové měny se mluvilo i o československém franku. S tímto názvem byly také vytištěny návrhy papírových peněz, k jejichž oficiálnímu vydání však nedošlo. Viz též sokol.
 

český
Slavný pražský groš a jeho nástupní mince byly mimo české územi označovány jako čech, čechi, nebo Böhm, bém. Ale i v české lidové terminologii se objevovalo v 16. až 18. století někdy označení český ( = groš). K. V. Rais v Zapadlých vlastencích uvádí zajímavý příklad zpodstatnělého přídavného jména: "Mušketýr, vzdáliv se na chvíli, vrátil se v parádním modrém fraku, z něhož svítily knoflíky, velké jako dvoučeskány."
 

český denár
V Čechách byl denár měnovou jednotkou od 10. do 13. století. Nerozřešená je otázka, zda první denáry razil kníže Václav I. (spor o takzvané svatováclavské denáry, jež pocházejí z nálezů mimo české území), nebo spíše Boleslav I. (někdy kolem roku 955), mezi jehož ražby patří mince s opisem BOLESLAVS DVX (= kníže Boleslav) a PRAGA CIVITAS (= město Praha). Zprvu měly hmotnost přes 1 g a byly zhotoveny téměř z čistého stříbra, časem však obsah stříbra rapidně klesal. Tyto peníze pronikaly jen zvolna do hospodářského života země (viz šátečky). Přemyslovské mincovny byly v Praze, na Vyšehradě, ve Vraclavi (asi u Vysokého Mýta), Mělníku, Kouřimi, Plzni a Mogilnu (neznámo kde). V Čechách měli své vlastní mince Slavníkovci (až do libické tragédie roku 995), zprvu jistě se svolením pražských přemyslovských knížat, jejichž mince napodobovali. Slavníkovci měli své mincovny v Malíně a na Libici, odkud pochází i denár biskupa sv. Vojtěcha, který byl SIavnIkovec. Jeho mince - jako jediná z našich denárů - nese přímo označení měnové jednotky (viz denarius). V 13. století nastoupily brakteáty. Zavedl je podle míšeňského vzoru kolem roku 1210 Přemysl Otakar I. (1197-1230); měly hmotnost kolem 1 g. Vedle velkých brakteátů (průměr 40-44 mm) se časem zhotovovaly i střední (27 až 32 mm) a malé (až 16 mm). Z kulturně historického hlediska je závažné, že se na nich objevuje první výtvarná podoba našeho státního znaku - českého lva. Až na některé mince Přemysla I. (1197-1230), Přemysla II. (1253 až 1278) a Václava II. (1278 až 1305) jsou brakteáty bez nápisů. Roku 1300 se pak u nás zrodila nová, těžší stříbrná mince, pražský groš.
 

český dukát
Róku 1325 zahájil v Praze král Jan Lucemburský (1310-1346) ražbu první české zlaté mince podle florentské předlohy -florén. Měla hmotnost 3,53 g. Ale již jeho syn Karel IV (1346-1378) místo reliéfu podle florentského vzoru umístíl na líc vlastní portrét a na rub znak českého lva; tyto mince se pak již nazývají dukáty. České zlaté ražby od 14. do 17. století nesou nezřidka - jako symbol české státnosti - postavu sv. Václava (viz svatováclavský dukát). Po roce 1918 viz československý dukát.
 

český groš
Viz pražský groš (a dále též Böhm, čech a český).
 

český zlatý
Viz český dukát, který byl u nás zlatým platidlem od 14. století a obíhal vedle uherského zlatého, benátského cechynu a později i rýnského zlatého.
 

četvertak
Rusky "čtvrtník". Označení ruské mince nominálu 25 kopejek (čtvrtrubl). Ruská stříbrná mince, vydávaná v letech 1827-1896.
 

četvertina
Rusky "čtvrt". Označení ruské mince nominálu 25 kopejek z roku 1654 podle toho, že byla nouzově ražena na čtvrtinách rozřezaných tolarů.
 

čhetrum
Dílčí měnová jednotka v Bhútánu od měnové reformy v roce 1974. Na platidlech uváděna v anglickém znění jako CHETRUM. Jejím stým násobkem je ngultrum. Mince mají nominály 5, 10, 20, 25 a 54 čhetrumů.
 

čchiao, čhiao
Viz ťiao.
 

čchien (chien, ch'ien)
Tradiční označení pro čínské bronzové mince s otvorem uprostřed; nejstarší jej měly kruhový, od 6. století před n.l. až do 19. století čtverhranný. Otvor umožňoval, aby se mince mohly navlékat na provázky. Jsou označovány také jako keš.
 

čchon
Viz čon.
 

čínský dolar (jüan)
Měnová jednotka na čínském území v 19. a 20. století. Na platidlech byla uváděna jako dolar i jüan. Dělila se na 100 centů nebo 100 fenů. Papírové peníze vydával nepřehledný počet emisních ústavů. V roce 1910 byl definován čínský dolar / jüan 27,21 g stříbra. Do roku 1949 prošel mnoha proměnami a v závěru tohoto období i značnou inflací (1 americký dolar = 12 miliónů čínských dolarů). Po vytvoření Čínské lidové republiky nastoupil čínský jüan a na druhé straně tchajwanský dolar / jüan. Ovšem z jednotlivých období a jednotlivých čínských oblastí by bylo možno jmenovat dlouhou řadu různých dolarů / jüanů.
 

čínský jüan
Viz jüan. Dnešní základní měnová jednotka v Čínské lidové republice; dělí se na 10 ťiao a 100 fenů. Emisním ústavem je od roku 1949 Čínská lidová banka. Papírová platidla mají nominály 1, 2, 3, 5 a 10 čínských jüanů.
 

čon
Též uváděný jako cheun, chon, čchon, chong, jun, moun, mon apod. Od začátku 20. století stý díl korejské měnové jednotky, wonu. Zůstal jím i pro současný won Korejské lidově demokratické republiky a teoreticky i pro jihokorejský won, který však pro vysoký stupeň inflace nemá dnes prakticky dílčí jednotku. Na jihokorejských papírových platidlech byl dřive psán latinkou jako JEON.
 

čtvrtka
Lidové pojmenování pro rakouský čtvrtzlatník. Viz zlatník.
 

čtvrtník
Lidové označení pro čtvrtinu tolaru.
 

čtyrák
Drobná, měděná mince v hodnotě 4 krejcarů, ražená ze Rakouska v letech 1860-1864. Obíhala i na našem území. Vztahuje se k ní rčení "obrátit na čtyráku".
 

čtyřiadvacetník
Starší název též čtyřmecítmák, čtyřmecítník. Pojmenování mince v hodnotě 24 krejcarů, která byla u nás zavedena reformou stavovského direktoria roku 1619 a naposledy ražena za císaře Františka Il. roku 1800.
 

čtyřmecítmák, čtyřmecítník
Viz čtyřiadvacetník.