Zpět na úvodní informace... 

JESKYNĚ SE SOCHOU POUSTEVNÍKA JUANA GARINA

Příběh kajícníka Juana Garina je výsledkem složitého vývoje velmi starých legend o polozvířecích poustevnících, kteří se nechali ďáblem svést k smilstvu a následné vraždě. Jejich křesťanské verze vznikaly v raném období ve východní církvi a na západě Evropy v pozdním středověku. Výsledkem tohoto vývoje byla legenda o Juanu Garinovi, která byla zakladatelským příběhem benediktinského opatství v katalánském Monserratu a rozšířila se počátkem 16. století. Po strašném činu inspirovaném ďáblem si Juan Garin, který do té doby žil na hoře Monserrat ctnostným životem poustevníka, uložil kruté pokání. Nesmí nikdy vzhlédnout k nebesům. Jako zvíře se musí plazit po zemi bez oděvu až do té doby, kdy dostane od Boha pokyn, že je mu odpuštěno. Po letech jej v jeho jeskyni vyslídila lovecká psí smečka otce dívky, kterou zavraždil. Nakonec mu bylo odpuštěno. Právě moment, kdy Juan Garin leze z jeskyně, vyrušen psí smečkou, je zachycen v Novém lese.

Zpodobení legendy Juana Garina je ve výtvarném umění naprosto ojedinělé. V roce 1726 byla jistě již hotova i jeskyně, která je částečně uměle vytvořena a v níž je umístěn reliéf Ukřižovaného a sedátko s vybroušeným otiskem ruky, údajně Sporckovy. I zde byla dokonale využita konfigurace rostlých skal. Jeskyně byla částečně vysekána, částečně doplněna velkými kameny, zvláště strop.

Zpět na úvodní informace...